Texty: EXNAROVÁ, Alena: Průvodce po představeních Divadelního Děčína a Divadelní Třebíče 2007 - Nejspíš sníš. AS 2007, č. 3, s. 32.

Amatérský divadelní spolek RiYo Praha zakončil soutěžní program letošní celostátní přehlídky inscenací hry jednoho z předních francouzských dramatiků Jean-Clauda Grumberga Nejspíš sníš. Tak jako v jiných jeho hrách se i v této objevují témata druhé světové války, okupace, židovství, viny a neviny. Je příběhem herce Gérarda B., který se narodil na počátku okupace židovským rodičům, jenž právě zkouší Hamleta a je obviněn soudem, že ve snu spáchal zločin. Všechny roviny a motivy se ve smyslu asociativní logiky prolínají, protože všechno se odehrává ve snu. Hra má výrazný básnický rozměr, obsahuje řadu sugestivních básnických obrazů, je založena víceméně na konverzaci, její jazyk je půvabný a dialogy dobře a vtipně napsané. I přesto, že se dotýká vážných témat, není jimi zatěžkána, protože pracuje s mírnou ironií. Autor doporučuje, aby se hra odehrávala v posteli a co všechno ta postel má znamenat. Postele jsou základem scény i v inscenaci spolku RiYo, ale zbytečně jsou přestavovány a tyto přestavby společně se světelnými předěly mezi jednotlivými situacemi celek retardují a spolu s psychologizací postav i zbytečným rozehráváním některých obrazů zatěžkávají. Není realizováno vzájemné asociativní prolínání rovin, chybí potřebné konverzační tempo, necítíme, že se na Gérarda všechno překotně valí… Se stylem hry se míjí i použití některých realistických detailů (například zvukově realizované močení), stejně jako ve většině případů herecké výkony, pohybující se většinou v rovině psychologizujícího civilismu. To ale padá na vrub režie (Alešek), protože herecká vybavenost souboru je evidentně na slušné úrovni. RiYo si k inscenování obvykle vybírá nesnadné předlohy, což mu jistě slouží ke cti. S Grumbergovou hrou se ale ve své inscenaci poněkud minul.