Texty: Ostrava - Hulváky, GALETKOVÁ, Hana - KARAFFA, Jan: Dialogem k umění a uměním k dialogu na přehlídce v Novém Jičíně - Zmatek světa; Vězeň; Oltář. AS 2007, č. 2, s. 66-68.

Na pomezí experimentu, byť v kategorii studentského divadla, byla ambiciózní, obrazivá inscenace souboru Dividlo Ostrava s názvem Zmatek světa. Tvůrci se nechali inspirovat knihou Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce a volně s předlohou a životními fakty velkého učitele nakládali. Pohybově-taneční inscenace s výraznou hudební složkou byla v některých místech ne zcela přehledná, ale oslovovala svou dynamikou, nábojem a touhou emocionálně zasáhnout diváka. Zároveň však po zhlédnutí představení byla diskutována otázka, zda znalost díla a života J.A. Komenského nebyla pro mnohé z diváků spíše naobtíž, než výhodou. Ač asi měli tvůrci povědomí o tom, co se na jevišti odehrává, divák to ne vždy dokázal rozšifrovat, bohužel se tak chvílemi ztrácel také emcionální prožitek. Představení bylo pro svoji inspirativnost doporučeno na Náchodskou prima sezónu.
One-man-show Vězeň Dividla z Ostravy se naopak přemýšlením o tématu zvlášť vyznačovalo. Ovšem toto přemýšlení se ubíralo spíše filozofickou cestou než konkrétním jednáním vycházejícím z konkrétní situace, vnitřního stavu člověka. Pro orientaci diváka v tématu je zapotřebí sdělit trochu více než obecná témata. Obecnost sklouzává k monotónnosti. Téma, v tomto případě „být vězněm sám v sobě, ve společnosti“, poskytuje prostor pro divákovo přemýšlení, a tedy jeho spoluúčast na inscenaci, ale to, co se nesděluje jednáním na jevišti, prostě ve sdělení chybí, a tím také diváka nemusí oslovovat.
Dalším, experimentální aktovkou pro jednoho herce ostravského Dividla, bylo představení Oltář. Výrazný experiment založený na improvizaci jednoho herce. Příběh muže, který vyrábí oltáře a natolik se nechá svým dílem ovlivnit, až ho zcela pohltí, a to dokonce fyzicky, bylo příjemně rozehráno zcela civilním herectvím, výpovědí tvůrce. Bohužel vyprávění negradovalo, poztrádalo vnitřní temporytmus a dynamiku a sklouzávalo k monotónnosti. Chybělo napětí, které bylo verbálně přítomné v příběhu, nikoli však divadelně ztvárněné. Nelze ale souboru upřít snahu o zkoušení a experimentování s fenomény divadelní tvorby.