Texty: STROTZER, Milan: Lounské divadlení s klášterskými divadly v čele - Haló!. AS 2007, č. 2, s. 21-24.

Divadelní společnost KLAS Klášterec nad Ohří – Hal Salwen: Haló! Dramaturgicky objevná inscenace inspirovaná originálním filmovým snímkem nezávislého amerického filmaře Hala Salwena Haló, tady Denisa. Jevištní přepis kláštereckého souboru KLAS je stejně jako filmová předloha obrazem odosobněného světa, v němž vládne spojovací technika (telefony, faxy, internet) a další výdobytky vědy v medicíně etc. nad bezprostředními setkáními. Komunikace někdejších spolužáků, přátel a potenciálních životních partnerů je uzavřena v začarovaném kruhu neosobních kontaktů, a to v rozpětí od zrození člověka až po jeho pohřeb. Postavy hry se nikdy naživo nepotkají. Vrcholnými scénami hry jsou milování po telefonu, skupinový telefonický hovor s rodičkou při porodu či pohřeb dívky, jež přišla o život při autonehodě, kterého se s výjimkou jednoho opozdilce nikdo nezúčastní.
Navzdory handicapu, který je pro divadelní přepis dán předlohou v odosobněné komunikaci postav příběhu, se Kláštereckým za režijního vedení Miroslava Nyklíčka (čestné uznání) podařilo vytvořit inscenaci poutavou, apelativní a navíc ne prostou humoru. Režie volila simultánní scénické řešení, v němž má kromě těhotné Denisy každá postava své, pro okolní svět uzavřené zázemí. Inscenátorům se podařilo nalézt prvky, kterými oživují jinak převážně statické aranžmá. Děje se tak především prostřednictvím nezakotvenosti Denisy, ale i v kreacích, jakými je např. doručení fotografie faxem. Škoda, že jich není více, byly by ku prospěchu rytmizace představení. Lze hovořit i o zdařilých hereckých výkonech. Týká se to především Zdeňky Kovalové v roli Denisy (cena), Miroslava Nyklíčka, představujícího dárce spermatu Martina a Martiny Elisové v roli Barbory (čestná uznání). Inscenace Haló, jejíž textovou předlohu připravili Zdeňka Kovalová a Miroslav Nyklíček, byla odměněna cenou za divadelní počin a doporučena na 1. místě k výběru do programu celostátní přehlídky.
Rezervy v inscenaci existují především v dotvoření jednání postav v situacích, kdy čekají na obnovení telefonického kontaktu, v přesnějším navazování dialogů a odstranění proluk mezi telefonickými hovory, které jsou namnoze způsobeny technikou. Ostatně za úvahu by stálo i větší rozrůznění vyzváněcích tónů telefonů. Bylo by rovněž ku prospěchu zaměřit se na expozici hry, tj. připraveného večírku, na nějž se nikdo nedostaví. Nemělo by se na ní šetřit, neboť atmosféra zmaru snahy o osobní kontakt je výchozí dramatickou situací hry. Zatímní úsporné řešení se zdá být poněkud nedostatečným odrazovým můstkem k výpovědi, která následuje, ale i k závěrečné scéně druhého připravovaného večírku, která tvoří spolu s expozicí rámec hry.