Texty: FIŠMISTROVÁ, Věra (SOkA Přerov): Počátky činnosti přerovských ochotníků od roku 1863. I I. část

Pokračování:

Léta 1891-1914

V 90. letech 19. století docházelo ke změnám ve vývoji ochotnických spolků. Politické strany začaly vytvářet vlastní ochotnické družiny. V Přerově Čs. dělnická vzdělávací beseda Havlíček, založená několika národně uvědomělými dělníky v roce 1897, pořádala nejen přednášky, ale též hrála divadlo. Představení byla zahájena Šamberkovou veselohrou „Břinkálovy trampoty“ a hrou „K. H. Borovský“. Z českých autorů byli zastoupeni J. K. Tyl, J. Vrchlický a další. I dělnický vzdělávací spolek Svornost věnoval brzy pozornost hudbě a zpěvu a utvořil si divadelní kroužek, využíval k hraní sál Haasova hostince. V říjnu 1892 sehrál ve prospěch sokolovny „ Svatojanskou pouť v Praze“, v jeho repertoáru byly též hry L. Stroupežnického a A. Jiráska. Divadlo hrál také Spolek katolických tovaryšů v Přerově a ženský vzdělávací a podpůrný spolek Vlasta.55 Divadelní soubory měly též organizace tělovýchovné, Orel, Sbor dobrovolných hasičů, a další korporace a spolky, které se nechtěly vzdát takto získaného zdroje příjmů. Na počátku 20. století ochotnické hnutí postupně ztrácelo národně osvětový charakter a nabývalo více povahy zájmové kolektivní činnosti.
Na první výborové schůzi ochotnického divadelního spolku v lednu 1891 bylo zhodnoceno poslední divadelní představení roku 1890 „Pan Měsíček, obchodník“, jehož výtěžek byl věnován chudým školákům. Byly vytištěny pozvánky pro připravovaný ochotnický věneček
Tímto stručným záznamem „Kniha zápisů“ přerovských divadelníků končí. Z tohoto chronologického výčtu let 1863-1891 je zřejmý nejen počáteční elán, nadšení a snaha amatérských herců pobavit publikum a přiblížit se svými výkony úrovni profesionálních divadelních scén, ale i období stagnace, rezignace, pasivity a nečinnosti. Přerovští ochotníci se ale nevzdali a po mnohých „vzestupech i pádech“ pokračovali nadále ve své práci.
O činnosti přerovských ochotníků po roce 1890 údajně existovala další kniha zápisů, ale dle vyjádření pamětníků ji „zašantročil“ jednatel Netušil.56 Působení přerovského Ochotnicko divadelního spolku v dalších letech je převážně známé z vyprávění pamětníků.
K nejznámějším ochotníkům patřili Josef Ungermann a Karel Černohorský. Oba pojilo vedle lásky k divadlu též velké přátelství. Asi v roce 1886 spolu založili v prvním přerovském dělnickém spolku Svornost dramatický odbor, aby „údajně bylo ve městě více zábavy“. V Přerově se tehdy o společenské vyžití starali společně Čtenářský spolek spolu s Řemeslnickou besedou, což bylo prý nedostačující.Veřejné taneční zábavy se konaly převážně v Haasově hostinci, kde ale často docházelo ke rvačkám, obtěžování dívek a k dalším nepřístojnostem. Divadelní obor Svornosti vystupoval na ochotnickém jevišti v pivovaře. Oba ochotníci střídavě vystupovali v ochotnickém spolku i v dramatickém odboru Svornosti. Jelikož se v pivovaře po představení vždy tančilo, byla učiněna opatření k zajištění pořádku.57
Zde je třeba se zmínit o aktivitě přerovských ochotníků při zřízení letního divadla v Michalově.V roce 1895 se konala Národopisná výstava českoslovanská v Praze, kterou navštívilo i mnoho Přerovanů. V dřevěném pavilonu na výstavišti se hrála i divadelní představení. Mnozí návštěvníci byli touto podívanou nadšeni a po návratu do Přerova horlivě propagovali myšlenku zřízení letní divadelní scény ve výstavním pavilonu v lesíku Michalov. Návrh získal značnou podporu a ihned bylo rozhodnuto zřídit po vzoru Prahy letní divadlo i v Přerově. Tehdejší spolkový režisér J. Štandera st. ihned začal s přípravami a vybral pro tuto příležitost Elxovu veselohru „Otrávený strýček čili On nežárlí“ a známou Šamberkovu jednoaktovku „Blázinec v 1. poschodí“. S obrovským elánem se začalo zkoušet v očekávání ohromného úspěchu před „natřískaným sálem“. Franta Sklenář vyrobil nové dekorace. Letní scéna měla být slavnostně otevřena dne 26.6. 1895 v 17.30 hodin. Toho dne bylo vše připraveno, herci nalíčeni, všichni „hořeli nedočkavostí“ jen začít… Jen režisér začal být značně neklidný. Ukázalo se totiž, že sál byl, až na několik učňů, prázdný! Čekalo se další půl hodiny, ale nikdo z nadšenců a propagátorů vlastního letního divadla nepřišel. Celá akce ztroskotala, zklamaný a rozhořčený režisér rozhodl, že se hrát nebude. Rozčilení a naštvaní herci proklínali všechny nepřítomné „nadšence a horovatele letního divadla“ a na návrh režiséra odešli „na pivo“ do zahradní restaurace u Müllerů. Tak skončilo první a též poslední představení v letním divadle v Michalově.58
Josef Ungermann, známý a aktivní přerovský ochotník, který se věnoval amatérskému divadlu téměř padesát let, často a rád vzpomínal nejen na spolkové dění, ale především na některé své divadelní role. K jeho oblíbeným a „parádním“ patřila role mlynáře v Raupachově hře „Mlynář a jeho dítě“, v níž vystoupil celkem dvaačtyřicetkrát. Poprvé bylo představení hráno dne 1.11. 1909. Mlynáře hrál tak dobře, že cizí divadelní společnosti (Choděrova, Pokorného, Trnkova i Svobodova), hostující v Přerově vždy obsazovaly Ungermanna do této hlavní role.59
Přerovští ochotníci na zájezdy jezdili na povozech a žebřiňácích. Na jaře 1895 hostovali v Lipníku n.B. s Jiráskovou „Vojnarkou“, a zisk z představení byl věnován zdejší české reálce.V prosinci byla hra reprízována v sále přerovského Akciového pivovaru. Při představeních spoluúčinkoval ochotnický orchestr za řízení kapelníka Františka Runda.60 V únoru 1905 vystoupili v Kojetíně a Napajedlích s „Tajným sňatek“ Amálie Vrbové. Autorka byla výbornou ochotnicí a dlouholetou členkou přerovského ochotnického spolku. Když se definitivně rozhodla pro činnost literární a přestala hrát, naposledy vystoupila jako ochotnice dne 12.3. 1893 v Klášterského hře „Salon paní starostové“. 61
Dne 26.2. 1899 v 19 hodin večer se konala v přerovském Záloženském domě premiéra hry „Cesta kolem světa za 80 dní“ v úpravě Ant. Puldy pod režijním vedením Jana Štandery. Inscenace měla údajně překrásnou výpravu, kostýmy byly zhotoveny podle náčrtků pražského ND, hudbu ochotnického orchestru řídil Bedřich Kozánek. O hru byl značný zájem, lidé se sjeli z dalekého okolí, celé náměstí bylo zaplněno kočáry, bryčkami a povozy. Jelikož představení tvořilo čtrnáct obrazů, skončilo až dvě hodiny po půlnoci. Z obecenstva nikdo neodešel a diváci sledovali hru s velkým zájmem. Pro velký úspěch byla reprízovaná ještě třikrát. Začátek byl ale stanoven již na 18 hodin, aby se skončilo do půlnoci. Při této výpravné hře parník i lokomotiva projíždějící v zadní části jeviště vyfukovaly páru. O tuto ojedinělou atrakci se zasloužil jeden z ochotníků, pan Oldřich Olšaník, který se schoval do dopravních prostředků a z úst vyfukoval do vzduchu páru (kouř??). Atrakce to údajně byla v té době ohromná a dlouho se vyprávělo, jak krásný to byl zážitek, když lokomotiva i parník „kouřily“. Také finanční efekt byl velice dobrý, a tak jak bylo zvykem, část výtěžku věnovali ochotníci chudým dětem. Jelikož hra měla u diváků obrovský úspěch, byla na naléhání veřejnosti uskutečněna další tři představení na přelomu listopadu a prosince téhož roku. Zdokonaleny byly technické i světelné efekty, upraven a vylepšen byl rychlovlak protínající Pacifickou americkou dráhu, zajímavé byly i pokusy potopení lodi v Tichém oceánu. Vedle indiánů z kmene Apačů měli diváci možnost uvidět na scéně i cizokrajná zvířata, která dotvářela celkový obraz dobrodružné a romantické hry. Dekorace dodal ateliér Franty Sklenáře, úplně nové kostýmy, zhotovené dle pražského ND zapůjčila Marie Štanderová z Prostějova, strojní zařízení včetně světelných efektů zajišťoval Richard Štandera. Předprodej vstupenek, o které byl obrovský zájem, byl u knihkupce Antonína Michálka a obchodníka Karla Kozánka. 62
