Texty: Karlovy Vary- D3 - Vlast. Ondráček: Karlovarské Déčko oslavuje 45 let činnosti. AS 2007, č. 1

Karlovarské Déčko oslavuje 45 let činnosti

Vlastimil Ondráček

Často mám v rukou kroniku Divadelního studia D 3, obracím list za listem a jako bych otáčel dny, měsíce a roky. Listy těžké vysokou specifickou váhou poctivé práce, avšak lehké jako motýlí křídla láskou k divadelnímu umění, láskou k prknům, která – jak se říká – znamenají svět. Před očima mi defilují události pětačtyřiceti let života kolektivu vedeného myšlenkou dělat dobré divadlo.
Ano, dělat dobré divadlo, to byl úkol, který dala v roce 1961 do vínku novorozeněti Thálie, trojice jeho zakladatelů, manželé Honsovi a Arnošt Kasal. Novorozeněti, které dostalo při křtu jméno Divadelní soubor D 3 Závodního výboru ROH Okresního osvětového střediska v Karlových Varech, od roku 1977 pak Divadelní studio D 3. Nebylo dítětem prvorozeným, počátky českého ochotnického divadla v Karlových Varech se datují do dvacátých let 20. století a myšlenka zrodu českého ochotnického divadla již někdy do roku 1881.
Soubor vznikl dne 25. listopadu 1961 a jeho první premiéra Seifertova Píseň o Viktorce měla premiéru na jevišti toužimského kulturního domu 7. dubna 1962. Dramaturgický výběr prvních deseti let života souboru měl jednoho společného jmenovatele – žena–matka. Soubor měl, dá se říci, profesionální představitelku titulních rolí těchto inscenací Marii Honsovou, o kterou se režisér Miloš Honsa opíral a stavěl na ní základ každé inscenace. Pro nás, tehdy mladé adepty ochotnického divadla, to byla vysoká škola divadelního umění.
Za těch 45 let činnosti souboru se v jeho čele vystřídali Marie Honsová, Vlastimil Ondráček, Jiří Hlávka, Anna Ratajská a v současné době to je Petra Kohutová. „Služebně“ nejstarším členem je Jiřina Postlová, představitelka mnoha kvalitních rolí, která stála u zrodu souboru. Na místě režisérů se vystřídala řada členů, všichni vedoucí souboru a absolventi režisérské školy SČDO Petr Richter, Anička Ratajská, Hana Franková a Anna Franková, která dlouhou dobu pracovala jako dramaturgyně.
Po celou dobu své činnosti je soubor pravidelným účastníkem krajských či oblastních soutěžních přehlídek, častým účastníkem národních přehlídek a dvanáctkrát zaznamenal svoji účast na Jiráskově Hronově. Své inscenace odehrál i na Wolkrově Prostějově a Šrámkově Písku, na národní přehlídce jednoaktových her v Želči a v Holicích. I rakovničtí dětští diváci viděli jeho pohádky na Popelce. České ochotnické divadlo zastupoval soubor i na 3. mezinárodním festivalu v Sársku (1984) a v roce 2006 na slovenské Scénické žatvě v Martině.
Mezi nejúspěšnější účasti na Jiráskových Hronovech soubor považuje inscenaci Jana Schmida Třináct vůní s hlavní představitelkou Marušky Hanou Frankovou v režii Vlastimila Ondráčka. To se psal rok 1982, následovalo Jiřího Šotoly a Zdenka Potužila Kuře na rožni (režie Anna Franková), Daniely Fischerové Hodina mezi psem a vlkem (režie Vlastimil Ondráček) a v režii Anny Ratajské Mor (Boccacciovské variace) brněnského autora Karla Tachovského a další inscenace.
Ve svém rodném městě neměl soubor vždy na růžích ustláno. Za ta dlouhá léta zažil několikrát stěhování a ne vždy do vhodných prostor. Při tom přišel díky zřizovateli o veškerý fundus, texty a propagační materiály a v roce 2004 dokonce musela být zastavena činnost souboru. Nedalo se zkoušet a hrát, protože jediný pro ochotníky vhodný prostor Divadlo Husovka byl při likvidaci karlovarské profesionální scény a zrušení profesionálního souboru uzavřen a divadelní materiál Déčka byl nedostupný. Přesto se Soubor scházel, zkoušel v soukromých bytech členů souboru. Po půl roce se město Karlovy Vary rozhodlo znovu otevřít Divadlo Husovka, a tak získal prostory pro zkoušení, hraní a skladování divadelního materiálu. Město začalo ochotníky podporovat i finanční účelovou dotací na jeho činnost. Za svých čtyřicet pět let života hrál soubor v různých místech: v komorní scéně MOTÝL, divadélku KAPSA, v bývalém K-klubu, v galerii ALFA-OMEGA na Zámeckém vrchu, v Ondřejské kapli, v historické budově karlovarského divadla, na Mlýnské kolonádě, pod Chebským mostem, na původní mateřské scéně divadla DAGMAR, v lázeňském ústavu TOSCA, v divadle Husovka, ale i mimo Karlovy Vary.
V současné době Déčko připravuje již svoji 120 premiéru slovenského autora Dodo Gombára Hugo Karas, v původním slovenském znění v režii Aničky Ratajské. Při té příležitosti otevírá výstavu fotografií zobrazujících 45 let činnosti souboru v prostorách Divadla Husovka.
Za 45 let činnosti prošlo souborem na 250 členů a dnes disponuje 27 stálými členy. Má tři režiséry, dramaturga, scénografa i autory scénické hudby. Od roku 1991 je občanským sdružením a stále nese jméno Divadelní studio D 3 v Karlových Varech.
Myslím, že je to dostatek důvodů ke konstatování, že karlovarští ochotníci jsou významnou součástí místního kulturního života. A proto, přátelé, vydržte další dlouhá léta ve své činnosti.