Texty: Hruška Jiří: Vzpomínáme na karolinské festivaly

XXX. jubilejní okresní festival amatérských divadelních souborů Karolinka 1988, Vsetín, OKS 1988, s. 5
...Karolinka roku 1959. Nevím, neznám, nechám povolanějším. Mé první potkání se a následné zachycení a prolínání s divadfelními festivaly se váže k dětské scéně. Ano, měl jsem tu čest poprvé vystupovat na těch toužebně vysněných prknech a načichnout atmosféru významné kulturní události jako herec dětského divadelního souboru z Valašského Meziříčí.
V dalších letech bylo mé poznávání festivalu opět vedeno úhlem pohledu herce do řad diváků a nelítostných kritiků. Jako člen mládežnického souboru Minimax jsem vdechoval zvířený prach z prken i čerstvý vzduch zákulisí a potýkal se v ostrých diskuzích dlouhotrvajícího charkteru s neobávanými hodnotitelů našich výstupů.
Kde bych si tehdy pomyslel, že ne zadlouho přijde doba, kdy já osobně budu v nezáviděníhodné pozici neobávaného leč \"nespravedlného, zaujatého, předpojatého, nadržujícího, neschopného, protěžujícího, vypočítavého, atd., atd.\" divadelního porotce!
A právě v těchto okamžicích začínají mé \"vzpomínky na současno\". Jak jinak nazvat každoroční maratony dlouhých debat, tříbení názorů i okamžiky občasných nepochopení?
Před očima defilují postavy, postavičky jako v retrospektivním filmu \"Sedmnáct zastavení jara\". Ano, sedmnáctkrát pro mne v Karolince hřálo jarní slunce i srdce lidí, kteří dali do svého festivalu nejen to srdce, ale kud duše i svého života. Neboť jenom díky jejich nadšení vděčí náš okres za primát nejen v délce trvání, ale i v kvalitě každoročních setkávání amatérských divadelníků. Není těchto obětavců mnoho, ale na lidské obětavosti a umu leží řešení nejednoho neřešitelného problému...