Dalším z ochotníků a režisérů, který působil ve spolku více než padesát let byl i Karel Černohorský, který se přihlásil do divadelního ochotnického spolku v roce 1878.63 S úsměvem i nostalgií vzpomínal na svou první roli, v níž se představil přerovskému obecenstvu jako snaživý ochotník v restauraci u Henčlů, která stávala v místě lékárny „U anděla strážce“ na Masarykově náměstí (dnešní náměstí TGM). Tehdejší režisér František Štěpka mu přidělil titulní roli kaprála ve hře „Zuzančin pan kaprál“. K. Černohorský se velice podivoval, že jako začátečník byl ihned obsazen do hlavní role a dychtivě se pustil do jejího nastudování. Ke svému překvapení zjistil, že kaprál vystupuje až v šestém, posledním jednání, kde říká: „Ach má nejmilejší Zuzanko!“ (a běží k ní s otevřenou náručí), a Zuzanka odpovídá: „Ach, můj kaprál!“ ( padne mu do objetí) – a opona padá. Přestože se takové roli říkalo „pes“, zahrál ji s chutí a u diváků měl značný úspěch. Jeho popularita jako představitele komických rolí rostla. Byl známý v Přerově a okolí, ke spoluúčinkování ho zvali přerovští studenti a on nikdy spolupráci neodmítl (v roce 1893 sehráli přerovští studenti Jeřábkovu „Veselohru“, v níž hrál roli Jakuba). Ochotně vypomáhal i studentům ze vzdálenějšího okolí. Pohostinsky vystoupil dne 18.8. 1885 v Nivnici u Uherského Brodu v programu uspořádaného tamními studenty ve prospěch postavení pomníku J. A. Komenského. Příznivá kritika celého programu včetně jeho vystoupení byla uveřejněna v I. ročníku časopisu přerovského studentstva „Studentské listy“, rok 1885. Podobně hrával pohostinsky od 80. let 19. století také v Tovačově, Dluhonicích, Předmostí, Chropyni, Lipníku, Čekyni, Kojetíně, Lošticích, Hrabové, Dubicku a dalších místech.64
V Přerově (na rozdíl od blízké Olomouce, kde bylo vedle českého i divadlo německé a tudíž zde byly hrány i hry autorů německých) dávali ochotníci při výběru repertoáru přednost českým hrám a to především reprezentantům českého dramatu Tylem počínaje až po autory slovanské. Těmito představeními bylo posilováno vlastenecké cítění Přerovanů.
Ochotnicko divadelní spolek hrával až do roku 1898 převážně v sále Akciového pivovaru. Přerov neměl, na rozdíl o jiných měst, stálou divadelní scénu, a chyběla zde také reprezentativní budova, která by sloužila kulturním účelům. Po vzoru Olomouce, kde byl „Národní dům“ postaven v roce 1887, i dalších měst, se ideou zřízení takzv. „Národního domu“ vedle přerovské veřejnosti zabývali pochopitelně i ochotníci, kteří se též podíleli sbírkou pro postavení kulturního stánku města. Po všech peripetiích byla stavba dokončena v listopadu 1897 a dne 4.12. téhož roku byla slavnostně předána veřejnosti. Autorem opony byl akademický malíř Hilšr z Prahy, jeviště vyrobila pražská firma Bratři Bittnerové, prostor byl osvětlen velikými reflektory nainstalované elektrotechnikem Šmahelem z Brna, který v té době zařizoval v Přerově elektrické osvětlení. Dříve se svítilo svíčkami či petrolejovými lampami. Již 12.12. se v novém krásném sále se stálým jevištěm konal koncert zpěváckého spolku Přerub na památku zemřelého čestného člena Karla Bendla. Poprvé se zde začalo hrát dne 20.2. 1898. Dělnická beseda „Havlíček“ předvedla hru J. K.Tyla „Lesní panna“ aneb „Výlet do Ameriky“ pod režijním vedením nadšeného ochotníka Karla Černohorského a předstihla tak původně ohlášenou hru „Černé duše“ od L. Stroupežnického. Výpravu Tylovy hry pořídil známý místní malíř Franta Sklenář a v titulních rolích hráli Černohorský, Olšaník, Ungermann, Macháček, Kohoutek, M. Klabazňová, Fr. Kopalová a další. Dle vzpomínek ochotníků Josefa Ungermanna a Emanuela Klause byly při reprízách této hry takové tlačenice, že to „odneslo“ několik okenních i dveřních skel. Aby se nemuselo objednávat od pražského ND mnoho kostýmů, šéf výpravy Franta Sklenář údajně natřel přerovské „Indiány“ čokoládovou barvou. Protože se šetřilo i mýdlem, někteří z nich chodili po čtrnáct dní nalíčeni. Velký úspěch mělo také provedení Stroupežnického „Černých duší“ ve Štanderově režii. Třetí hrou na nové scéně bylo Vávrovo drama „Pod otcovským krovem“.65
Poté ochotníci vystupovali převážně v Záloženském (Městském) domě, ale několikrát do roka pohostinsky zahráli i v okolních místech. V repertoáru se objevovaly více než jinde především hry Aloise Jiráska, v roce 1898 byl sehrán „Polský žid“ s melodramatickou hudbou od Josefa Čapky-Drahlovského.V roce 1902 byla hrána ve prospěch dobročinného spolku Vlasta Jiráskova „M.D. Rettigová“, v listopadu 1907 hostovali přerovští ochotníci Josef Ungermann a Karel Černohorský v Poštorné, v roce 1908 vystoupili ochotníci s Tylovou „Paličovou dcerou“ v režii K. Černohorského a hudbou J. Č. Drahlovského, dále to byly hry „Zlato“, „Vosí hnízdo“, „Ztracený ráj“, „Terna“, „Páni“, „Vzhůru do Prahy“ od Fr. F. Šamberka, v roce 1909 to byly hry „Deskový statek“, „Ekvinokce“, „Rodinná vojna“ od Fr. F. Šamberka, od Raupacha „Mlynář a jeho dítě“, rok 1910 „Gazdina roba“ s hostem Růženou Brožovou, sestrou Marie Brožové z ND, „Osudný manévr“ v režii Jiřího Mahena, rok 1911 „Městská rada na námluvách“ , též režie Jiří Mahen, „Čokoládová princezna“, režie Vítězslav Nečas, „Otec“, režie Karel Černohorský, „Representantka domu“, v roce 1912 byla hra „Peníze“ pod režijním vedením Karla Černohorského sehrána ve prospěch spolku „Komenský“ ve Vídni, dále hry „Z manželského ráje“, „Staří blázni“, „Žabec“, uspořádán byl zábavní večírek s jednoaktovkou J.Vrchlického „Svědek“ ve pospěch spolku Komenský ve Vídni. Tak jako v letech minulých byly i nadále pořádány hry ve prospěch Mikulášské nadílky či Červeného kříže, v období 1. světové války byl výtěžek z představení věnován raněným vojákům.66
Po postavení Záloženského domu (Městský dům) se též zvyšovala úroveň ochotnických představení. S přerovskými ochotníky mnohokrát hrávali pražští profesionální herci a herečky. Se spolkem Tyl několikrát hostovala Marie Laudová-Hořicová ( rok 1901, ve hře francouzského autora Edmunda Brieuxe „Červený talár“, rok 1902 „Madame Sans Gene“, rok 1908 hra „Domov“, rok 1909 „Bezejmenná“). Pro ochotníky bylo obrovským zážitkem sledovat tuto dramatickou umělkyni, když se při zkouškách v Přerově ujala režie.67
V roce 1900 zahájil v Přerově své turné s nově nastudovanými představeními celý soubor brněnského ND, doprovázený vlastním orchestrem. Poté vystupoval v Kroměříži, Prostějově a Ostravě. V roce 1912 hostovala v Přerově Eva Vrchlická při provozování Vrchlického hry „Nad propastí“, která byla sehrána v rámci oslav básníka-čestného občana Přerova.68
Přípisem ze dne 9.4. 1909 schválilo ZMM Brno (výnos ze dne 8.10. 1885) změnu spolkových stanov spojenou s přejmenováním Ochotnicko divadelního spolku v Přerově na Spolek divadelních ochotníků TYL v Přerově, podle patrona českých herců Josefa Kajetána Tyla. Podobně jako stanovy z roku 1881 a 1884( 28 §), i nově schválené stanovy ( 27 §) stanovily práva a povinnosti členů. V článku 1 je stanoveno, že „… Účelem spolku jest povznášeti a zdokonalovati život duševní i společenský ve vrstvách nejširších a podporovati podniky založené za účely lidumilnými a vlasteneckými“.69 Součástí tištěných stanov z roku 1912 je i takzv. „Domácí řád spolku divadelních ochotníků Tyl v Přerově“.70 V roce 1911 vystřídal ve funkci předsedy Františka Kovaříka Vítězslav Nečas, jednatelem byl František Ziegelheim.71

