Texty: Karlínské jeviště 2007, 2.část ex Místní kultura, Uhrinová

Publikováno z Místní kultura (http://www.mistnikultura.cz)

Lednovému Karlínskému jevišti vévodila bezdomovkyně od Mária Uhrinová
Vytvořeno 25.04.2008 - 09:10

PRAHA 8: Jednou z nejrozsáhlejších akcí amatérského divadla v České republice je přehlídka Karlínské jeviště. V rámci jejího jubilejního X. ročníku, který se v listopadu 2007 a v lednu 2008 konal v Praze, se představilo celkem 27 amatérských souborů z hlavního města, středních, severních i jižních Čech a z Vysočiny. Recenzním příspěvkem přiblížíme vystoupení alespoň některých z nich.

Divadlo Bez zábran, Praha: Hry (ne)laskavé / Vzpomínáme z láskou
Inscenaci Hry (ne)laskavé tvořily původně tři části. Šlo o jevištní provedení tří zcela stylově a žánrově odlišných textů, které však tématem vypovídají o tom samém lidském pocitu: o osamělosti člověka mezi lidmi a neschopnosti se dorozumět ani mezi těmi nejbližšími, o různých podobách lásky a míjení se jedinců, kteří chtějí milovat a být milováni. Původní scénář tedy obsahoval scénu z klasického Moliérova dramatu Don Juan, fragment ze současné hry německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga Push-up a domácím režisérem Markem Fričem přepracovaný scénář rozhlasové hry Robertovi s láskou autorů Henke – Longinová, uváděný pod názvem Vzpomínáme s láskou. Z technických a personálních důvodů nebyl na Karlínském jevišti předveden celý triptych, ale jen jeho posledně jmenovaná část Vzpomínáme s láskou, která však má všechny atributy samostatné jevištní výpovědi. Monodrama starší osamělé ženy, která přišla o rodinu i o domov, začíná příchodem hlavní protagonistky Drahuše přes hlediště. Přesvědčivá autenticita hereckého projevu její představitelky a již poněkud běžná zkušenost diváků, kteří se s bezdomovci setkávají na každém kroku, se podílí na úvodní zmatenosti publika. To nejprve vskutku věří, že do sálu pronikla bezdomovkyně, ale po chvíli přijme Hru na … Posléze diváci házejí po ženě mincemi, někteří s ní vstupují v dialog. Svůj smutný příběh v rozhovoru s publikem rozvádí hrdinka dál, až se zponenáhlu začne propadat do vzpomínek na krásnější chvíle svého života. Pavlína Kotasová modeluje Drahuši od ucourané vyhaslé bezdomovkyně k plnokrevné mladé ženě, vědomé si své ceny. Při tvorbě charakteru odkrývá celou škálu ženské emocionality: od prvotního okouzlení mužem po marnivou sebelásku, od tichého mateřského citu k všeplatnému láskyplnému objetí staré tchýně. Její výkon, který patřil k nevýraznějším hereckým kreacím Karlínského jeviště za celou dobu trvání přehlídky, byl odměněn opakovaným potleskem. Režie Marka Friče vede diváka dramatickou krajinou lidského života s úžasným vhledem a empatií. Divák je motivován tak, aby byl vždy na straně hrdinky. Je-li šťastná, nebo na kolenou. Problematický závěr „na několikrát“, kdy vysílená žena při stmívajícím se světle usíná nebo umírá, aby o několik momentů do znovu nabytého svitu opět vstala, bere ve finále inscenaci napětí a výpovědi sílu.

Divadelní soubor TYL, Čelákovice: Treperendy
Goldoniho Treperendy patří k vděčným titulům, které divadelníky baví zkoušet, a publikum zase baví se na ně dívat. Ale jen pokud se povedou. I když Čelákovičtí udělali „výpravu“ z toho, co dům dal, kostýmy, herectví i hudební složka byly pouhopouhou stylovou změtí, jejich představení bylo kvalitním lidovým divadlem v tom nejlepším slova smyslu. Zaplnili scénu lidičkami, jejichž mnohobarevné charaktery rezonovaly nejenom s předlohou, ale i s dneškem.


