Texty: ČERNÍK, Roman: Dětský divadelní Tartas Stříbro 2008.

Dětský divadelní Tartas Stříbro 11. – 13.4. 2008
Ve dnech 11. – 13. 4. 2008 se již potřetí sjely do města Stříbra západočeské dětské divadelní soubory, aby ve zdejším kině Slávie nabídly publiku své nové inscenace na Dětském divadelním Tartasu. Hlavním pořadatelem tohoto festivalu dětského divadla je plzeňské centrum JOHAN, které pořádá Dětský Divadelní Tartas (DDT 08) jako postupovou regionální přehlídku pro Plzeňský a Karlovarský kraj. Proto se také na jevišti stříbrské Slávie představily soubory nejen z Plzně, ale také z Velhartic, Dlouhé Vsi u Sušice, Františkových Lázní, Aše a Ostrova. Celkem do Stříbra dorazilo více než sto dvacet dětských herců od těch nejmladších dětí z prvního stupně až po deváťáky.
Přehlídka začala již tradičně Velikým Tartasením po historické části města, kdy průvod masek tvořený účastníky přehlídky v kostýmech inspirovaných pověstmi dal najevo městu Stříbru, že přehlídka už je tu zas a bylo by škoda ji nevidět. Před radnicí dal Dětskému divadelnímu Tartasu své požehnání sám starosta města Stříbra a přehlídka mohla začít.
V rámci festivalu shlédli jeho účastníci i zájemci z řad místních obyvatel dvanáct inscenací od jedenácti souborů z Plzeňského a Karlovarského kraje. Paleta shlédnutých představení byla pestrá – od loutkových inscenací přes „dramaťácké“, obrazové, výtvarné a divadelní a přes komedii dell´arte k inscenaci ryze taneční, muzikálové.
V mezičase mezi představeními byly rozborové semináře s lektory pro vedoucí souborů a tvořivé dílny se studenty Ateliéru dramatické výchovy FPE ZČU pro jejich členy. Dílen bylo tentokráte osm (i celkový počet dětí byl letos vysoký – ?120? ksJ). Do dílen se děti přihlašovaly napříč soubory, aby měly možnost potkat ostatní účastníky i jinak než na jevišti. Toto poznání měli účastníci možnost ještě prohloubit při společném Tartasení na sobotním společenském večeru. Před slavnostním zakončením přehlídky proběhla prezentace dílen před
plénem.
Celková nálada přehlídky byla velmi příjemná neboť členové souborů ukázali, že dokáží být nejen herci a tvůrci, ale i vstřícným a pozorným publikem. Tím bylo potlačeno ovzduší soutěže a naopak posílena atmosféra inspirativního a vzájemně se obohacujícího setkání.
Inscenace doporučená k přímému postupu: Omyl
Soubor Sedum divů světa z Plzně přijel na festival DDT s inscenací Omyl, která vznikla podle stejnojmenné povídky anglické autorky Evy Ibbotsonové.
Soubor tuto povídku převedl na divadelní prkna pomocí vhodně zvolených, jednoduchých, leč divadelně nosných a dobře dekódovatelných znaků. Z jediného obrazového rámu a několika židlí budují herci na jevišti veškerá potřebná prostředí. Celou inscenaci provází nadsázka, lehkost a vtip. Ve chvíli, kdy se vyjeví téma inscenace, je mnohý divák potěšen, když ne jeho naléhavostí, tedy jeho aktuálností (s úsměvným úhlem pohledu). Přestože je toto téma brané s nadhledem a ironií, není tato nikterak urážlivá a divák si ji tedy může bez rozpaků vychutnat.
Kladem inscenace je tedy bezesporu její téma, zvolené prostředky, vyváženost formy a obsahu. Dotáhnout by si ještě zasloužila herecká práce na inscenaci, možná více směrem ke grotesce. To by vyžadovalo zejména zpřesnění jednotlivých hereckých akcí a výraznější frázování scén.
Inscenace doporučené do širšího výběru (bez udání pořadí): Nevhodná pohádka
Soubor Saky Paky z Velhartic zdramatizoval Sakiho Nevhodnou pohádku. Předloha je dětem jistě blízká a otevírá témata, jež jsou pro ně aktuální. Tématem inscenace je relativnost
hodného a nevhodného chování. Soubor předlohu zinscenoval za použití prostředků epického divadla. Rámcem příběhu je cesta vlakem, která zabírá zhruba stejný prostor, jako samotná pohádka. Účinně však podporuje téma předlohy.