1. světová válka 1914-1918

V prvních měsících 1. světové války byla spolková divadelní aktivita ochromena. Zcela byla zastavena činnost přerovského spolku Havlíček, který se netěšil přízni rakouských úřadů.72 Přerovský Tyl vykazoval sporadickou činnost, hrálo se, pokud to úřady dovolily a byl dostatek účinkujících, protože mužové byli většinou odvedeni na frontu. Spolek nevykazoval velký počet her, ale návštěvnost byla údajně značná. Představení se hrála ve prospěch raněných vojáků a Červeného kříže. Když v roce 1915 vystoupili ochotníci se hrou „Hloupý kousek“, byla poprvé na plakátech uvedena vedle vstupného obyčejného a studentského i cena vstupenek vojenských. Výtěžek byl věnován raněným vojínům. Inscenace „Zlaté časy“, „Mušketýrova láska“, „Armádní dodavatelka“ a „Závěť“ byly v roce 1916 sehrány ve prospěch Červeného kříže. Polévkovému ústavu Dobročinného spolku Vlasta v Přerově byl věnován zisk z her „Nioba“ a „Milkování“. V září 1918 předvedli ochotníci Vrchlického hru „Noc na Karlštejně“a zisk věnovali ve prospěch podpůrného fondu reálného gymnázia v Přerově, a výtěžek hry „Na letním bytě“ obdrželo brněnské ND.73

Léta 1918-1939

Události po 28. říjnu 1918 měly velký význam pro rozvoj divadelnictví. I v Přerově byl oživen divadelní život.Také přerovský Havlíček vyhovoval po roce 1918 požadavkům doby a při výběru her postupoval mnohem přísněji. Spolek Tyl vystupoval v Přerově a okolí. Počet nastudovaných her byl sice nižší než před válkou, ale s pečlivostí byla vybírána kvalitní představení velkých scén. Trvalý zájem byl i nadále o hry Tyla (1921,1926 Strakonický dudák, 1924 Lesní panna, Tvrdohlavá žena, 1928 Jiříkovo vidění), v roce 1921 se hrály především hry Šrámka (Hagenbeck, Léto, Měsíc nad řekou), zastoupen byl Sokol-Tůma (1925 Hyeny-režie autor, 1926 Pasekáři), Langer (1929 Obrácení Ferdyše Pištory), dále Pirandello (1931 Každý má svou pravdu), Werner (1932 Právo na hřích, 1936 Lidé na kře), Achard (1935 Dáma v bílém).74 Přerovští ochotníci měli možnost nastudovat hry nejen těchto zmíněných autorů. Mnohdy se na ochotnických scénách provozovala i dílka místních autorů, kteří zpracovávali zdejší pověsti či autentické historické události. Většinou práce těchto dramatiků nepřekročily regionální význam. I Přerov měl své vlastní domácí dramatiky. Kromě již zmíněné Amálie Vrbové (Jiří Sumín) to byl Jiří Mahen, Vladimír Maria Strojil a též Vlasta Petrovičová-Neffová. Své nejúspěšnější drama „Jánošík“, které napsal Mahen v Přerově, mělo premiéru v pražském ND dne 30.9. 1910. Přerovské veřejnosti předvedli ochotníci „Jánošíka“ v přeplněném sále Městského domu v prosinci téhož roku.
V prosinci 1932 byly v Přerově premiérově uvedeny tři aktovky dramaturga Vladimíra Marii Strojila „Náhoda“, drama „Roztržený závoj“ a detektivka „Knoflík“, které byly o dva roky později uvedeny i v olomouckém Českém divadle. Zde byla v roce 1935 hrána jeho komorní hra „Pokušení“, v roce 1936 uvedla činohra lyrickou hru „Větrný mlýn“. Strojilovy hry byly v repertoáru divadla i v Napajedlích (Nůše, Školní inspekce, Interview národů) a jinde. Na přední scéně Prozatímního divadla v Praze se představil tento autor dne 27.10. 1943 hrou o třech dějstvích „Rodinná pouta“, v níž řeší problém herectví ve čtyřech pokoleních. O měsíc později vystoupila v Přerově pohostinsky s tímto představením činohra pražského ND. Do rolí byli obsazení známí herci František Smolík, Růžena Nasková, Jiřina Šejbalová, Jan Pivec, Zdeňka Baldová, Vlasta Matulová a další. S úspěchem předvádělo pražské divadlo i jeho hru „Pleticha“ s Ljubou Hermannovou v hlavní roli.
Další přerovská rodačka Vlasta Petrovičová-Neffová je autorkou tří divadelních her „Střídavě oblačno“, rok 1942, komedií „Růžové dopisy“, rok 1943 a „Slamník“, rok1956. Některé z jejích her nastudovalo i České divadlo Olomouc.75

