Texty: Zlatý odznak J. K. Tyla 2004 - Ludmila Honzová, Havlíčkův Brod, Adivadlo

Ludmila Honzová
narozená 26. listopadu 1939

Volné sdružení východočeských divadelníků návrh na udělení ZO JKT.

Současná režisérka, ale hlavně duší i tělem herečka a zároveň zakládající členka divadelního souboru v roce 1969, který dodnes vyvíjí v Havlíčkově Brodě činnost, od roku 1983 pod názvem Adivadlo.
S herectvím začínala v roce 1958 v souboru ZK Pleas v Havlíčkově Brodě a těch divadelních rolí od princezen až po role charakterní je pěkná řádka. Ta životní ji potkala v roce 1999 v postavě Eržiky Orbánové v úpravě Örkenyho Kočičí hry, která je na repertoáru souboru dodnes pod názvem "Stojí za to žít...?!"
V Třebíči na národní přehlídce v roce 2000 byl Lídin herecký výkon v postavě Eržiky oceněn čestným uznáním.
Byl to právě herecký talent, který Lídu Honzovou k divadlu přivedl. Její činorodá a po dalších poznatcích toužící povaha ji v roce 1977 přivedla ke studiu LK VčK, obor režie, a tím to začalo. Vše, co do sebe za studia vstřebala, okamžitě přenášel do souboru. Zorganizovala pro ostatní členy souboru dvouleté studium herecké práce a přivedla několik osobností odborného divadelnictví k profesionální spolupráci (hlasová a pohybová výchova, dramaturgie, režijní spolupráce). Tím nastolila v souboru nové metody režijní a herecké práce. I ten název Adivadlo (amaterské, aktivní) byl její nápad. Jako režisérka se představila v roce 1979 hrou "Ze života hmyzu" bratří Čapků. Pak v roce 1981 následovala dosud nejúspěšnější inscenace Adivadla - Gogolova "Ženitba". Hrála se čtyři roky celkem 36krát. Z národní přehlídky ve Svitavách byla doporučena k recipročnímu hostování v Belgii (rok 1983). Třetí divadelní režií v roce 1987 byl "Žízeň u pramene" J. Edlise, která zvítězila v roce 1988 ve Svitavách. Lída zde dostala ještě jednu cenu za režii a dramaturgickou úpravu. V roce 1992 následovala pohádka "Jak se kradou princezny" (společná režie se Zdeňkem Stejskalem), která byla v roce 1993 uvedena na národní přehlídce Popelka Rakovník. Další divadelní režie následovala až v roce 1995 pohádkou Ábrdy bábrdy podle scénáře J. Čapka Tluský pradědeček, lupiči a detektivové (účast na Znojemském stromu pohádek, ve Spišské Nové Vsi a v holandském Brielle).
V roce 2001 měla premiéru inscenace "Tři...veteráni!?" podle textu J. Wericha, v její dramaturgické úpravě.
Kromě těchto divadelních režií ji láska k poezii a melodii české řeči dovedla k 14 komponovaným pořadům veršů, prózy a hudby. Jmenujme alespoň několik: O. Wilde - Šťastný princ, V. Holam - Panychida, K. H. B. - Král Lávra, Tyrolské elegie, B. Rynek - ... krajina oblačných ptáků...
Pořady byly úspěšně uváděny při večerech poezie, vzpomínkových večerech, vernisážích, pro starší žáky ZŠ, studenty SŠ, při předávání cen Podzimního knižního trhu a podobně.
Když sama nerežíruje, navrhuje kostýmy, je pomocnou režisérkou svých kolegů a jak už tady bylo zmíněno, provádí odvážně a osobitě dramaturgické úpravy divadelních textů. Dvakrát se jí dostalo i ocenění. Vedle již zmíněné Žízně u pramene to byla cena za dramaturgickou úpravu inscenace Stojí za to žít...?! v roce 1999 v Červeném Kostelci.
