Texty: Modřišice, FILCÍK, Štěpán: Loutkářská nadílka 2007 aneb Co přinesly krajské přehlídky - Turnovský drahokam. AS 2007, č. 3, s. 60-61.

TURNOVSKÝ DRAHOKAM • 17.–18. 3. 2007
Regionální loutkářská přehlídka pro Liberecký kraj a Český ráj
8 nesoutěžních 7 soutěžních = 15 inscenací
Porota: Karel Šefrna, Matěj Šefrna, Alena Exnarová
LS Čmukaři Turnov, Pavel Traub: Zvyřátka za to nemůžou
Čmukaři zpívají a hrají a zpívají. Písniček je tentokrát opravdu dost. A jejich obsahem jsou, stejně jako scének, drobné minibajky Pavla Trauba. Hudební stránka je opravdu výrazná, a vytváří zbytku inscenace rovnocennou protiváhu. Dáda Weis-sová, Romana Zemenová, Jarda Ipser a Jan Baron Marek s pomocí kytary a orffova instrumentáře (ale někdy i bez nich) jazzují, bluesují, folkují nebo i hip-hopují a vy-právějí vesele i k zamyšlení zvířecí příběhy o sobě a o lidech vůbec. Zkrátka bajkují. A to velmi chutně, s nadhledem, někdy až krutě, jindy dobromyslně, ve zkratce s kreativní invencí. Nikde zbytečně “nezahušťují”, nikdy nepodlézají do triviálnosti. Jediné, co by se dalo vytknout, je poněkud jednoduchá a nepromyšlená stavba celé inscenace. Příběhy, ať už zpívané nebo hrané, nemají příliš přesné umístění v celé inscenaci. Do jisté míry by se mohly popřehazovat, aniž by došlo k nějak výraznému posunu. Tudíž inscenace nemá téměř žádnou gradaci. Kupodivu to ale až tak neva-dí, všichni se dobře bavili. Na druhou stranu je zde dostatečný prostor pro další vý-voj.
Tato inscenace byla nominována na 56. Loutkářskou Chrudim, další dvě byly porotou na chrudimskou přehlídku doporučeny.
LS Maminy BOĎI Jaroměř, Jana Dvořáčková: Černá a Bílá Fróna
Hra, opět z pera Jany Dvořáčkové, kterou hraje spolu se Zdenou Broukovou, ale tentokrát ještě s její malou pětiletou dcerou, se opravdu vydařila. Jakkoli kombi-nuje běžné pohádkové motivy, není žádnou pohádkovou replikou. Je samostatným příběhem s ne zcela očekávaným průběhem i pointou. Černá a Bílá Fróna, přestože téměř modelově antagonistické postavy, kdy jedna je matkou milována a druhá za-tracována, dokážou své předurčení zlomit, protože se prostě mají rády.
Obě interpretky jsou zkušené herečky, které vědí, kam až mohou zajít, a tuto míru umějí udržet. Víc vyprávějí než hrají (i když, co to znamená na jevišti vyprá-vět…), umějí diváka zaujmout (dětského i dospělého), umějí udržet napětí a to celé ozvláštnit ne zcela tradičními postupy. Zajímavé, a tentokrát opravdu nenásilné, je i zapojení dětského diváka do hry. Za zmínku stojí ještě dva detaily. Za prvé výprava je výtvarně chutná, jednoduchá a ve svém určení přesná (hraje se na dvou židlích s malými marionetami, ale i drobounkými spoďáky, v odkrytém vedení). Té se “do-pustili” manželé obou hereček. A za druhé jednoduchý, ale překvapivě přesný a velmi divadelní zvukový doprovod třetí, pětileté herečky.
LS Štokrle ZUŠ Semily, Pavel Martinec a Jakub Kovář: Africký příběh
Autorská inscenace dvou nesporně talentovaných mladých mužů Pavla Mar-tince a Jakuba Kováře, kterou sami napsali, vypravili i režírovali. A to za zřejmě ne-nápadné a citlivé supervize jejich pedagožky Hany Mockové. Plošná papundeklová výprava a loutky, trochu afrického koloritu a inspirací (i když některé motivy nápadně připomínají i české pohádky), ale celé je to spíš dobrou příležitostí se divadelně vy-řádit. Oba protagonisté jsou herecky dost expresivní, jdou do toho naplno, být na je-višti je bezesporu baví a umějí si to užít. To je asi také největší klad inscenace. Pří-běh, jak celkový rámec sen velbloudářů, tak vnitřní asi černošská báje, by potřeboval přece jen vycizelovat, zpřesnit a vygradovat, zkrátka dramaturgicky i režijně dopraco-vat. Ale to všechno diváky v první chvíli nenapadne, protože herecké pobývání obou protagonistů před jejich zraky je strhující.