Okupace 1939-1945

V letech 2. světové války byla složitá situace ve všech oblastech společenského života, kulturu nevyjímaje. České profesionální i ochotnické divadlo sehrálo v tomto období důležitou úlohu, v níž se jednalo o ideologický zápas a národní cítění českého člověka. Ke dni vpádu okupantských vojsk na naše území k 15.3. 1939 u nás působilo na 7000 ochotnických divadelních souborů. Podobně jako během 1. světové války, i po okupaci republiky v březnu 1939, byla činnost spolků ochromena, případně sérií zákazů a nařízení pozastavena. Německé úřady se nejprve zaměřily na likvidaci souborů orientovaných a vzniklých na politickém základě, na soubory sokolské, orelské a DTJ. Do poloviny roku 1941 bylo z činnosti vyřazeno více než 4000 ochotnických souborů.Četné spolky sice přežily těžké roky 1941 a 1942, ale nakonec i jejich činnost byla omezena či zcela pozastavena. Těžce byly ohroženy i divadelní soubory, které stály mimo politické strany, organizace a hnutí, ale které též neunikly dalším zásahům proti ochotnickému hnutí. Česká ochotnická obec byla též oslabována individuálními perzekučními zásahy proti jednotlivým členům. Divadelní představení byla povolována mimořádně. Protektorátní úřady též pozastavily vydávání ochotnických časopisů, mj. Českého (dříve Československého) divadla,vycházejícího od roku 1917.76
Po dvou přípravných jednáních se v Přerově konala dne 4.6. 1939 ustavující schůze Středomoravského okrsku Ústřední matice divadelního ochotnictva českého (ÚMDOČ) za přítomnosti představitelů ÚMDOČ a dvaatřiceti zástupců divadelních spolků a dramatických odborů celého Přerovska. Okrsek sdružoval všechny české spolky ochotnické, spolky pěstující také divadlo nebo sdružení a dramatické odbory těchto spolků na přerovském okrese a jeho okolí, aby pracoval o uměleckém a kulturním povznesení českého divadelnictví lidového, napomáhal k vývoji české literatury dramatické a umění divadelního vůbec a aby podporoval a hájil zájmy ochotnictva. Po provedených volbách se předsedou stal dr. Václav Häusler. Ustavující VH Středomoravského okrsku UMDOČ, který se stal pobočným spolkem UMDOČ Praha, se pak konala 25.2. 1940 v lovecké klubovně přerovského Městského domu. Okrsek působil do roku 1948.77
Ve smyslu vl. nařízení z 31.3. 1939, č. 97 Sb. Spolek divadelních ochotníků TYL v Přerově i nadále vyvíjel svou sporadickou amatérskou divadelní činnost. Schůze či valné hromady se konaly na různých místech v Přerově - v Albanii Akc. pivovaru, v Zimní zahradě či v klubovně Městského domu, v hostinci u Radnice. Na jednání dne 14.4. 1939 byl předsedou zvolen Bedřich Čech, revident Městského důchodu v Přerově, jednatelem JUDr. Václav Häusler, přerovský advokát, členy výboru byli Olga Domesová, Marie Kasíková, Zdena Pilcová, Marie Polednová, Marie Štymplová st., Naša Švrčková, Rudolf Poledna, dr. A. Jelínek, N. Kašpárek, ing. Alois Pilc, Alfred Přidal, Jan Sagan, Vladimír Strojil, Jan Štympl.78 I následujícími valnými hromadami v letech 1940-45 byl ve funkci předsedy potvrzen Bedřich Čech, místopředsedou Fred Přidal, pokladní Marie Polednová, jednatelem dr. Václav Häusler, výtvarník ing. Alois Pilc, garderobiérem Jan Štympl, knihovnicí Marie Štymplová, dramaturgem V. M. Strojil, dalšími členy výboru Zdenka Pilcová a Olga Domesová.
V roce 1940 měl spolek celkem 150 členů (149 řádných, 1 čestný), v roce 1942 to bylo 180 členů. Do Přerova pořádalo zájezdy také Olomoucké české divadlo, které v divadelní sezoně 1940/41 zde předvedlo celkem 12 her (6 oper a 6 činoher) českých i zahraničních autorů. V tomto válečném období uspořádala řadu činoherních zájezdů do českých a moravských měst i známá herečka Lída Baarová.Vedle Brna, Zlína, Olomouce a Prostějova vystoupila v roce 1940 též v Přerově. V tomtéž roce se představil spolek Tyl vedle dalších inscenací i Erbenovou „Kyticí“ pod režijním vedením M. Kasíkové, jejíž nastudování si získává příznivce i v dnešní době. Hra byla pro obrovský úspěch několikrát reprízována.79

Léta 1945-1951

První VH po skončení 2. světové války se konala dne 25.6. 1945 v restaurační místnosti Adolfa Förstra, hostinského v Přerově, ul. Trávník. Novým předsedou byl zvolen Fred Přidal, obchodník, který funkci předsedy vykonával do roku 1950, místopředsedou Jan Štympl, správce tiskárny Obzor, jednatelem Josef Zemánek, úředník VME, pokladníkem Boh. Heller, disponent fy Obzor, dramaturgem dr. Eduard Kvasnička, městský knihovnický komisař, matrikářem Fr. Brauner, úředník fy Daněk, hospodářem arch. B. Kavan, dalšími členy M. Kasíková, choť lékaře, M. Štymplová, choť vlakvedoucího v.v., sl. Jana Knoflíčková, úřednice OP. Spolek měl 178 členů.80
První divadelním představením po skončení války, které se uskutečnilo v sále Městského domu v Přerově ve dnech 24. a 25. 9. 1945, byl „Neklan“ od J. Zeyera, kterou režíroval Fred Přidal, dále to byly hry „Rukopis času“ od Zd. Němečka, komedie A. Breidahla „Vzbouření v ústavu šlechtičen“, pod režijním vedením Marie Polednové a Zdenky Pilcové či pohádka Miloše Lišky “Švec a čert“. Tuto pohádkovou hru zamýšlel sehrát spolek Tyl už za německé okupace, kdy se v ní dával tušit jinotajný smysl o německém vetřelci-čertu, kterého prostý český člověk napálí, potrestá a vyžene ze své chalupy. Poprvé byla pohádka hrána v prosinci 1945 a měla velký úspěch u dětí i dospělých. Se hrou vystoupili ochotníci v roce 1947 na XVII. Jiráskově Hronově, dále v Prostějově, též se značným úspěchem, kterého si povšiml i Čs. rozhlas v Brně a vybídl ochotníky, aby představení nastudovali v rozhlasovém studiu pro vánoční svátky. Úspěšnou inscenací z roku 1948 byl též „Večer tříkrálový“ od W. Shakespeara, kterou režíroval opět Fred Přidal nebo také hra A. Jiráska „M. D. Rettigová“ v režii Rajmunda Štimpla. V březnu 1950 měla premiéru hra J. K. Tyla „Bankrotář“, o dva roky později „Sen noci svatojánské“ od W. Shakespeara, obě v režii Freda Přidala, či „Lucerna“ A. Jiráska v režii Rajmunda Štimpla, a další inscenace.81
Po Únoru 1948 nastalo složité období i pro činnost jednotlivých spolků, které byly nuceny ukončit své působení. Na VH dne 8. 6. 1951 byla jednomyslně odhlasována likvidace spolku a jeho zapojení na masovou organizaci, tj. na ZK ROH při MNV Přerov, na kterou přešly veškerá práva, povinnosti i majetek spolku. Dne 12.12. 1951 obdržel dr. Václav Häusler, tehdejší předseda spolku, přípis ONV Přerov, referát pro vnitřní věci a bezpečnost, oznámení o likvidaci spolku a jeho výmaz ze spolkového katastru.82

