Texty: LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Horažďovice počtyřiadvacáté - Hugo Karas. AS 2007, č. 2, s. 20-21.

Také další představení bylo možné ocenit a doporučit na celostátní přehlídku. Byl jím Hugo Karas Dodo Gombára v podání D3 Karlovy Vary. Velmi zajímavá hra oceněná v roce 1998 Radokovou cenou měla českou premiéru v Divadle Petra Bezruče v Ostravě v březnu 2006. Nostalgický příběh nesyžetového typu o minulosti, nesmrtelnosti a bohu hrají Karlovarští ve slovenském originále. Inscenace má formu jakéhosi obřadu, v němž jsou všichni neustále na scéně. Chlapec, a snad i muž Hugo Karas formou epického vyprávění vzpomíná na život, který prožil, na mrtvé kamarády, lásky, na své setkání se smrtí, a hledá odpověď na otázku, co by se změnilo, kdybychom nežili. Hra staví spíše na pocitech než na akčnosti. Karas může jen doufat, že nejvyšší šerif si neodskočí, když ho zrovna bude potřebovat. Protože jinak život může být i lehkovážný, klipovitý a nedávající žádný smysl. Anna Ratajská hru upravila, zkrátila některé scény, např. tzv. rodičovské, a více prostoru dala partě. Dobře Gombára přečetla i vyložila. Dokonce ani slovenština nepřekáží. Přece však člověk neodchází z divadla s emotivním zážitkem. Vnímá více racionalitu sdělení než divadelní obraz, který mu nepřináší citový prožitek. Je otázkou, nakolik je to záležitostí hry samotné, a nakolik této konkrétní inscenace.