Texty: ZAJÍC, Vladimír: I když erbem byla sněženka… Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho. AS 2007, č. 2, s. 29–30.

DS PIKI Volyně – Ladislav Smoček: Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho. Herecký koncert vycházející ze známého textu, dirigovaný svižnou a vynalézavou režií. Toto konstatování je dostatečně výstižné a otázkou je, čím jej dále rozšířit, co rozebrat. Uprostřed světa-pokoje-pevnosti vystavěné a zahlcené buchtami od mamči Outěchové, která všechny rozpory řádně pocukruje, jen aby byl klid a mohla dál péct pro kohokoli, rozkvétá svébytný časoprostor doktora Burkeho. Je to svět hravý, nedospělý, nebo, chcete-li, svět dvojí osobnosti, překračující vnitřní a vnější hranice skutečnosti a představ. Ty se ovšem vzájemně ovlivňují, občas dokonce setřou, a ona pak udivena zkoumavě zírá kde je a co se to děje, přičemž její nonsensové reflektování bytí má nezpochybnitelnou logiku, především pro nás, diváky. Do tohoto světa-pokoje-pevnosti vstupuje Burkeho obdivovatel Tichý a atakuje jej mamčina dcera Svatava, přestárlá panna hledají štěstí v manželství. Za její budoucnost však má zaplatit Burke, a proto bojuje všemi prostředky o zachování neměnnosti. Marně. Střet s Václavem, střet intelektu a síly vidící svět černobíle, končí vítězstvím nepochybujícího a nehrajícího si egoismu, za hojného adorování budoucími buchtami. Příběh (zjednodušeně) opisuji proto, abych mohl konstatovat, že k nám proudí přes výrazné herectví umožňující vnímat co a jak a proč přes zážitek, přes identifikaci emotivní, fyzickou, racionální. Nemohu zakončit jinak než závěrečnou replikou hry: Lidi zlatí!, i když platí, že poslední čtvrtina představení oproti celku poněkud energeticky kolísala.