Závěr
Již dávno se zapomnělo, kolik plodné a obrozenecké a přitom nevýnosné práce „průkopníci“ na poli ochotnického divadelnictví vykonali pro naši kulturní osvětu. Všem ochotníkům minulým, současným a budoucím za jejich elán, nadšení a překonání všech potíží za 140 let jejich existence, které přináší doba, patří dík. Ač se již v roce 1863 a letech následujících snažili sebevíce o vybudování důstojného stánku pro chrám Thálie, k uskutečnění nedošlo a město Přerov dosud nemá vlastní divadlo.V celé historii své činnosti neměli ochotníci stálou spolkovou místnost, a tak se ke zkouškám scházeli v bytě některého z kolegů, ve škole, v místnostech čtenářského spolku, kde na černé tabuli byl vždy napsán název spolku či instituce, které je místnost na určitou hodinu propůjčena, dále v prostorách hudební školy Přerub či v klubovně Městského domu. Na scéně přerovského Městského domu, tak jak tomu bylo v 19., 20. století, i v prvních letech 21. století, nadále vystupují vedle amatérských souborů převážně hostující profesionální umělci z pražských divadel. Elán, aktivita, obětavost a tvůrčí činorodost přerovských ochotníků ale pokračuje i nadále. Ale to je již další kapitola. O dalších osudech a činnosti amatérského divadelnictví v Přerově a okolí pojednává kniha Ivo Kolaříka „Ochotnické divadlo přerovského regionu 1945-2000 aneb po stopách amatérského divadla na Přerovsku“.














Poznámky

1 Velký slovník naučný, A-L, Diderot 1999
2 Žakéř-lidový pěvec, hudebník a recitátor z povolání, u nás přibližně ve 12. až do zač. 16.
stol., obveselující svým uměním jak šlechtu na královském dveře a na hradech, tak i prostý
lid, staročeská obdoba žongléra
3 Cesty českého amatérského divadla-vývojové tendence, vedoucí autorského kolektivu Jan
Císař, IPOS Praha, 1998, s. 43-56
4 Zákon č. 134 ř. z., o právu spolčovacím, který nabyl účinnosti dne 8.1. 1868, a zároveň
pozbyl platnost zákon o spolcích č. 253 ř. z. č. 253 z 26.11. 1852,
Viz též č. 3, s. 58-59
5 Čičatka, V.: Vývoj divadelnictví na střední a severní Moravě, s. 400-428. In: Studie
z kulturních dějin střední a severní Moravy VSSM, díl II., část prvá, Přerov 1942
6 Státní okresní archiv Přerov (dále jen SOkA Přerov), fond Spolek divadelních ochotníků
Tyl Přerov (dále jen SDO Tyl Přerov), Kniha zápisů Ochotnického divadla v Přerově
1863-1891,
viz též KP (dále jen Kultura Přerova), č. 3, 1963, s. 3, č. 10, 1973, s. 155
7 Josefina Špačková, nar. 29.1. 1840 v Derfli u Uh. Hradiště, vlastenka, provdala se za Josefa
Černocha, nar. 3.3. 1838 v Přerově, vydavatele Olomouckých novin (Našinec). Po úmrtí
věnovala Přerovu 2000 korun na zřízení stipendia na přerovském gymnáziu
8 Školní ul., dnes Bratrská ul., budova Komerční banky Přerov, pak se hrávalo v sále domu
Fr. Henčla na Dolním náměstí č. 150 až do zrušení sálu lékárníkem Matoušem, který zde
zřídil lékárnu a sál přeměnil na byty,
Obzor, 4.10. 1930, s. 2, Vzpomínky Josefa Ungermanna
9 Viz též č. 6, s. 4-uveden opis povolení:
„Následkem žádosti vícero zdejších obyvatelů se správou od 15. t.m. čís. 132 předložené
vysoké presidium c.k. místodržitelství rozkazem od 17. ledna 1864 čís. 193 povoleni
k odbyvání divadelních her udělilo s tím podotknutím, že všechny divadelní kuse které
provozovány být mají, dle předpisu divadelního řádu k prozkoumání předložiti dlužno.
Což se panu starostovi k vědomosti uvádí s tím, aby o rozkazu tím i prositely uvědomil.
Od c.k. okresního úřadu v Přerově 20. ledna 1864, c.k. I krajský komisar a okresní.“
10 František Štěpka, nar. 19.10. 1835 v Týništi n. Orlicí, zemřel 2.2. 1896 v Přerově,
obchodník smíšeným zbožím a železem na Dolním n. č. 151, od roku 1890 starosta
Přerova, člen městské rady, od roku 1890 poslanec zemského sněmu, starosta Sokola,
zasloužil se též o ustavení dobrovolného hasičského sboru v Přerově v roce 1875 a byl
jeho první velitel, předseda Obecní spořitelny, člen správní rady Prvního akciového
pivovaru v Přerově, v ochotnickém spolku byl nejen hercem, ale vykonával i funkci
předsedy, režiséra, později i byl i nápovědou,viz též PE (dále Přerovské echo) č. 4, 1995,
s. 10, č. 11, 1997, s. 3
11 Viz též č. 6, s. 5
12 Viz též č. 6, s. 8
13 Viz též č. 6, s. 8-9 (uveden jmenný seznam členů ke dni konání VH 8.8. 1864)
14 Cyril Vítěz, nar. 1824 v Přerově, přerovský měšťan a krejčovský mistr, iniciátor založení
Úvěrního spolku záložny přerovské, pokladníkem záložny byl od roku 1864 až do své
smrti v roce 1879,
Hugo Zimek, nar. 22.3. 1874 v Přerově, zemřel 26.11. 1902 v Kroměříži, pedagogický
pracovník, hudebník, zasloužil se o rozvoj pěveckého spolku Moravan v Kroměříži,
Josef Vítěz, nar. 11.5. 1842 v Přerově, zemřel 1912, soukromník


