Texty: Nové Město nad Metují, LD Sokola, historie

http://www.novomestskykuryr.info/030314-nove mesto nad metuji - sokol a vystavba sokolovny.html

Joza Tomek, výr. textilií.
Naše loutkové divadlo.
Zábavní odbor Sokola staral se vždy, již od svého založení, o to, aby nejen členové Sokola, ale i ostatní obecenstvo aspoň za čas mělo nějaké povyražení, ušlechtilé a přitom oby Sokol měl také nějaký hmotný zisk. Peněz bylo stále potřebí, ať již na zakoupení nového nářadí, nebo na opatření cvičiště a konečně vlastní tělocvičny, před léty nedostižný ideál, dnes hotová skutečnost. To vše však bylo jen pro dospělé, na děti, budoucí stoupence myšlenky sokolské, se vůbec nevzpomnělo. Až i. 1908 rozhodl se zábavní odbor k mému návrhu koupiti loutkové divadlo od p. Hurdálka z Červeného Kostelce za 270 konin, které si ovšem Sokol musil vypůjčiti. Ředitelem dřevěného personálu stal jsem se ovšem já jako navrhovatel; znamenitou pomocnicí stala se mi sestra M. Kafková, jež veškeré loutky vždy ke každé hře oblékala, kostýmy žila, všemožně spoluúčinkovala - a činí tak podnes - a br. Rudolf Paďour. Později před válkou br. Vejrek zhotovil úplně novou kostru jeviště a br. Ad Dyntar některé dekorace. Po válce namaloval nám akademický malíř br. Klas z Prahy, jenž právě toho roku maloval zde v zámku br. Bartoně-Dobenína, úplně nové proscenium s oponou a několik dekorací. Potom jsme koupili některé nové loutky, umělecky řezané od J. Veselého z Příbramě.


Před 20 lety bylo to první loutkové divadlo v celém širém okolí. Začali jsme hráti dne 28. února 1908 a shovívavé úsměvy bratří a sester nás doprovázely. Hráli jsme starou hru Kopeckého \"Oldřich a Božena\" v hostinci \"Na rychtě\". Publika - malého i velkého - bylo nabito, úspěch rozhodný, \"hmotný\" výtěžek nad očekávání služný. To nás ovšem k další činnosti jen podnítilo a hráli jsme pak velice často. Brzy jsme se museli stěhovati a naše dřevěná společnost našla útulek v letním paviloně hostince br. Kuřátky, kdež jsme hráli až do války. Válka přerušila naši \"uměleckou\" činnost, ale od r. 1919 až do r. 1925 isme hráli zas, nejprve opět v hostinci Kuřátkově, potom nějaký čas u Rambousků a u Syrovátku (v Besedě) a pak zase u Kuřátků. Od r. 1925 jsme zaháleli nemajíce místnosti; uznáváme, že naše malé publikum nechová se vždy dosti mírně, ale to nebylo pravou překážkou. Od r. 1929, kdy Sokol postavil sokolovnu a v ní i místnost pro loutkové divadlo, našla i naše dřevěná společnost stálý útulek a odtamtud se již nehneme, tam jsme doma, to je naše, vsak jsme si na to také přispěli, také jsme na ten náš stánek vydělávali. Za dobu našeho trvání jsme hráli celkem 149krát. a to: r. 1909 16krát,
1910 11krát,
1912 12krát,
1913 17krát,
1914 6krát,
1919 3krát,
1920 7krát,
1921 16krát,
1922 20krát,
1923 12krát,
1924 7krát,
1925 2krát,
1929 7krát,
1930 5krát.


Do války odvedli jsme na stavbu tělocvičny přes 5 tisíc korun a také po válce jsme přispěli na stavbu penízem velmi značným.

Zdar naší činnosti v nové sokolovně!