Texty: GARDAVSKÝ, Vladimír: Ženitba v Dialogu překvapuje nečekanou pointou. Plzeňský deník, 19. 6. 2007

Inscenaci jednoho z nejvýznamnějších titulů klasického dramatického odkazu – Ženitbu N. V. Gogola – uvedl na scéně plzeňského Divadla Dialog neprofesionální divadelní spolek Spodina. Jistě není na škodu umožnit každé další generaci zhlédnout onu „zcela neuvěřitelnou historku“ z prostředí světa omezených zájmů, kde jediným měřítkem lidských hodnot je služební hodnost a majetek.
Člen činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni, režisér nové inscenace Jakub Zindulka, nemá s postavami komediálního příběhu slitování. Hloupost a vnitřní prázdnotu zobrazených lidí demonstruje jako záležitosti veskrze směšné a představení se odvíjí od začátku do konce vskutnu zábavně. Jednotlivé osoby nechává zpodobnit jako groteskní, více či méně stylizované typy, ať už se jedná o trojici naprosto neatraktivních nápadníků (Ivo Hýbl, Miroslav Andrlík, Ondřej Dočkal), hladinu alkoholu v krvi si soustředěně udržující Arinu (Alena Křivancová) či živočišného „otrapu“Štěpána (Martin Švec). Typ neotesané dohazovačky Tekly (Olga Ženíšková) obohacuje navíc o žánrovou drobnokresbu.
Přiměřenou dávku soucitu se ztvárněnými postavami „povoluje“ však režisér trojici protagonistů. František Šimánek (nerozhodný vládní rada Podkolatov, který stále pochybuje, zda svatba dodá jeho životu zabydlenému v jistotách každodenního stereotypu kýžený smysl), Pavel Litvan (nepříliš šťastně ženatý Kočkarev, vehementně beroucí osud svého přítele do vlastních rukou) a Veronika Gruberová (naivní, vyděšená a stydlivá Agáta, obletovaná především díky svému majetku) vyvažují často groteskní polohy autenticitou projevu a vnášejí tak na scénu hořké komično i onen autorův pověstný „smích skrze slzy“.
Režisér vybral i vhodný hudební doprovod (z Prokofjevova baletu Romeo a Julie) a navrhl vtipné výtvarné řešení umožňující plynulou proměnu dvou různých interiérů. Tu obstarávají dvě „sloužící osoby“ - zmíněný Štěpán a Duňaša (Tereza Zemanová), jejichž „minipříběh“ režisér domyslel. Díky němu má Gogolův velký příběh o potlačení přirozených lidských citů pointu s optimistickou tečkou.