Texty: LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Horažďovice počtyřiadvacáté – Kočár nejsvětější svátosti. AS 2007, č. 2, s. 20–21

Vrcholem přehlídky s nominací na celostátní přehlídku byla inscenace Spodiny Plzeň (režie a výtvarné řešení Jiří Untermüller) hry P. Merimée Kočár nejsvětější svátosti. Herecký koncert zejména Olgy Ženíškové v postavě herečky Pericholové a Františka Šimánka jako peruánského místokrále zůstává věrný žánru a rozehrává škálu hereckých prostředků, jako jsou nadsázka, stylizace, vědomá komediálnost. Inscenace je ironickým obrazem politické moci malicherné, sebestředné, zahleděné do sebe, zabývající se malichernostmi a přece snadno manipulovatelné. Závěrečná scéna, v níž místokrál odstraněný ze hry sedí zhroucen v křesle (není podstatné, zda umřel či nikoliv) a vedle něj vítězná Pericholová s biskupem (Jakub Zindulka) hrají karty a spřádají plány, je působivá. Výhodnější by patrně bylo tuto scénu umístit do středu jeviště. Je otázkou, zda by nebylo lepší hrát hru bez přestávky, neboť po ní se musí herci znovu nabudit. Z hereckého kolektivu vypadává David Haták jako Licenciát. Není stylizovaný jako ostatní, hraje postavu. Drobným otazníkem je jednoduchý (tj. nemotivovaný) návrat tajemníka Martinéze, který měl být ve vězení.