Texty: POKORNÝ, Jiří: Prima sezóna v Českém Krumlově. AS 2007, č. 2, s. 48-50.

Prima sezóna v Českém Krumlově
Jiří Pokorný
V Českém Krumlově se 23. února 2007 konalo krajské postupové kolo Prima sezóny. Letošní přehlídka byla výjimečná tím, že se poprvé zúčastnilo několik divadelních souborů – celkem čtyři s pěti inscenacemi.
Přehlídku zahájil soubor Čára přes rozpočet gymnázia z Českých Budějovic s autorskou inscenací Ať žijí všichni krásní chlapi. Představení bylo jednoznačně nejinspirativnější nejen výběrem tématu, které bylo zcela vlastní samotným autorům inscenace a to jak autorce, tak i interpretům. Téma vztahu rodičů a jejich dětí, přehnaná starost a zároveň neporozumění si bylo, je a jistě bude námětem, který je neustále živý a vyrovnává se s ním každá generace. V tomto případě je velice zajímavě osobitě zpracován v příběhu matky a jejích dvou dospívajících dcer (středoškolačka a vysokoškolačka). Matka hledá a zároveň se bojí nového vztahu, mladší dcera je i přes permanentní matčinu snahu o výchovu, především k pořádku, mnohem svobodnější, zatímco starší, vysokoškolačka si svou relativní svobodu vůbec neuvědomuje a zároveň si nedovede představit, že i matka by na nich mohla být v novém vztahu nezávislá – svobodná. Závěrečné, až absurdní setkání všech, tj. matky s přítelem a zároveň i jeho synem, který je nezávisle „přítelem“ obou dcer, je jen završením situací, kdy nedokážeme, nemůžeme, nechceme komunikovat. Změna původního titulu, který si soubor na přehlídku připravil, možná způsobila (i přes nenucené, přirozené herecké ztvárnění) určitou nedopracovanost jak samotného autorského scénáře, tak i vlastní předvedení celého příběhu na jevišti krumlovského divadla (nevyváženost ve volbě jazyka už ve scénáři, potřeba jasnějšího vyznění závěru celého příběhu, určitá bezradnost prostorového uspořádání včetně řešení některých mizanscén). Z těchto důvodů se odborná porota rozhodla udělat souboru Čára přes rozpočet určitou pomyslnou čáru k případnému postupu do Náchoda.
Režisérka N. Jahelková s divadelním studiem Tyláček z Dačic přivezla do Krumlova vlastní dramatizaci knihy Karla Poláčka Bylo nás pět. Představení i přes určitou nedokonalost v interpretaci jednotlivých postav bylo živé a snaha převyprávět příběh se vcelku povedla. Inscenace však trpěla rezignací na čistotu a originalitu jazyka, která je v předloze evidentní a nezaměnitelná. Nahrazením „běžnou češtinou“ je velkým ochuzením. Problém nedostatku chlapců v souboru vyřešila režisérka tím, že pětici hrdinů, kluků, hrají děvčata, což není vůbec řešeno dramaturgicky. To samo přináší dosti „úsměvné“ situace – např. hádky, namlouvání, vztahy atd. Tím samozřejmě inscenace výrazně utrpěla. Členové odborné poroty nabízeli určité úpravy, které by tento problém částečně řešily.
Divadelní soubor Růžek z Českých Budějovic si připravil představení zpracovávající námětově originální vlastní text. Scénář založený na motivech fantasy povídky P. Žambocha nabídl příběh nikoliv nepodobný tomu, který známe z knihy W. Goldinga Pán much. Tento výlučně ženský soubor však zobrazuje svět z jiného pohledu. Uvažuje o extrémních životních situacích po ekologické katastrofě. Konflikty tohoto dívčího kolektivu nevznikají uvnitř skupiny, neboť kromě přísné hierarchie starších a mladších dívek vládne v jejich táboře železný a respektovaný řád, ale zásahem zvnějšku a zvláště ze strany zlých dospělých, respektive jediné vetřelkyně v podobě tajemné lékařky. Ta sice zachrání život jedné z dívek, ale zároveň se vyjeví jako smrtelné nebezpečí. Představení má název Nezabiješ bližního svého a ještě před jeho zhlédnutím vybízí k diskuzi o výkladu a řešení této parafráze známého morálního přikázání. Odpověď je ze hry sice dostatečně čitelná, ale emoce vyvolané aktem hromadného zabíjení vyvolávají dojem vypjaté extáze, nikoliv pouze nezbytného činu. Realistické uvažování a jednání aktérek příběhu je na jevišti ztvárněno výrazně stylizovanou formou. Tento rozpor uvádí diváka do rozpaků nad způsobem vnímání děje, konfliktu a jeho řešení. Některé doprovodné prvky (hudba, svíčky, štronzo) jsou líbivé, ale samoúčelné. Ještě silnější rozpaky vyvolává závěrečná rozfázovaná scéna zabíjení. I když za zástěnou, jsme svědky téměř detailních záběrů na zkrvavené nože nořící se do lidského těla zas a znovu. Jakási očistná lázeň rukou v závěru na katarzi nestačí.
Soubor Múzika ze Sezimova Ústí uvedl dvě inscenace. Jako první autorskou pohádku vedoucího, režiséra a duše souboru Miloše Smetany Kdo se bojí hejkala. Přestože scénář je dokonale připraven, herecká interpretace působí poněkud nevěrohodně. Celé představení je postaveno na textu, postrádáme jednání postav, hlubší zaujetí jednotlivých herců. Celek působí nacvičeně, chybí vlastní herecká invence. Při povídání se souborem se členové poroty snažili klást důraz na vysvětlení pojmů herecká autentičnost a herecké jednání jako živá komunikace herce a diváka.
Druhou inscenací byl realizovaný autorský scénář Miloše Smetany, koláže z textů písní a básní Jiřího Suchého Jednou jsi dole jednou nahoře. Mladí interpreti textů se snažili poctivě všechno naučit nazpaměť a realizovat na jevišti tak, aby byl naplněn záměr scénáře – cesta od problémů, radostí a starostí všedního dne obyčejného člověka až k uvědomění si problémů světa... Dvě dívky a dva mládenci v sympatickém civilu uprostřed jednoduché scény s lavičkou a novinami však naplněni nebyli, občas vyvolávali dojem, že samotné verše je zase tak nezajímají, nebo že jim příliš nerozumějí a nebo že tento autor a jeho verše už prostě jejich generaci nemohou účinně oslovit. Doprovodná reprodukovaná hudba byla příjemná na poslech a dokreslovala atmosféru v některých pasážích, ale... Kde zůstala hudba autora textů, proč si režisér nevybral hudbu, která by tento portrét, možná i hold tomuto géniovi českých malých divadelních forem doplnila jako rám obrazu?
Odborná porota zároveň v rámci soutěžní části hodnotila také autorské literární práce v oblasti poezie a prózy. Konstatovala, že výběr textů, který přichází od autorů, ze škol, je v letošním roce výrazně kvalitnější, především v kategorii poezie. Vzhledem k tomu, že v republice v podstatě neexistuje přehlídka, kde by docházelo k interpretaci autorských textů, stálo by za úvahu o této samostatné „kategorii“ uvažovat, což potvrdila i autorka a zároveň interpretka jednoho z textů, který si porota dovolila předložit v rámci programu jako bonbonek pro všechny zúčastněné, a který byl doporučen také do Náchoda.