Texty: BRŮČEK, Josef: Dačické kejklování - Poprask na laguně. AS 2007, č. 2, s. 18-19.

Šumavský ochotnický spolek ŠOS Prachatice – Carlo Goldoni: Poprask na laguně, režie Jaromír Hruška. „Zcela nová interpretace textu Goldoniho hry zasazená na východní Balkán … ve stylu filmů Emira Kosturici…“ (z programu), byla nejdivadelnějším představením Dačického kejklování. Množství groteskních gagů z nichž některé opakováním v ději narůstaly, bylo jednou z největších předností představení. adost byla například sledovat postavu Vojtěcha Vošahlíka, který se v roli komisaře nejvíce přiblížil ke commedii dell´ arte – komedii typů. Daleko za ním nezůstaly výkony Jany Levé v roli Patrony Vicenza, Kamila Štěpána v roli Titta-Nane a dalších. V Poprasku na laguně mívám téměř vždy největší problémy s ženskými rolemi dvou soupeřících stran. Jejich od počátku na nejvyšší stupeň vygradované ječení snižuje srozumitelnost textu, znemožňuje hercům práci s postavou a tím i vystavení divadelních situací. Bohužel ani v této inscenaci tomu nebylo jinak. Pak mi, možná že neprávem, začala vadit i představení doprovázející scénická hudba navazující na odkaz balkánských dechovek. Spádu a srozumitelnosti představení jen lehce vadily některé dále se nerozvíjející odkazy, např. „Přijel revizor!“, „Na Bělehrad!“. V závěru inscenace na velice příjemný sled groteskních situací, vycházejících z děje, soubor navázal jakoby z jiného soudku dramatickou scénou zneškodňování nevybuchlé miny a následujícím, sice v závěru shozeným, ale přesto ponurým pohřbem. Domnívám se však, že neduhy, které představení zatím neslouží jsou souborem snadno překonatelné.