Texty: CÍSAŘ, Jan: Červenokostelecké táčky - Nejstarší řemeslo. AS 2007, č. 2, s. 26-28.

Inscenace domácího Divadelního souboru při MKS Červený Kostelec textu Pauly Vogelové Nejstarší řemeslo stála jednou nohou v této zábavné rovině, druhou pak usilovala o vyslovení některých obecnějších, společensky motivovaných témat. Příběh pěti stárnoucích prostitutek, které až do vysokého věku poskytují služby svým dlouholetým zákazníkům je žánrově nejspíše konverzační komedií – a všech pět hereček si také komediální pohotovost a vtipnost dialogů vychutnává. Leč pod tím prosvítají určité závažnější problémy, jež uchopila kostelecká inscenace jako vylíčení jímavých lidských osudů. Celé rozvržení scény – v parku na lavičce, kde se dámy scházejí – i stále citlivější, až někdy sentimentální sondy do nitra postav formují příběh smutného, opuštěného stáří, připomínající svým laděním známou hru Tři na lavičce; až do té závěrečné smrti na scéně. Divadelní poutavost této inscenace spočívá v kolektivním herectví, jež si vychutnává základní společnou situaci a individuální charakteristiku postav.