Texty: Morkovice-Slížany, TOMAN, Karel: Obroda ochotnictví na venkově. MF Dnes

Obroda ochotnictví na venkově
Na Kroměřížsku se daří hercům-amatérům. Svůj soubor tam už nemá jen Kroměříž. Úspěšné jsou také soubory v Hulíně, Holešově, Bystřici pod Hostýnem, Morkovicích a Střílkách.
Kroměřížsko - Bojovně zmalovaný válečník kmene Rudonožců usedá v ztichlém hledišti londýnského divadla. Lámanou angličtinou se sousedovi ve fraku chlubí, že právě svedl bitvu s kmenem Poniů o sezonní předplatné.
Tak daleko jako indiáni ve slavném skeči skupiny Monty Python třítisícové dvojměstí Morkovice-Slížany v touze po divadle nešlo. Místní ochotníci tam před časem přesto způsobili pozdvižení.
Ochotnické divadlo se probudilo z dlouhé narkózy, když vloni o Velikonocích po dlouhých pětadvaceti letech obnovili činnost, přišlo na premiéru hry Nejkrásnější válka od Vladimíra Renčína 650 diváků.
O tři čtvrtě roku později, při premiéře francouzské konverzační komedie Marca Camolettiho Na správné adrese, praskal sál opět ve švech.
Narychlo přinesené lavice nestačily, sedělo se i na stolech přistavených ke zdi. Tři dny před Silvestrem hru shlédlo přes pět set lidí.
S podobným divadelním obrozením nejsou Morkovice samy. Ochotnické soubory před časem ožily i v Kroměříži, Hulíně, Holešově, Bystřici pod Hostýnem ale i ve Střílkách. Ochotnictví a amatérské divadlo na Kroměřížsku se totiž probudilo z dlouhé komunistické kulturní narkózy.
„Nevím, asi jsou oblíbení,“ uvažovala po představení v Morkovicích mladá maminka, proč tři z osmi herců sklidili aplaus, jen co vešli na scénu.
Hra Morkovských ochotníků v režii Petra Škrabala měla všechny ingredience bláznivých francouzských komedií.
Čtyři ženy různého věku obývají jeden byt. Své vleklé problémy se nakonec rozhodnou vyřešit tím, že si každá podá inzerát. Malířka hledá model pro obraz Spartaka, učitelka žáka klavíru, vysloužilá kabaretní herečka nájemníka. A pokojská, jak tvrdí program, „chce chlapa.“
Na inzerát se postupně dostaví čtyři muži. Po sérii nedorozumění a striptýzů, při kterých hlediště vybuchuje smíchy, skončí všichni čtyři zmatení chlapíci na pódiu jen v trenýrkách.
Aplausů přibývá, salvy smíchu nadouvají sokolovnu. Při závěrečné děkovačce už má divák s břichem bolavým od smíchu pocit, že se na představení v dobrém slova smyslu nadřel.
„Nejde o to, aby se tu někdo prosadil, ale aby to bylo kolektivní dílo a abychom se u toho bavili“ tvrdí režisér první obnovené premiéry divadla v Morkovicích po 25 letech živnostník Petr Kejík.
„Tady kolega by chtěl jako další představení hrát balet, což já striktně odmítám. Já bych chtěl zahrát drama, které by lidi přikovalo do židlí a nedalo jim oddechnout až do konce,“ ukazuje na herce Daniela Přecechtěla režisér druhého morkovského představení, podnikatel Petr Škrabal.
Ten si k přesvědčování souboru o kvalitách Camolettiho hry zvolil rafinovaný způsob. Koupil bečku piva a za místo schůzky zvolil nedaleké poutní místo zvané U Strašné. Při ohni pak ansámbl bečku vypil. „Váleli jsme se u toho smíchy a rozhodli jsme se, že hru nastudujeme,“ vzpomíná Škrabal. „V létě se tam zase sejdem a vymyslíme novou hru“.
Než se v Morkovicích ochotnický spolek v osmdesátých letech rozpadl, měl bezmála stoletou tradici. Proč ta dlouhá odmlka?
„Jednoznačně za to může komunismus. Nejsilnější tu bylo divadlo za první republiky. V padesátých a šedesátých letech pak postupně skomíralo. V sedmdesátých letech, za doby normalizace, to upadlo úplně.“ tvrdí Kejík.
Jak ale dokazují právě Morkovice, spolkový a ochotnický život zase postupně ožívá. Například režisérka Jiřina Krejčiříková vede ochotníky ve Střílkách už jedenáct let a za tu dobu nastudovala kusy jako Maryša nebo Lucerna. Vladimíra Dvořáková z netradičního loutkového divadla Hvizd zase založila a umělecky vede divadelní soubor Hvizdoši složený ze studentů holešovského Gymnázia.
Uvedla: Mladá fronta DNES
Autor: KAREL TOMAN, ml.