Divadlo a Život, Praha: Nebe na zemi
Představení Nebe na zemi hostitelského souboru DaŽ, pocházející z dílny slavných W V, bylo 150. představením přehlídky KJ a viděli jsme jej uprostřed jubilejního 10. ročníku. Inscenace postavená v duchu prvotní interpretace bez dalších vykladačských ambicí stojí na dobře zvládnutých hereckých výkonech, a to hlavně Milana Špaleho, který jak svým majestátním vzezřením, tak i hlasovým projevem velmi připomíná Jana Wericha. Stylizovaná scéna adekvátně a pragmaticky utváří rámec inscenace. Kvalitní předloha dává velké možnosti, které režie někdy dostatečně, jindy vůbec, nerozkrývá (situační i slovní komika bez pointy, kolísavý rytmus celku…). DaŽ je zajímavým seskupením lidí více generací, kteří se nejen divadlem baví, ale mají jej rádi tak, že v sobě našli dostatek energie a zaujetí organizovat rok co rok přehlídku, kde i ostatní amatéři mohou předvést, jak Thálii milují.

Divadlo Na kopečku, Jihlava: Poslední léto
I když jsem hru Johna Murrella Poslední léto Sáry Bernhardtové viděla na jevišti s takovými herečkami jako Božidara Turzonovová a Marta Vančurová, skláním se před odvahou i před mistrovstvím jihlavské Sáry, paní Evy Čurdové. Úsměvná hra zachycující poslední momenty života slavné francouzské herečky přelomu 19. a 20. století nejen poodkryje roušku soukromého života, ale v podání E. Č. jasně naznačí temperament a i ve stáří otevřený svobodomyslný životní postoj Sáry-člověka. Protihráč, komorník Pitou v podání Pavla Holíka, je jejím důstojným partnerem. Stylově čistá inscenace (režie Petr Soumar) pracuje se secesní dekorací, v níž oba protagonisté, kteří jsou už i jen typově zajímavými divadelními „objekty“, jednáním i pohybem dotvářejí zajímavou pitoreskní mnohobarevnou „secesní“ atmosféru.

Kabaret Červená 3, Praha: Z extrému do ekzému
Představení, které jsem si pro sebe nazvala „Takové nedělní DA-DA“, se konalo v neděli dopoledne. Nevím, zda to mám připsat svému ještě nedostatečně probuzenému vnímání, nebo zda to, co jsem viděla, bylo skutečně nedomyšleným konceptem trojice vcelku pohledných a nápaditých mladých mužů, kteří se rozhodli pohrát si se svou i diváckou invencí. Hodinka připomínala všem co studují, nebo mají už tento blahý věk za sebou, studentskou recesi s podtitulem „Přidejte se, neboť nejde o nic“. Koláž pracující s mystifikací, autorskými texty i písněmi byla zajímavou studií, ale bohužel její bezbřehost a nejasná koncepce zbortila i to, co mohlo obstát. Přihlížející diváci, kteří byli mimochodem skutečně aktivní složkou dopoledne, mohli s podezřením, zda tady vůbec o něco šlo, na divadelníky vznesenou otázku: To byl ale fór, co?? odpovědět: Žádný fór! Byla to nuda!

Divadelní sdružení Herci I. generace, Beroun: Dovolená s rizikem
Často hraná a oblíbená komedie Dave Freemana, známá pod názvem Postel plná cizinců, je skutečně pořádným soustem pro amatérské divadelníky. I když byla napsaná v sedmdesátých letech, její příběh má stále mnoho příznivců a jak je vidět také v Berouně, kde ji uvádějí pod názvem Dovolená s rizikem. Tato situační komedie se odehrává v jednom pokoji pronajatém lstivým hoteliérem několika hostům najednou. Berounští zachovali původní situaci (Angličané si vyjeli do Německa), ale děj je posunut do současnosti. A tak se v oprýskaném interiéru hotelového pokoje pohybují lidé ze začátku 21. století s odpovídající kulturní zkušeností i vizáží. Herecké ztvárnění jednotlivých postav je umírněné a charakteristika figur trefná. Dvojhodinová podívaná plná zvratů a změn byla nejen ke koukání, ale dokonce i velmi zábavná, a to se o většině nastudování tohoto titulu, provedených profesionály, říci nedá.

Recenzní pohled na první část přehlídky, konané v listopadu 2007, si můžete přečíst v této samé rublice pod názvem: Podzimní Karlínské jeviště s klasikou i kabaretem

Mária Uhrinová

Související články:
Karlínské jeviště přitahuje začínající i zdatné amatéry [1]
@ Copyright 2007 | Vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS, Praha
Na autorská díla zveřejněná na webu Místní kultury se vztahuje ochrana podle autorského zákona č.121/2000 Sb. Další užití autorských děl nad rámec jejich osobního užití je nutno konzultovat s redakcí.

--------------------------------------------------------------------------------

Zdrojové URL: http://www.mistnikultura.cz/?q=lednovemu-karlinskemu-jevisti-vevodila-bezdomovkyne
Odkazy
[1] http://www.mistnikultura.cz/?q=karlinske-jeviste-pritahuje-zacinajici-i-zdatne-amatery