Texty: GARDAVSKÝ, Vladimír: Zamračené děti zvolily kultovního autora. Plzeňský deník 23. 3. 2007

Stále objevná je dramaturgie plzeňského divadelního souboru Zamračené děti. Návštěvníkům divadla Dialog v Plzni tetokrát umožňuje blíže poznat u nás dosud nepříliš známého, v Polsku však svého času kultovního autora Edwarda Stachuru (1937-1979).
Zkušená režisérka Alena Dvořáková sestavila z jeho prozaických i básnických textů ústrojně skloubené pásmo, které inscenovala jako poutavou jevištní koláž pod názvem Smířit se se světem.
O smíření se světem se autor celým svým dílem i životem upřímně snažil, bohužel ne vždy úspěšně. Básník a prozaik, písničkář i překladatel, vystudovaný romanista Stachura se nevyhýbal ani práci lesního dělníka či truhláře. často byl však pronásledován pocity marnosti, zbytečnosti a hluboké deprese. V dubnu 1979 vstoupil do cesty jedoucímu vlaku (přišel o dlaň na pravé ruce) a v červenci téhož roku byl ve svém varšavském bytě nalezen mrtev.
Úvodní část inscenace je situována do prostředí venkovské hospody (Stachura po úraze nějaký čas pomáhal v Alexandrovu matce s hospodářstvím), v níž autor (v soustředěném a citově bohatém ztvárnění Ondřeje Dočkala) zkouší psát levou rukou deník a obrací se v myšlenkách především k halucinačně rozdvojené matce (Zuzana Strachoňová, Bohumila Loučímová). Meditace o lidské osamělosti a utrpení, kdy jen smrt se zdá být spravedlivá, jsou proloženy jímavými příbehy dvou Stachurových povídek Se a Záda a několika inscenovanými básněmi. Nejvýraznější je mikropříběh manželské dvojice (Petr Nídl, Eva Koutová), ve kterém se ona najednou už nedokáže z ničeho radovat a všem je líto, co se stalo s láskou. Ale charismatický kytarista (Zdeněk Konývka) ví, že vše smutné a nepříjemné je třeba si nést životem dál.
V druhé části završuje inscenaci scénické provedení Stachurovy básnické skladby Pohanská mše z mnoha stran reflektující zemi, co nás nosí, i vše, co je nad ní. Režisérka spolu s početným a omlazeným souborem nás nečítankovým způsobem v řadě sugestivních jevištních obrazů přesvědčuje, že i přes moře slz je třeba se pokoušet, aby člověk zůstal čestný a spravedlivý.