15 Karel st. z Žerotína, nar. 15.9. 1564 v Brandýse n. Orlicí, zemřel 9.10. 1636 v Přerově,
zemský hejtman, majitel přerovského panství, podporovatel jednoty bratrské, obhájce
náboženských svobod a českého jazyka
16 Viz též č. 6, s. 20
17 Viz též č. 6, s. 20
18 Hostinec u Dvořáků byl ve Wilsonově ul.,
Zemská střední hospodářská škola (ZSHŠ)v Přerově byla založena usnesením moravského
sněmu z 13.10. 1874, ústav byl otevřen 14.10. 1874. Předchůdcem ústavu byla
hospodářská škola založená v Přerově již roku 1865 přičiněním spolku olomouckého a
záhlinicko-kvasického. Původně škola sídlila rok na Šířavě 357, odtud se přestěhovala na
Malou Dlážku č. 590 a 591. Zde zůstala i ZSHŠ až do roku 1912, kdy se přestěhovala do
nových budov za Michalovem
19 Viz též č. 6, s. 33-34
20 „TJ Sokol Přerov“ vznikla v roce 1871 jako jedna z nejstarších na Moravě, prvním
starostou byl František Štěpka, v roce 1876 byla rozpuštěna a do roku 1889 nesměla užíval
názvu Sokol, i když již od roku 1878 obnovila svou činnost, její oficiální název byl TJ
Přerov,
„Dobrovolný hasičský i tělocvičný spolek města Přerova“ (později se název ustálil na Sbor
dobrovolných hasičů) vznikl v roce 1875 a jeho prvním velitelem byl František Štěpka,
Viz též SOKA Přerov, fond ONV Přerov, inv.č. 691, k.č. 390,
Viz též č. 6, s. 33, č. 10
Jan Vítěz, nar. 16.5. 1857 v Přerově, zemřel 19.12. 1924 v Přerově, továrník, majitel realit
(fa Vítěz-čerpadla, stříkačky), viz též NP (dále jen Nové Přerovsko), č. 1, 6.1. 2000, s. 11,
Hynek Psota, nar. 14.9. 1846 v Samotíškách u Olomouce, zemřel 28.6. 1909 v Přerově,
lékárník, veřejný a osvětový pracovník, spolu s dr. L. Riedlem založil ruský kroužek,
Ruské zrno, včelařský spolek, aktivní při archeologických vykopávkách v Přerově-
Předmostí, člen městské obecní rady a obecního zastupitelstva, náčelník hasičů,
místopředseda místního odboru Pohorské jednoty Radhošť, podporovatel ochotníků, viz
též NP, č. 36, 13.9. 1996, s. 11,
Arnošt Zuschneid, nar. 31.1. 1861 v Přerově, zemřel 3.4. 1925 v Přerově, malíř pokojů, viz
též SOkA Přerov, fond Policejní přihlášky Přerov-rodinný list
21 Mořic Haase, hostinský, Ferdinanská ul. (dům p. Netopila, obchodníka, Wilsonova ul.)
22 Obzor, 8.10. 1930, s. 2
23 Viz též č. 6, s. 40
24 Viz též č. 3 a 4, s. 93
25 Hynek Krch, nar. 12.7. 1845 Malá Vožice, okr. Tábor, zemřel 13.6. 1919 Praha, profesor
na přerovském gymnáziu, historik, literárně činný
26 Ed. Hőlzl, majitel knihkupeckého závodu v Olomouci, který měl pobočky po celé Moravě.
V Přerově bylo jeho knihkupectví umístěno na Dolním nám. č. 148
27 Viz též č. 6, jednání ze dne 27.3. 1880 - znění spolkových stanov, s. 48-52
28 Viz též č. 6, s. 63
29 František Ferdinand Šamberk, nar. 21.4. 1838, zemřel 25.12. 1904, český herec a dramatik,
od roku 1862 (s přestávkami) člen Prozatímního a od 1881 ND v Praze. Ztvárňoval
postavy milovníků, hrdinů. Autor her o národních buditelích (J. K. Tyl, K.H. Borovský),
pražských lokálních frašek (Palackého třída 27, Podskalák), veseloher (Jedenácté
přikázání) a her reagujících na společenské a divadelní dění v 60. a 70. letech 19. stol.
(Boucharon, Svatojanská pouť, Sedmašedesátníci, Divadelní vlak)
30 Národní divadlo-základní kámen položen 16.5. 1881, otevřeno 1881, ale již 12.8. 1881
vyhořelo, opět obnoveno a slavnostně otevřeno 18.11. 1883, viz též č. 6, s. 70
31 SOkA Přerov, fond OkÚ Přerov, inv.č. 73, Spolkový katastr, poř.č. 9
Viz též č. 6, s. 78
32 Jakub Škoda, nar. 30.4. 1835 v Počátkách, okr. Havlíčkův Brod, zemřel 28.10. 1885 v
Přerově, profesor, první ředitel přerovského gymnázia, spisovatel, překladatel, autor
učebnic francouzského jazyka, přední organizátor českého školství na Moravě a v Přerově
ve 2. pol. 19. stol., vlastenec, divadelník, viz též č. 6, s. 74 (divadelní škola),
František Bílý, nar. 8.11. 1854 v Brně, zemřel 19.10. 1920 Praha, profesor přerovského
gymnázia, literární kritik, historik a osvětový pracovník, založil knihovnu přerovského
Čtenářského spolku,viz též PE č. 4, 2000, s. 6, Monografie Přerovsko-Kojetínsko, Přerov
1933, s. 93-94,
Josef Neoral, nar. 13.6. 1852 v Bohuslavicích u Zábřehu, zemřel 21.4. 1935 v Přerově, od
roku 1884 profesor Zemské střední školy, historik, filolog
33 Viz též č. 6, s. 76 (uveden seznam členů v únoru 1883), s. 80
34 Josef Čapka, umělecké jméno Drahlovský přijal dle rodné obce Drahlov u
Olomouce, kde se narodil 13.12. 1847, zemřel 11.6. 1926 v Přerově, hudební skladatel,
napsal přes 200 děl, dirigent, učitel zpěvu na přerovském gymnáziu, více než 50 let
varhaník a ředitel kůru přerovského farního chrámu sv. Vavřince, sbormistr Přerubu,
viz též NP, č. 50, 13.12. 2002, Palackého revue, s. 2
35 Viz též č. 6, s. 95, a č. 30
36 Viz též č. 5, s. 413
37 Čtenářský spolek je vedle Přerubu druhým nejstarším přerovským spolkem. Založen byl
v roce 1862. Viz též Přerov-povídání o městě I., s. 187-8, dále SOkA Přerov, fond ONV
Přerov, inv.č. 379, k.č. 379
38 Viz též č. 3, s. 61, 84
39 Pěvecko-hudební spolek Přerub byl založen roku 1862 a patří mezi nejstarší pěvecká tělesa
na Moravě. Dle stanov v případě jeho rozpuštění či zrušení měl být majetek předán
Čtenářskému spolku v Přerově. Prvním předsedou byl František Kramář, prvním
sbormistrem byl Mořic Skála,
Viz též Přerov-povídání o městě I.,2000, s. 185-187, dále SOkA Přerov, fond ONV Přerov,
inv.č. 690, k.č. 379
40 Josef Kajetán Tyl, nar. 4.2. 1808, zemřel 11.7. 1856, český dramatik, herec, prozaik a
novinář. Svou představu o podobě českého divadla vyjádřil ve stati Cestující společnosti
