Texty: TEJKL, Josef: V Kaznějově poosmé – Osamělost fotbalového brankáře. AS 2007, č. 3, s. 50-51.

Takzvanou říši středu reprezentoval Jarda Střelka z České Kamenice a Tomáš Krejča z Prahy. V jejich inscenacích jedna složka fungovala či dokonce svým způsobem zářila, ty další se však vymkly kontrole či se zvrtly směrem nežádoucím.
Pod vlajkou Neomluveného divadla Praha razantně nastoupil do Kaminkova textu Osamělost fotbalového brankáře Tomáš Krejča. Zdálo se, že přesvědčí svou nakažlivou bezprostředností a suverenitou, mladistvou lehkostí, s níž zahazuje zdánlivě zbytečné repliky pod stůl, dobrou artikulací a schopností udržet temporytmus. Kdyby… Kdyby si totiž hned v prvopočátku „neznečistil“ inscenaci vstupem nahého, rádobyzdrogovaného kamaráda do hracího prostoru, jenž je následně vyveden pořadatelem v oranžové vestě. Byť v prvopočátku tohoto extempore patrně byla snaha šokovat (ale koho dnes šokuje nahý chlap?), rázem se zhroutil předpoklad, že se vše (jako u Kaminky) odehraje v bytě (kterýžto moment ještě umocněn naturální fotbalovou bránou s bílými tyčemi a břevnem!). Od této chvíle se poučenější divák obává, zda přitažlivé a vitální herectví Tomáše Krejči nakonec neztroskotá na nějaké nešťastné schválnosti či dramaturgickém lapsu. Obavy se, bohužel, ve druhé půli (poločase) naplní, interpret vychládá, postupně podléhá únavě a stereotypům. Korunu všemu nasazuje v závěru, kdy se připotácí opět starý dobrý kamarád naturista a Kaminkova nádherná pointa s manželkou a podpantoflizací je smetena kamsi, nekoná se.