Texty: BRHELOVÁ, Eva: Jarní divadelní festival Brno-Kohoutovice, Komín a konec diskuzí? - Tři sestry; Universum. AS 2007, č. 2, s. 56-58.

Z gruntu vzali experimentování divadelníci původem ze Zlína, nyní z Brna – soubor pojmenovali Tvůrčí skulina Medomet a za autorské zpracování Tří sester si odnesli 1. doporučení na celostátní přehlídku. Autor a režisér Martin Macháček s pseudonymem Karolína Tmavá tvrdí, že hru napsalo jeho alter ego. Inspirován poetikou Čechovových i Beckettových her posunul děj (původních) Tří sester do chvíle, kdy Olga, Máša a Irina, lístky do Moskvy v kapse, čekají na nádraží. Uprostřed scény lavička, na zadním prospektu projekce. Během čekání na vlak mezi sestrami dochází k různým půtkám a citovým výlevům. Sestry kouří, pijí vodku, diskutují, proč „to nejede?“. Otevírá se konflikt mezi Olgou (Jana Žáčková), snažící se udržet pořádek a klid, a pubertálně vzdorovitou Irinou (Petra Lorencová), které starší sestra zakazuje všechny radosti života. Posloucháme hádky o tom, jestli major Irinu zneužil, když byla malá. Máša (Eva Burešová) nerozhodně přihlíží a pak začne šňupat kokain. Po dlouhém čekání nakonec Máša s Irinou odcházejí zpět domů, slyšíme přijíždějící vlak, Olga nemůže najít nástupiště, vlak jí ujíždí a ona rezignovaně míří k domovu. Hra o pokusu odjet a znemožnění odjezdu je absurdní čechovovskou variací, která porotu zaujala hereckými výkony (všechny tři představitelky obdržely za své výkony čestná ocenění). Pokusem o jinou cestu sdělení je však podle mého názoru spíš využití projekce v této inscenaci v kombinaci s děním na jevišti. Projekce, spuštěná vždy po určité odehrané části děje, kdy postavy strnou ve štronzu, doplňuje situaci a rekapituluje předchozí myšlenkové procesy a stavy sester prostřednictvím sledu fotografií. Naznačuje a posiluje konflikt. Vhled do nitra tří sester poskytují také epické vsuvky, kdy herečky několikrát během hry s vypravěčským odstupem komentují momentální stav své postavy.
Do tvůrčí dílny režiséra Tří sester mohli diváci nahlédnout při čtvrtečním večeru ještě jednou, a to díky scénickému čtení monologického textu Universum. Autor v textu deníkovou formou popisuje detaily života na ruské kosmonautické základně, zaobírá se především rozsáhlými myšlenkovými procesy a každodenními postřehy dvou postav a nedramatické čtení při lampičce vydatně doplňuje paralelní futuristickou projekcí. Tento experiment, čerpající z reálií o ruské kosmonautice, původně vznikl pro hvězdárnu ve Fryštáku a snad v jejím prostředí vyzněl mnohem sdělněji.