Texty: RYCHECKÝ, Saša: Jesenická divadelní žatva 2007 (a tentokrát přišel i kouzelník) 7. dubna 2007. AS 2007, č. 3.

Jesenická divadelní žatva 2007
(a tentokrát přišel i kouzelník)
7. dubna 2007

Saša Rychecký

V divadelních zkušebnách na Jesenicku se toho letos neurodilo příliš, nutno ale podotknout, že to, co se uroditi stačilo, bohatě stačilo! Rok od roku jde úroveň této v ČR velmi ojedinělé přehlídky výše. Pokud se i tak objeví zcela nepoučený a začínající soubor, není to na úkor celkové kvality, protože členové bývají velmi vstřícní, chtějí se učit, jít dál v tom svém divadelním řemesle, byť pro mnohé z nich je skutečně jen relaxací, možností setkávat se s lidmi, které mají rádi a s nimiž je jim dobře. Což je vlastně mottem celé Jesenické žatvy.
Po léta už patří obrovský obdiv a uznání pořadatelům. Lubě Macháčkové z MKZ Jeseník, která je hlavní organizátorkou, dramaturgyní přehlídky, ale i tou tajnou osobou v pozadí, mající vše pevně v rukou. Lídě Liberdové a jejímu týmu pořadatelů, skřítkům. Osvětlovačům a technice, paní u pokladny, šatnářce, bufetu, uklízecí četě. Řediteli MKZ Jeseník a jeho ekonomovi. Nevím, jak to dělají, ale rok co rok čekám na nějaký zádrhel a – ještě jsem se nedočkal. Hluboká poklona vám všem!
V tomto roce jsem viděl sedm představení, od dětského divadla přes divadlo studentské až po představení dospělých dětem. To vše v jednom dni! Pokusím se o velmi stručné reflexe poučeného diváka v chronologickém sledu.
DDS ZŠ Zlaté Hory přinesl na jeviště hned tři divadelní drobničky: Čáp a volavka, Sedmá hlava a Dva na jednom stromě. Představení měla nápad, jasné a čitelné téma, děti byly uvolněné, prokazatelně je to bavilo, stejně jako diváky v sále. Pro mnohé jiné pokusy, především ty ambiciózní z různých ZUŠ, by to mohla být vysoká škola profesionální, poctivé a kreativní práce! Vůbec nevadí nevybavenost dětí, které spolu pracují snad tři měsíce. Časem se vše naučí, ale vědí co, proč a komu jak sdělují! Když přidám velmi invenční, jednoduchou, funkční výtvarnou stránku představení, pak jen jako hnidopich upozorním na občasný stereotyp, načasování akcí a mikrosituací.
Osvědčenou jistotou je na žatvě DDS Průvan z Jeseníku. Ani letos se nesnažili si svůj úkol jakkoliv zjednodušit. Velmi dobrý text, kterému děti rozumějí a který skýtá množství možností byl, bezesporu oporou: Pohádka o moudrém roku a čtyrech ročních obdobích. Výborně vybraná hudba, velmi vkusná a funkční scénografie – to jsou devizy souboru už po několik let. Sama inscenace je ještě nevyhraná, občas zadrhává v temporytmu, nese drobet nelogičností. Škoda, že chybějí kluci, hrají-li jejich postavy děvčata, pak dobře nefungují vztahy. Až se dodělá i tečka tak, aby bylo jasno, že opravdu je konec, pak to bude hezké, poctivé, čisté a citlivé divadlo s dětmi – veliký kus profesionální pedagogické práce! Díky.
DS JCHP Javorník jsou dospělí hrající dětem. To je jedna z nejobtížnějších disciplin, děti nic neodpustí, jakmile se nudí nebo nerozumějí, ztrácejí pozornost. Soubor si navíc vytkl další postupný cíl ve svém vývoji – v inscenaci Zvířátka v pohádkách se pokusil o práci s loutkou. Výtvarně jsou loutky pěkné (jen bych je nasadil na hlavy herců, ne je držel na ruce, která následně schází). Výborný je výběr hudby, drží jednotný tvar celého představení. Soubor ještě neumí pracovat s mizanscénou (nelogičnost při akcích vlka a kůzlátek, která předstírají, že vlka nevidí…). Je nutno pracovat také na znalosti textu, neimprovizovat. A největší nebezpečí divadla pro děti: jakmile je herec vtáhne do hry otázkou, děti odpovídají a herec pak na to musí reagovat! Což zhusta tvar představení zcela rozbije. Anebo, jako Javorničtí, se herci tváří, že děti neslyší a melou si to své dále. Což je na dětech podvod… Jinak ale klobouk dolů, kus obrovské práce na sobě udělal každý jeden z nich a je to cesta dále velmi otevřená!
Dalším avizovaným představením měl být Faust a Markétka opět v podání souboru ZŠ ze Zlatých Hor. Bohužel, nemoc jim zabránila vystoupit. Místo nich se na jevišti divadla objevil, coby překvapení pro děti, kouzelník. Proč ne, i tak je možno si přivydělávat…
