Texty: CÍSAŘ, Jan: Červenokostelecké táčky - Veselé paničky windsorské aneb Na každého dojde. AS 2007, č. 2, s. 26-28.

Třeba takové Shakespearovy Veselé paničky windsorské aneb Na každého dojde v podání hronovského Divadelního souboru Jiráskova divadla rozhodně patří do této kategorie. Režisér Miroslav Lelek dokáže akce a pohyb herců promyšleně umístit do prostoru, což vzhledem k množství postav není zrovna snadná záležitost, a čitelně, s přehledem vést poměrně komplikovaný děj s množstvím odboček. Kromě toho: text si chytře upravil a napsal i texty k písním, k nimž hudbu složil Jaroslav Kasal. Té hudby je dost, ještě krůček v tomto směru a dalo by se možná mluvit o kvalitně provedeném muzikálu či podobném hudebně-dramatickém žánru. V inscenaci je také řada dobrých herců. Např. Pavla Rainová překvapivě a jistě rozvíjí svou Aničku Hoškovou mezi půvabem a líbezností romantické zamilovanosti i něhy a bystrou, překvapivě ostrou racionalitou a chytrostí mladé cílevědomé dívky. Inscenace má ovšem především Falstaffa Františka Pivoňky, který je herecky vybaven vším, co k této roli patří: statným zjevem, jenž majestátně vévodí každé situaci, schopností výrazným mimickým detailem nahlížet a sdělovat z různých stran povahu své postavy i přesnou, srozumitelnou mluvou sdělující její myšlenky i pocity. Škoda, že přes všechny tyto klady se inscenaci nepodařilo zbavit hlavního problému Shakespearova textu, který vždycky podemílá tuto oblíbenou veselohru: rozvleklosti a zdlouhavosti, zejména první poloviny, která není nic jiného než rozsáhlou expozicí postav a postaviček. Ale i tak je to poučeně, vědomě budované amatérské divadlo „velkého stylu“, které kdyby mělo odvahu nekompromisně sáhnout do textu a proměnit činohru v hudebně-zábavné divadlo, mohlo být špičkovým reprezentantem té zábavnosti, která se dá pojmenovat jako táčky.