Texty: Zlatý odznak J. K. Tyla 2004 - Bedřich Beran, Hronov, Jiráskovo divadlo

Bedřich Beran
narozen 25. 1. 1930

Volné sdružení východočeských divadelníků návrh na udělení ZO JKT.

Amatérský herec, jevištní technik a dobrý duch Jiráskova divadla. Kdokoli v minulých letech vstoupil do Jiráskova divadla v Hronově vchodem pro herce, nemohl minout bílé natřené dveře s tabulkou "Béďa". Pravděpodobně byly dveře pootevřené a zevnitř příchozího zaměřily, prozkoumaly a neomylně zhodnotily dvě bystré, čilé a chytré oči. Tento průzkum aniž by o tom příchozí věděl byl nesmírně důležitou procedurou na níž záleželo, jak bude v divadle přijat. Většinou tento akt proběhl s přátelským úsměvem, poplácáním po ramenou a když se obzvláště vydařil, skleničkou dobrého vína. Časem se stalo toto přivítání chvilkou, na kterou se mnozí divadelnící ať z Čech, Moravy a Slezka, ale i ze Slovenska, Německa, Francie, Belgie, Itálie, Anglie, Ameriky, Austrálie a Japonska, již celý rok těšili. Tam všude mé Béďa dobré divadelní kamarády, přestože nemluví ani jedním světovým jazykem. Umí ale svým úsměvem a neokázalou pohostinností promluvit ze srdce do srdce.
Do hronovského divadla přišel v šedesátých letech, když předtím řadu let hrával divadlo v Polici nad Metují. Uplatnil se jako herec a hrál snad ve všech inscenacích, které se v Hronově hrály. Připomeňme si Ararat, Charleyovu tetu, Hadriána z Římsů, Vejvaru v Kondelíkovi, Chudáka manžela, Lumpacivagabundus, Hrátky s čertem, Otce, Lucernu a v poslední době Luku v Medvědovi A. P. Čechova. Ten výčet není zdaleka úplný, představení se počítají na desítky, zkoušky na stovky a na všechny v zimě v létě na jízdním kole ze 4 km vzdáleného Velkého Dřevíče, kde bydlí. Má rád zahrádku kolem své chalupy, kde pěstuje květiny a zeleninu. Má rád i domácí zvířata, zvláště kocour Matěj je jeho miláčkem. Umí o něm a nejen o něm vyprávět veselé příběhy, kterými pobaví každou společnost.
Béďa je i vzorným otcem svých dvou dcer a starostlivým "dědkem", jak sám říká, svým vnoučatům. Má i hodnou, chápající manželku, se kterou žije celý život.
Vraťme se však ještě do divadla, za bílé dveře s tabulkou Béďa. To je království, kde mezi spoustou klíčů, rekvizit, pohlednic, láhví a jiných zbytečností vyvíjí různé technické jevištní kejkle, ví o každé rekvizitě v každém koutě divadla a umí lepit, šít, přibíjet, řezat a malovat - je prostě dobrým duchem divadla. Každé správné divadlo takového ducha mít musí, aby se v něm hercům dobře hrálo a divákům pěkně naslouchalo. Takové je i Jiráskovo divadlo, a hlavně proto, že má svého Béďu. My, hronovští divadelníci to víme, a proto Béďu nikomu neprodáme. A když už se dožil těch let, co se dožil - přejeme mu, aby byl brzy zase úplně zdráv a zahrál si s námi ještě mnoho hezkých představení.

Nositel zlatého odznaku J. K. Tyla v roce 2004