Texty: ZÁVODSKÝ, Vít: Předjarní Hodonín opět patřil Thálii - Té síly díl jsem já. AS 2006, č. 2, s. 34-36.

Do sféry dávných archetypů obrátilo se Divadlo Bez střechy Vyškov s Dorstovou hrou Fernando Krapp mi napsal dopis, vítěz letošní kojetínské přehlídky. V dramaturgii Vladimíra Goldy se pustil do jiné předlohy zde oceněného režiséra Ladislava Stýbla Té síly díl jsem já, v níž se opřel o dva časově odlehlejší zdroje – hru Christophera Marlowa a názvem citovanou filozofickou tragédii Johanna Wolfganga Goetha. Vnímatelsky nesnadného opusu jsme si povšimli již při jeho uvedení v loňském veverskobítýšském Setkání Na prknech (AS 4/2006), takže tu můžeme jen parafrázovat. Půldruhahodinová nonstop montáž, hraná tentokrát na jevišti a nikoli v arénovém prostoru, je lokalizována do krčmy s buranským Hostinským a chórem označeným Lůza. Existenciální hledání doktora Fausta (odměněný Lukáš Tvrďoch) víceméně respektuje klíčové momenty jeho i Markétčina osudu (do něj mj. zasahuje Dobrý a Zlý anděl). Inscenátoři jej však ozvláštnili řadou inovačně zcizovacích motivů a myšlenkových posunů (reprezentantem pekelných mocností je vedle Kummerova robustního Lucifera svůdná ďáblice Mefistofilis, ztělesněná oceněnou Petrou Šarhanovou). Při výrazném uplatnění choreografické (druhý diplom P. Šarhanové) a původní hudební složky (odměněná Jana Cindlerová) tak vznikla kruhově komponovaná, chvílemi velmi působivá, ideovou skepsí zasažená, diváka poněkud zahlcující sofistikovaná produkce, v ambivalenci reálu a snovosti místy obtížně dešifrovatelná. Vyškovská faustiáda, v tamní ochotnické komunitě ostatně nikoli první, získala vedle oficiální pochvaly za kvalitní zpracování programového tisku nominaci na Divadelní Děčín/Divadelní Třebíč 2007.