Texty: ZÁVODSKÝ, Vít: Předjarní Hodonín opět patřil Thálii - Heroika aneb Play Zavřel. AS 2006, č. 2, s. 34-36.

Předpokládaní hobblíkovští favorité se prezentovali experimentálními inscenacemi výrazně autorských ambicí, které by si zasloužily podrobnější samostatnou analýzu. Zásluhou takřka detektivní obzíravosti oceněného herce Přemysla Hniličky přišlo Divadlo Čára Brno po klímovské halucinační vizi Obešel já polí pět s dalším repertoárovým bonbonkem. Na podkladě pamětí téměř zapomenutého spisovatele a dramatika první poloviny 20. století Františka Zavřela Za živa pohřben sepsal dramaturg brněnského městského divadla Ladislav Stýblo scénář Heroika aneb Play Zavřel, jehož se režijně ujal zkušený Zdeněk Turba. Silně kontroverzní autor, neuváděný snad v žádném oborovém slovníku (název Stýblovy předlohy je vypůjčen ze souboru jeho her), byl za první republiky militantním odpůrcem oficiální politické reprezentace a za protektorátu se dostal na fašizující pozice. Čáře ovšem nešlo o toliko dokumentárně biografický aspekt: na jednoduché praktikáblové scéně s dominantním znakem parkové lavičky (na jaké byl umírající Zavřel nalezen) a se záplavou poházených lejster se v osmdesátiminutovém nonstop nastudování (pro zasvěcenější návštěvníky pak v problémové návaznosti na zdejší jevištní verzi Čapkova „Foltýna“) na pozadí společenských proměn antiiluzivně demonstroval úděl tvrdohlavého umělce velkého talentu, poháněného vybičovaným egoismem a titánským velikášstvím bez ohledu na potřebné morální korektivy. Tyto rysy výtečně vystihl porotou odměněný protagonista Jiří Bartoň; další diplom převzala herečka Lenka Luklová a inscenace obdržela 1. doporučení do Děčína či Třebíče.