DS ŠOK ze Starého Města přivezl letos na žatvu klasickou Drdovu pohádku Zapomenutý čert. Opět dospělí dětem, opět snaha o poctivé řemeslo, o sdělení. Děti byly zpočátku velmi zaujaté. Drdův text je dramaticky dobře vystavěný a soubor se snaží poctivě všechno sdělit (už méně zahrát), takže se z představení chvílemi stává trochu nudná konverzačka. Nejvíc mě na hercích zaujalo to, že se nejen navzájem poslouchají a slyší, ale je na nich vidět, jak jsou spolu rádi, jak hrají i pro sebe, ne jen pro diváky! Jen škoda zbytečných přestaveb kulis, které vlastně jsou pouze dekorací, ale nemají žádný jiný význam. Výborná hudba, soubor umí i zpívat. A má tři naprosto excelentní čertice. Dokončí-li v inscenaci hereckou práci, semtam bude škrtat, zbaví se některých laciných vtípků – a bude to jedno z nejlepších představení, které dospělí přinášejí dětem všech věkových kategorií! Na souboru je opravdu za ty roky vidět velký kvalitativní posun!
Dospělí hrající pro děti letos žatvu ovládali. A že to nemusí být vždycky „košér“, o tom se mě celou dobu snažily přesvědčit Ježibaby z Babína DS Kantoři Mikulovice. Byla to změť výborně postavených etud, které ale nebyly nijak sešity do výsledného tvaru. Jako by chyběla ruka režiséra, jako by si ti velmi inteligentní lidé na jevišti hráli každý svou melodii sám pro sebe, každý v jiné tónině a jiném žánru. Občas se vše propojilo – a zase roztříštilo, takže jsem se sice chvílemi bavil jejich individuální kreativitou, ale jindy si navzájem na jevišti spíše překáželi! Moc slov, skoro žádné jednání. Text se sice tváří jako divadlo, ale spíše je určený jen ke čtení. A závěrečná moralizující písnička se zbytečnou vulgaritou na úrovni estrád televize NOVA. Škoda, tohle se opravdu nepodařilo – kéž to souboru přinese zkušenost a posun dále!
Po další kouzelnické pauze, kdy děti odešly domů a v hledišti je vystřídala o něco starší generace studentů a dospělejších jedinců, otevřela živě hraná (výborná) kytara představení Za ohradou DS Gymnázia Jeseník. Už vloni předvedli poctivou generační výpověď a text, který si letos vybrali, nepatří vskutku k nejjednodušším. Ale tentokrát se jim to na sto procent podařilo! Jednoduchá a funkční scéna napovídala, expresivní a přitom čisté a kultivované herectví, absolutní porozumění textu, ztotožnění se s ním. Téma navýsost současné a hodně drsné – jejich. Obecné, velké, nadčasové věci, které jsou inscenovány přesně jejich očima, jejich jazykem. Některé reminiscence na Romea a Julii, na West Side Story. A konec? Absolutně dokonalá tečka, s přesným načasováním. Je to opravdu cesta k modernímu, generačnímu divadlu, které se netváří jako velké umění, ale o to více jím je!
Po předchozím zážitku se mi opravdu už nechtělo sledovat další představení, byl jsem zasycen, spokojen a měl jsem potřebu si užívat. Jenže jsem na žatvu zván proto, abych viděl všechno, takže mi nezbylo, než všechny pocity ze sebe smýt a naposled zasednout ke svému stolečku v divadelním sále, abych viděl Madlenku z kovárny DS Vlčická opona. Už název avizoval něco jako červenou knihovnu, a tak to i bylo. Velmi řídký, špatný text nějaké lidové hry z dávna, který si soubor nijak nevyložil, jen pasivně reprodukoval a ilustroval kulisami, kostýmy i obrázky. Bez jednání, bez vztahů, bez akce, jen slova, slova, slova… Chyběla koncepce, zkratka, nadsázka. Nakonec tedy největším kladem představením pro mě byli v následné debatě velmi skromní, otevření, vstřícní lidé, kteří jsou rádi spolu a nehrají si na Mistry. Debata byla pro mě moc příjemná a pomohla mi otevřít okna i do světa, který až tak moc ve městě neznáme. Do světa vesnické pospolitosti. Díky!
Na závěr nemohu opomenout výborné výkony obou „Skřítků“ a celého týmu, který je připravoval a tvořil jim zázemí. Elegantní a vtipná konference celou přehlídku povýšila do velmi prestižní záležitosti. I oni zrají jako celá žatva, takže se těším na další, o rok starší úrodu dobrého divadelního vína v příštím roce.