herecké. Je autorem frašky s národním obsahem „Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná
rvačka“ (píseň Kde domov můj? se později stala národní hymnou), dále napsal obrazy ze
života Pražský flamendr, Paličova dcera, Bankrotář, Chudý kejklíř, báchorky Strakonický
dudák aneb Hody divých žen, Tvrdohlavá žena, Lesní panna, Jiříkovo vidění, historické
hry Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, Jan Hus, Žižka z Trocnova a d.
41 František Tropper, nar. 4.4. 1850 v Přerově, zemřel 14.9. 1912 v Přerově, v letech 1896-
1910 starosta Přerova, čestný občan města, za jeho starostování byla ve městě postavena
elektrárna, plovárna, betonový most přes Bečvu, člen obecní spořitelny, okresní školní
rady, okresního silničního výboru, v roce 1908 obdržel rytířský kříž řadu Františka Josefa,
viz též PE č. 6, 1995, s. 14,
Jan Kahovec, dr., nar. 1844 v Záluží u Bavorova, zemřel 22.2. 1922 Lučenec, Slovensko,
profesor matematiky a fyziky na SHŠ Přerov, člen Přerubu, kde vedle zpěvu působil i jako
jednatel
42 Viz též č. 32
43 Viz též č. 6, s. 119
44 Bedřich Kozánek, nar. 17.7. 1864 v Přerově, zemřel 12.2. 1913 v Olomouci, hudební
skladatel, autor čtyř pochodů, sborů a četných skladeb pro klavír, varhany a harmonium, z
nichž mnohé upravil pro potřebu škol, pedagog, zakladatel hudební školy v Přerově, jehož
jméno nese Základní umělecká škola v Přerově od roku 1995, autor učebnice hry na
housle, viz též PE č. 6, 1998, s. 10
45 Viz též č. 6, s. 160. Pokusy vydávat v Přerově noviny narážely na těžkosti, četly se zde
noviny olomoucké, brněnské, pražské, německé se dovážely i z Vídně. První přerovské
noviny „Těsnopisné besedy, list pro zábavu a pobavení“ vycházely v letech 1880-1892
(nejsou v SOkA Přerov uloženy), dále zde vycházel v letech 1880-1898 „Hospodář
moravský, list věnovaný rolnictví“, dne 1.1. 1886 vyšlo první číslo „Přerovských novin“
(redaktor R. J. Hudeček), které byly prvním politickým tiskem v Přerově a byly
doslovným překladem časopisu „Prerauer Zeitung“, který vyšel téhož dne. Vydána byla ale
pouze tři čísla a v únoru zanikly. Od roku 1898 vycházely „Hlasy z Pobečví“, pak
vycházely různé noviny, nejznámějším periodikem se stal „Přerovský obzor“, jehož první
číslo vyšlo v roce 1910,od 5.12.1918, č. 337, vycházel pod názvem zvaný „Obzor“. Viz
též KP č. 12, 1969, s. 139-141, Obzor, 1.1. 1920, příloha
46 Obzor, 8.10. 1930, s. 2
47 František Vrba, nar. 17.9. 1844 v Ivanovicích u Vyškova, zemřel 1.10. 1923 v Přerově,
městský důchodní, SOkA Přerov, Fond AM Přerov, inv.č. 136, S-Z, 1901-1918, Matrika
příslušníků města, poř. č. 33
48 Viz též č. 6, s. 206, a č. 45 (Přerovské noviny se nedochovaly, v SOkA Přerov nejsou
uloženy)
49 Obzor 8.10. 1930, s. 2 – Později se objevily názory, že při stavbě pivovaru se chybilo tím,
že nebyla postavena přístavba pro jeviště mimo sál a nebylo pamatováno na obrovský
rozvoj města v pozdějších letech
50 Josef Bartocha, nar. 21.3. 1859 v Lověšicích, zemřel 4.11. 1927 v Olomouci, profesor,
na přerovském gymnáziu působil v letech 1882-1889, pak na Slovanském gymnáziu
v Olomouci, historik, literární kritik, národní buditel, viz též NP, č. 44, 7.11. 1997, s. 15
51 Viz též č. 32
52 Viz též č. 6, nestr., VH dne 15.1. 1888
53 Viz též č. 6, nestr., mimořádná VH 12.6. 1890
Karel Metoděj Kryška, JUDr., advokát v Přerově, nar. 4.7. 1864 v Přerově, manželka
Žofie Hegerová, dcera mlynáře, jejich syn Karel se nar. 21.2. 1895 v Přerově, mlynář,
bytem Přerov, Za mlýnem 2. Zemský archiv Olomouc, matrika narození Přerova, sv. XII,
s. 503, inv.č. 7201.
54 Amálie Vrbová, používala pseudonym Jiří Sumín dle literární postavy z románu J. I.
Kroszewského „Podivíni“, nar. 9.10. 1868 v Uhřičicích u Kojetín, zemřela 11.11. 1936 v
Přerově, spisovatelka, představitelka realistické prózy na Moravě, autorka románů, novel,
povídek (Z doby našich předků, 1895, Zapadlý kraj, 1898, Věště, 1898, Úskalím, 1900,
Potomstvo, 1903, Zrádné proudy, 1903, po její smrti vyšly Povídky skoro neuvěřitelné,
1937), od roku 1925 členka České akademie věd a umění, viz též NP 15.11. 1996, s. 12,
Hlasy z Pobečví, č. 42, 13.10. 1899, s. 2
55 Viz též č. 5, s. 419-420, dále Hlasy z Pobečví, č. 45, 3.11. 1899, příloha, s. 2, č. 46, 10.11.
1899, příloha, s. 1
56 Obzor, 15.8. 1930, s. 2, 3.10., s. 2, 4.10., s.2
57 Dělnický vzdělávací spolek Svornost byl v Přerově založen v roce 1882, sídlo měl
v hospodě U kapličky na Horním náměstí (později Ševčíkova kavárna),
Viz též Obzor, 15.11. 1931, s. 2
58 Obzor, 8.11. 1931, s. 9,
Národopisná výstava českoslovanská byla zahájena v Praze dne 15.5. 1895, do jejího
ukončení dne 23.10. 1895 ji navštívily více než 2 miliony lidí,
viz též Hlasy z Pobečví, nečísl., 21.5. 1898,
59 Josef Ungermann, nar. 21.3. 1865 ve Strašicích u Rokycan, zemřel 18.3. 1948 v Přerově,
školník, SOkA Přerov, fond Policejní přihlášky Přerov-rodinný list,
Obzor, 29.8. 1931, s. 2, 15.11. 1931, s. 1-3, Hlasy z Pobečví, č. 22, 30.9. 1899, nečísl.
(Trnkova divadelní společnost), dále viz též SOkA Přerov, fond SDO Tyl Přerov,
Viz též č. 5, s. 418
60 František Rund, nar. 15.9. 1855 v Přerově, zemřel 25.10. 1905 v Přerově, hudebník,
dirigent, lidový kapelník, zakladatel lidové hudby, zván „Moravský Kmoch“, autor
pochodů Moravanka, Přerovská chasa a d., po jeho smrti utvořili přerovští hudebníci
„Hudební kroužek Rund“, od roku 1925 městská hudba Rund, viz též PE č. 10, 1995, s. 9,
Monografie Přerovsko-Kojetínsko, Přerov 1933, s. 163-164