V brodském amatérském divadle je zástupkyní ředitele Sdružení ADIVADLO, podílí se nejen na jeho chodu, ale i na chodu divadelního souboru. Ale jeden soubor jí nestačí! Od roku 1997 s operním a operetním kolektivem ve Světlé nad Sázavou režírovala operu "V studni" a operety "Polská krev" a "Cikánský baron".
Zaměřuje se i na děti a mládež. Několik let vedla divadelní kroužek v bývalém Domě pionýrů, učila v dramatickém oddělení LŠU a dramatickou výchovu v brodském gymnáziu. Od roku 1983 je programovou pracovnicí Kulturního domu Ostrov v Hlavlíčkově Brodě. I zde se zaměřila hlavně na děti a mládež a připravovala pro ně vzdělávací a soutěžní pořady. Nejznámější a nejúspěšnější byl cyklický pořad pro studenty středních škol "Únos do Brixenu". Opakoval se každý podzim po deset let, pokaždé na jiné téma, které soutěžní družstva zpracovávala v oboru tisk, rozhlas, televize, výtvarná tvorba a krátká literární práce v cizím jazyce. Vítězné družstvo pak skutečně odjelo do Brixenu. Je pravdou, že řada studentů se pořadu zúčastnila po celou docházku na střední školu a mnozí skutečně v médiích dnes pracují.
Od roku 1990 byla iniciátorkou a organizátorkou okresních kol soutěží v uměleckém přednesu dětí a mládeže a dětských divadelních, recitačních a loutkářských souborů. O prázdninách pořádá týdenní tábory s výukou cizích jazyků formou dramatické výchovy.
Stála u zrodu přehlídek amatérských divadel dospělých, ať už to byl FRMOL (Fraška, Revue, koMedie, Opereta, muzikáL) ve spolupráci s tehdejším KKS Hradec Králové, nebo v roce 1991 přehlídka souborů hrajících pro děti a mládež Dospělí dětem, až do ustanovení nových krajů ve spolupráci s Impulsem Hradec Králové.
Z její iniciativy, nápadů a velkého pracovního nasazení se tato přehlídka stala součástí života dětí v celém havlíčkobrodském okrese. Předchází jí totiž výtvarná a literární soutěž, které se každoročně účastní kolem tří tisíc dětí. Každé dítě dostane za účast v soutěži vstupenku na jedno představení. Výtvarné práce jsou při přehlídce instalovány do veřejné přístupné výstavy "Moje nejmilejší pohádková postava", nejlepší literární práce jsou vydávány v brožuře nazvané "Moje pohádka".
Aby toho nebylo málo, od 80 let minulého století pracuje v různých komisích, poradních sborech apod. od místních až po celostátní úrovně. A protože má ještě ke všemu určitou schopnost komunikace v německém jazyce, byla v 90 letech vyslána ARTAMOU Praha
- jako účastník a částečný tlumočník v semináři K(N)MD při Jiráskově Hronovu,
- do Drážďan jako zástupce českých divadelníků při slučování amatérských divadelníků bývalého západního a východního Německa,
- na pracovní čtyřdenní seminář v Německu o seniorském divadle,
- jako organizační a tlumočnický doprovod divadelního souboru ze Stochova na přehlídce v Hanau.
Ještě nutno zmínit její neodmyslitelný podíl na přípravě publikace Obrazy z historie, brodské ochotnické divadlo 1836 - 2002, vydané k 165. výročí českého ochotnického divadla v tehdy Německém Brodě, u jehož zrodu stál Karel Havlíček Borovský.
Jak všechno stíhá? To vrtá hlavou mnoha lidem. Spolupráce s ní není jednoduchá, mnohdy vyčerpávající, ale bez ní si to zatím nikdo nedovede představit. I když už pomalu některé své aktivity přendává na jiná bedra!


Formulace ocenění:
Za celoživotní věrnost ochotnickému divadlu a významný osobní přínos jeho rozvoji na Havlíčkobrodsku.

Nositel zlatého odznaku J. K. Tyla v roce 2004