Texty: HULÁK, Jakub; SLÍŽEK, David; VOKOUN, Martin: Mladá a experimentující divadla v zrcadle The Sandy Times, zpravodaje Šrámkova písečného Písku. AS 2007, č. 3, s. 46-49.

Mladé a experimentující divadlo v zrcadle The Sandy Times, zpravodaje Šrámkova písečného Písku

Nejzajímavější rozhovory s tvůrci inscenací postupujících či doporučených na 77. Jiráskův Hronov a jeden navíc. Rozhovory vedli a Amatérské scéně je s laskavým svolením přenechali členové redakce
Jakub Hulák, David Slížek a Martin Vokoun.

Nejhodnější Medvídci Hradec Králové
Helmut Kuhl: Harila
Rozhovor s hercem Davidem Doubkem
Co byste nám mohl říct o trilogii DREI FARBEN, jejíž součástí je představení Harila?
Jedná se o sérii tří divadelních her, které by spolu měly nějak tematicky souviset. Tento nápad vznikl už asi před čtyřmi lety, a tak se postupně realizuje a vznikají hry. Společnými tématy jsou svoboda, vlast a láska a všechny se odehrávají v německém prostředí.
Harila je druhým dílem této trilogie… Jaká bude třetí?
Třetí díl se jmenuje Fyzik a jeptiška,.a teď ho zkouší Andrej Krob v Divadle na tahu.
Jaká byla spolupráce s Akramem Staňkem? Jak jste se k sobě dostali?
Známe se už dlouho. Akram pro Medvídky režíroval už Artikulátora. O Harilu si v podstatě řekl, protože chtěl vyzkoušet nějakou německou coolness.
Vznikl text Harily přímo pro soubor Nejhodnějších Medvídků?
Byla psána pro nás, ale vzhledem k nějakým problémům, které nás během zkoušení pronásledovaly, ho před námi uvedlo divadlo Sedm a půl v Brně.

EVRYBÁBY Plzeň
Kolektiv EVRYBAB: Osmá sedí u stolu, pojídá mou mrtvolu
Rozhovor se dvěma Evrybábami, Hankou a Janou
Založily jste soubor jako studentky pedagogické fakulty v Plzni...
...potkaly jsme se tehdy v prvním ročníku, kdy jsme chodily na certifikát dramatické výchovy k Romanu Černíkovi. Jsme vlastně celá jedna ročníková skupina.
Nápad zkusit si divadlo vzešel od vás, nebo od Romana?
Dostaly jsme nabídku jet na divadelní seminář do Rakouska. Tématem toho ročníku byla rodina. Byla to pro nás výzva. Během týdne jsme tenkrát daly dohromady kratičké představení. Tak se z nás stal soubor.
Zabývali jste se velmi intimními dívčími tématy. Jak to fungovalo pod vedením režiséra – muže?
Docela jsme si zvykly. Roman má talent a nikdy na to nejde násilně. Vždycky přijde a řekne: „Mohli bychom zkusit...“ nebo „Zkuste napsat nebo přinést...“, my to uděláme a on pak řekne: „Co kdyby se to tam použilo..., zkusíme, jak by to vypadalo...“ Už v tom prvním představení z Rakouska jsme říkaly osobní věci týkající se třeba rodičů a prarodičů, takže to pro nás teď nebylo tak nové. A taky jsme viděly jiná představení, kde se takové postupy objevily, a ověřily jsme si, že to má svou sílu, a přestaly jsme se toho tolik bát.
Měly jste prostě touhu sdělit problémy divákům, nebo to pro vás plnilo i jakousi terapeutickou funkci?
Je pravda, že některým z holek to pomohlo s určitými věcmi se vypořádat.
V inscenaci se objevuje celá řada textů, od moudrostí přírodních národů a lidových říkadel až po záznamy z deníčků, odposlechnuté rozhovory nebo statistická data. Jak probíhalo shromažďování tak rozsáhlého materiálu?
Na začátku jsme si řekly, z jakých všech zdrojů bychom mohly čerpat. Věděly jsme, že tam chceme osobní věci ze života, ale i tu statistiku – porovnání naší situace se skutečností. Začínaly jsme tím, že jsme si hrály jako děti, krásně jsme si zablbly s říkadly nebo při skákání přes gumu. Šly jsme vlastně od dětství do dospělosti.
Jak vnímáte, že se v souvislosti s vaším představením mluví o genderové problematice a feminismu?
V naší skupině pořád probíhá boj. Někdo o něčem takovém nechce ani slyšet, někdo tyhle věci vnímá. V zásadě ale tu inscenaci takhle vůbec nebereme. Rozhodně nejsme žádné feministky. Dokonce ani Roman..., i když... no snad jen Roman je tak trochu feministka... . Ale je fakt s podivem, že to mezi námi vydrží – jeden chlap mezi devíti ženskejma! Teď jsme poprvé vyjely bez Romana. Přicházely od něj ale další a další starostlivé zprávy, no zkrátka bojí se o nás...