61 Viz též č. 5, s. 418, a č. 54
62 Viz též č. 59, dále viz Hlasy z Pobečví, č. 45, 3.11. 1899, příloha, s. 2, č. 46, 10.11. 1899,
příloha, s. 1, č. 47, 17.11. 1899, příloha, s. 1
63 Karel Černohorský, nar.2.11. 1860 v Roštíně u Kroměříže, zemřel v ústavu roku 1934,
skladník, bydlel v Přerově, Ztracená ul., SOkA Přerov, fond Policejní přihlášky Přerov
(Rodinný list)
64 Obzor, 28.10. 1931, s. 1-3, SOkA Přerov, fond SDO Tyl Přerov
65 KP 1963, č. 3, s. 3, 1973, č. 10, s. 155, PE č. 3, 1997, s. 12-13, č. 4, s. 13, č. 5, s. 12,
Franta Sklenář, nar. 12.10. 1873 v Přerově, zemřel 6.12. 1924 v Přerově, malíř, majitel
uměleckého malířského závodu (Havlíčkově ul.) pro zřizování kompletních jevišť a
divadelních dekorací, kde pracovalo více než dvacet akademických malířů. Dílna dodávala
dekorace pro divadla v Ostravě, Olomouci, Brně, a pro řadu spolků, viz též Hlasy
z Pobečví, č. 3, 19.1. 1900, příloha, s. 1
66 SOkA Přerov, fond SDO Tyl Přerov, viz též Hlasy z Pobečví, č. 48, 30.11. 1900, příloha,
s.1
67 PO, 15.11. 1931, s- 2-3
68 Viz též č. 4, s. 418, dále Hlasy z Pobečví, č. 5, 2.2. 1900, příloha, s. l,
Eva Vrchlická, vl. jménem Eva Nevolová, roz. Frídová, nar. 6.3. 1888 v Praze, od roku
1908 měla angažmá v divadle Uránie Praha, vystupovala u různých divadelních
společností a v brněnském ND, v letech 1913-1962 členka pražského ND. Její otec
Jaroslav Vrchlický, vl. jménem Emil Frída, nar. 17.2. 1853 v Lounech, zemřel 9.9. 1912 v
Domažlicích, básník, prozaik, dramatik, překladatel, čestný občan Přerova
69 SOkA Přerov, fond ONV Přerov, inv. č. 690, k. č. 379,
Viz též č. 6 a 40
70 SOkA Přerov, fond SDO Tyl Přerov, tištěné stanovy včetně domácího řádu z roku 1912
71 Vítězslav Nečas, PhMr., nar. 5.9. 1861 v Uherském Hradišti, zemřel 18.1. 1929 v Přerově,
lékárník, první předseda NV v Přerově po vzniku Československa v roce 1918, člen
přerovského Okrašlovacího spolku, podporovatel umělců, viz též PE č. 4, 1996, s. 12,
František Ziegelheim-Záhorský, nar. 22.8.1885 v Lysé nad Labem, zemřel 4.3. 1979
v Přerově, akademický malíř, legionář, nositel řady vojenských ocenění,
plukovník v.v., maloval převážně krajiny, květinová zátiší, zabýval se i malbou jevištních
dekorací, bydlel v Přerově, ul. B. Němcové, viz též SOkA Přerov, fond Policejní přihlášky
Přerov-rodinný list
72 Viz též č. 5, s. 421
73 SOkA Přerov, fond SDO Tyl Přerov
74 Viz též č. 5, s. 424
75 Amalie Vrbová-Viz též č. 54,
Jiří Mahen, vl. jménem Antonín Vančura, nar. 12.12. 1882 v Čáslavi, zemřel 22.5. 1932
v Brně, básník, dramatik, viz též NP č. 20, 21.5. 1999, s. 8,
Vladimír Maria Strojil, nar. 11.7. 1905 v Rokycanech, zemřel 10.6. 1961 v Orlové,
typograf, dramatik, režisér, viz též PE č. 6, 2001, s. 8-9,
Vlasta Petrovičová-Bičurinová, provdaná Neffová, nar. 25.9. 1903 v Přerově, zemřela
1980 v Praze, herečka, hrála v kočovném divadle, těžce se probíjela k Osvobozenému
divadlu, spisovatelka, autorka divadelních her „Střídavě oblačno“, rok 1942, „Růžové
dopisy“, rok 1943, komedie „Slamník“, rok 1956 (manžel Vladimír Neff, spisovatel)
76 Viz též č. 3, s. 151-154, (s. 158 zmínka o SDO Tyl Přerov),
SOkA Přerov, fond ONV Přerov, spolková evidence, inv. č. 690, k.č. 379-záznam ze dne
27.11. 1941, kdy se v 15 hodin dostavil na přerovský Okresní úřad p. Kittel z Geheime
Staatspolizei v Přerově a vyžádal si celý spis Spolku divadelních ochotníků Tyl
77 SOkA Přerov, fond Spolek divadelních ochotníků Tyl Přerov, Kniha protokolů
Středomoravského okrsku UMDOČ 1939-1948, viz též č. 4
78 Alois Pilc, ing., architekt, nar. 11.2. 1892 v Bílém Újezdu, zemřel 6.9. 1965 v Přerově,
stavitel, projektant, scénograf,
Pilcová Zdenka, roz. Reinhartová, nar. 25.7. 1897 ve Vření u Turnova, zemřela 11.6. 1984
v Pavlovicích u Přerova, učitelka, v Přerově působila od roku 1919, zabývala se literární a
divadelní činností, autorka básní a prózy uveřejňovaných v Obzoru,
Viz též NP č. 30, 26.7. 2002, Palackého revue s. 2
79 Viz též č. 69, Obzor, 24.5. 1940, s. 2, dále SOkA Přerov, fond SDO Tyl Přerov- hudební
materiál ke „Kytici“
80 Fred (Alfréd) Přidal, nar. 11.4. 1896 v Přerově, zemřel 8.11. 1972 v Přerově,
obchodník, aktivní sportovec. od roku 1920 herec a režisér spolku Tyl, mj. v roce 1940
uvedl Němečkův „Rukopis času“, ve které si zahrál postavu Lužného. Se hrou se
přerovští ochotníci probojovali až na Hronov a získali zde prvenství. Jeho poslední režií
bylo Scheinpflugové „Okénko“ uvedené v Přerově v roce 1967. Jeho nejmilejší postavou
byl J. K. Tyl od stejnojmenného autora, v roce 1955 obdržel od ministerstva kultury
Tylův zlatý odznak a čestné uznání za dlouholetou obětavou činnosti pro ochotnické
divadlo, viz též NP, 5.3. 1999, s. 21,
Eduard Kvasnička, PhDr., nar. 9.11. 1888 v Třeboni, zemřel 28.10. 1961 v Přerově,
knihovník, pak ředitel MěK Přerov. Viz též NP, 4.11. 1961, s. 4, Monografie Přerovsko-
Kojetínsko, Přerov 1933, s. 173,
Viz též č. 69
81 Kolařík, Ivo: Ochotnické divadlo přerovského regionu 1945-2000 aneb po stopách
amatérského divadla na Přerovsku, Přerov 2000, viz též Přerov, povídání o městě –II.,
2002, s. 228-242
Rajmund Štimpl, nar. 31.12. 1907 Ostrava, zemřel 27.3. 1991, učitel obecných a střední
škol, od roku 1927 vedl a zakládal ochotnické divadelní spolky, pracoval i s dětským
divadelním souborem v Přerově-Předmostí, přešel do Tyla, který vedl dvanáct let, viz též
PE, č. 12, 1997, s. 12
Viz též SOkA Přerov, fond SDO Tyl Přerov (uložena scénická hudba k „Neklanovi“)
82 Viz též č. 69