Texty: Ostrava-Poruba, Krnov, BEZOUŠKOVÁ, Simona: Krajské přehlídky činoherního divadla pro děti s postupem na POPELKU Rakovník 2007 – Dospělí dětem, Ostrava. AS 2007, č. 3, s. 53-54.

Ostrava
Krajská přehlídka byla vlastně docela paradoxní. O jeden soubor více než v minulých letech (šest), z toho byly čtyři texty vzniklé v souborech, jeden text cizího autora, avšak také z amatérské produkce. Pouze jedna předloha byla z oblasti tzv. konzumní „pokleslé“ produkce (Vladimír Čort: O líných strašidlech). Důvody, proč přesto nebylo nic nominováno ani doporučeno, leží tedy převážně v inscenační rovině.
Jiným důvodem je fakt, že patrně nejlepší inscenace Dědictví v podání Divadla bez střechy Ostrava, kterou lze pojmenovat jako akční divadlo plné soubojů se zbraněmi i bez nich, s drobným příběhem na téma, kdo si vybojuje právo zdědit krčmu, není divadlem pro děti. Spíše jí budou slušet nádvoří hradů a zámků a další produkce open air.
Autorské texty nebyly však ani z hlediska literární úrovně žádné skvosty. Příkladem může být autorská pohádka Petra Spurného nazvaná Čertovská pohádka. Příběh nemá jasnou dramatickou stavbu, o niž by se soubor DS Jitřenka Ostrava mohl opřít. Vznikal postupně v průběhu zkoušek, kde nebyl čas na domýšlení vztahů, motivací apod.
V jiném případě DS Magnet Bruntál, přesněji řečeno Dana Šenkyříková jako divadlo jednoho herce se pokusila s využitím nedivadelní zkušenosti – výchovy vnoučat, poprvé nabídnout dětem z mateřinek typ spoluhrajícího divadla, v němž by s dětmi komunikovala a zejména v hraných improvizovaných pohádkách na scéně spolupracovala. Zatím se potýká s bezprostředními reakcemi dětí, na něž není zcela připravená.
Klauniáda ZUŠ Edisonova Ostrava byla sice půvabná, ale hodně jednoduchá a krotká. Ze zvoleného žánru lze rozhodně vytěžit mnohem více.
Diogenes Martina Prajse (vedoucí jiného ostravského amatérského divadla) v inscenaci Lidového divadla z Krnova je pokusem o výpověď o dnešním světě. Autor trochu násilně pouští do světa televizních reality show a rodiny jejich televizního moderátora, originálního antického filozofa. Nemá kladného hrdinu a je velkou otázkou, zda je tato konstrukční modelová hra určena dětem. Těžko se v ní orientuje i dospělý, navíc ji soubor inscenoval s využitím psychologického realismu, což velmi zkomplikovalo postavení některých situací, např. Diogenovu ochotu být v rodině televizního moderátora milencem dcery i matky. Grotesknímu obrazu světa by patrně daleko více prospěla nadsázka a stylizace.
Na inscenaci Pohádka o líných strašidlech Vladimíra Čorta DS Na Podolí z Hradce nad Moravicí bylo cenným snad jen to, že začínající a zcela nezkušený soubor byl ochotný naslouchat tomu, proč je vybraná předloha špatná. Snad si to odnese do další práce.