Antonín D.S. Praha
Martin J. Švejda: Dítě!
Rozhovor s režisérem Martinem J. Švejdou
Představení je druhou částí trilogie. Loni jste v Písku hráli první část, s tou jste pak postoupili na Hronov. Dnes hraná dvojka mi ve srovnání s jedničkou přišla mnohem vážnější.
Ano, a bude ještě hůř. Ta třetí část je opravdu depresivní. Pokud dneska někdo očekával pouze smích, tak asi musel být zklamán, vyznění inscenace by nemělo být veselé.
Nakolik čerpáte z osobních zážitků a zkušeností? Opravdu vidíte život tak černě, že půjdete ještě více do deprese?
Opravdu čerpáme ze života. Není to tak, že se do té hry přímo projektujeme, ale projevuje se v ní to, o čem tak člověk přemýšlí nad svými životními zkušenostmi.
Někteří diváci, se kterými jsem mluvil, mají u vašich představení problém rozlišit, jestli si děláte srandu ze sebe, nebo z nich. Jak to je?
Životní zkušenosti je vždycky lepší brát s nadhledem a s odstupem, než se v nich nějak hlubokomyslně rochňat. A jestli si někteří diváci myslí, že si z nich děláme srandu, je to jejich věc.
Třetí část trilogie už měla premiéru. Kam se v ní posouváte?
Premiéru jsme měli předevčírem. Soustředí se na životní pocity dvou osob, a to je ženatý muž a singl. Oba reflektují své pocity, a ty vskutku nejsou veselé.
Završili jste trilogii, která se týká vašich životních zkušeností. Jaké téma budete zpracovávat teď, když se tohle téma vyčerpalo?
Vždycky se najde nějaké téma, které člověka osloví. Taky záleží na tom, kdo je k dispozici, musí se vycházet z možností souboru.
Poprvé s vámi hraje mladá, deseti- nebo jedenáctiletá herečka. Jak ji téma oslovuje, jak ho chápe?
To nevím, ale už je v pubertě, tak myslím určitě zažívá zkušenosti s rodiči, které si může do toho představení promítnout.

Krvik Totr Praha
Tomáš Kout, Petr Novotný: Produkt
Rozhovor s Tomášem Koutem,
jedním s autorů, režisérů a herců
Jak bys našim čtenářům představil váš soubor?
Na ŠP jsme byli poprvé a doposud naposledy před čtyřmi lety. Tenkrát jsme propadli, takže není na co vzpomínat. Hrajeme divadlo v podobě scének, koláží, kabaretů… stále hledáme ten správný termín – už asi pět let. Ale s kolegou Petrem Novotným, s nímž texty píšeme a posléze realizujeme, vyvíjíme tvůrčí činnost už asi patnáct let.
Na co se váš soubor soustřeďuje?
Kromě podobných scénových večerů, jako je Produkt, máme za sebou i dvě autorské hry a 28. května nás v pražské Akropoli čeká premiéra naší třetí autorské věci s názvem Továrna.
Jak vznikají vaše kabarety?
Při psaní různě improvizujeme a oba dva zapisujeme texty. Samozřejmě funguje právo veta, protože jinak by to snad ani nešlo. Když to dopíšeme a zpracujeme, tak to vrháme mezi herce a pak s tím nějak pracujeme. Ale na jevišti neimprovizujeme, pevně se držíme toho, co bylo napsáno a nazkoušeno – oba dva s Petrem si rádi hrajeme s jazykem a stojíme si za přesným zněním svých textů.
Co znamená Krvik Totr?
To je oblíbená otázka a divím se, že přišla jako poslední, většinou zazní jako první. Takže – K jako Krása, R jako Rozervanost, V jako Vypočítavost, I jako Inteligence, K jako Krása, T jako Tvořivost, O jako Obrazotvornost, T jako Tvorba a R jako Rozervanost.

Spolek (a)Maťák Pardubice
Mark Ravenhill: Shoping and Fucking
Rozhovor s režisérem Petrem Koubou
Jak je tento i v metropoli poměrně kontroverzní titul přijímán v Pardubicích?
Publikum v Pardubicích na nás reaguje dobře a musím říct, že se nám doposud nestalo to, co se nám stalo tady v Písku, že by někdo odešel v průběhu představení. Je pravda, že se stává, že o přestávce odejde několik málo lidí ze sálu – a protože máme malý sál, tak to poznáme – ale vesměs nemůžu říct, že bychom se setkali s negativními reakcemi.
Zažili jste někdy nějaké extrémní reakce? Myslím tím vykřikování během představení, stížnosti a tak podobně...
Při tomto titulu se nám to doposud nestalo. Jednou se nám podobná věc přihodila při představení Vagina monology, kdy jeden s diváků odcházel ze sálu za hlasitého nesouhlasu. U Shopingu ale ne.
V hlasovém upozornění před představením prezentujete váš projekt 4 x 4. Můžete nám o něm prozradit něco bližšího?
Měly by to být čtyři hry o sexuálních menšinách. Další věci, které bychom chtěli připravovat, jsou Abraham, Noc šelem a Svět podle lesby, abychom se dostali i k ženské problematice.
Myslím, že to je na poli amatérského divadla velmi odvážný počin. Nebojíte se, že přijdete o diváky?
Nebojíme se toho, protože jsme soubor, který je poměrně širokozáběrový. Takže na našem repertoáru se objevuje i klasika (např. Jak je důležité mít Filipa) a dokonce jsme svého času hráli i pohádky.
Jak reagovali herci na zkoušení Shoping and Fucking, hry s vyhraněnými naturalistickými situacemi?
Naprosto úžasně. Obdivoval jsem kluky, protože u nás v divadle je kontakt s diváky naprosto bezprostřední. Vzdálenost mezi první řadou a herci je asi metr. Dal jsem jim na vybranou. Buď budeme předstírat, že se něco děje, nebo budeme věci ukazovat. Kluci do jednoho řekli, že ukážou, a neuhnuli ani o píď.