Délka představení i užité prostředky odpovídají věku a zkušenostem souboru. Vyprávění, je vyvažováno jednáním v dramatických situacích, jež jsou většinou přehledné a sdělné. Rekvizity (jsou jim pouze židle, noviny, deštník a malá trampolína) dětem pomáhají v divadelním vyjádření a učí je pracovat s divadelním znakem. Možnosti akční scénografie nejsou zatím využívány plně, ale způsob práce s výtvarnou složkou představení se ubírá správným směrem.
Inscenace je divácky nenáročná a představuje ověřený způsob práce s dětmi i s předlohou. Bez velkých experimentátorských ambicí soubor odvedl kvalitní práci odpovídající možnostem jeho členů i přiměřeným pedagogickým cílům vedoucích.
Apokryf
Soubor Traple z Plzně se představil Apokryfem. Předlohou se souboru stal biblický příběh narození Ježíše Krista. Nejzajímavější na této inscenaci je, že její tvůrci očividně chtějí pracovat na všeobecně známém příběhu se vší vážností a poctivostí, jež s sebou tato předloha nese. Daří se jim přesvědčivě předat poselství lásky a naděje z čistě lidského pohledu, bez jakéhokoli zatěžkání křesťanskou ideologií. Dramatizace je zaměřena zejména na osobní vztah Marie s Josefem a na vrstevnatou postavu krále Heroda.
Soubor adolescentů se nebojí civilního herectví, jež je uvěřitelné a účinně v divácích vyvolává emoce. Výkon představitele krále Heroda chvílemi balancuje na hranici únosné expresivity, což v případě této postavy výrazněji nenarušuje celkový dojem z upřímného a křehkého představení. Scénografie je nevýrazná, až na scénu stylizované pouti do Jeruzaléma, jež je prostá a působivá. Kostýmy jsou pohledné, ale jejich očividně propracované převlékání nedává zřejmý smysl.
Představení není jen vánočním příběhem, ale i nadčasovou výpovědí o upřímných lidských citech, což je v případě dětského divadla vzácný a chvályhodný jev.
Dar ohnivého ptáka
Odpolední a podvečerní sobotní blok letošního Dětského divadelního Tartasu zahájilo dvojí uvedení (sál musel být speciálně upraven pro toto náročné představení) indiánské báje Dar ohnivého ptáka souboru Hop Hop z Ostrova. Ostrovský soubor pod vedením Ireny Konývkové patří již dlouho dobu mezi nejlepší české dětské divadelní soubory a dá se říci, že ani letos nezklamal, jejich představení bylo působivé, pohybově, výtvarně.
Jednoduchý příběh o cestě za oheň vychází z indiánské báje severoamerických indiánů. Pravě poetiku inspirovanou světem indiánského kmene také navozuje v tradičně velmi estetizované podobě i výtvarné řešení nové ostrovské inscenace, jednoduché režné oděvy světlé barvy podsvícené osvětlením s modrými filtry, evokuje zimu a sever (může dojít dokonce k představě, že je to příběh Eskymáků). Také další prostředky, metaforické obrazy (boj s příšerou, cesta přes hory), jsou v podání Hop Hopu již, dá se říci, pro soubor stylové. Nesilněji působí inscenace v rytmu a obraze a blíží se tak rituálu. Lze sice diskutovat o použití “etno“ nástrojů (degereedoo, afro buben), ale například taneční projev hocha představujícího oheň stejně jako taneční obraz plaček jsou opravdu dobře zvládnuté a působivé.
V semináři po představení se největší diskuse vedla o použitém jazyku, kterým mluví postavy. Indiáni jsou představeni jako ti, kteří mluví jen v podstatných jménech a infinitivech sloves, je to hodně prvoplánové a celkově to degraduje vyznění inscenace. Také dramaturgie celého kusu, jako by se nemohla rozhodnout, zda vyprávět příběh o statečné dívce, co kmeni získala oheň, nebo nabídnout divákům setkání se stylizovaným indiánským rituálem. Inscenace se tak rozpadá na dvě nestejnorodé složky a v některých momentech jdou jednotlivé obrazy a kroky proti sobě a přispívají k dojmu jisté formálnosti představení.
Představení je však z mnoha stran zajímavou inspirací pro cestu za jevištním tvarem s důrazem na všechny divadelními složky a také velmi slušnou dovednostní výbavu dětských aktérů. Představení bylo lektorským sborem doporučeno do výběru pro Dětskou scénu 2008.
Lektorský sbor Dětského divadelního Tartasu Eva Ichová, Roman Černík, Tomáš Machek.