Texty: Přehled bývalých přírodních divadel

Přehled bývalých přírodních divadel

Benešov u Semil
1923 Jizeranem zřízeno divadlo v přírodě, 1934 vyhořelo.
Místopis českého amatérského divadla str. 60

Boskovice
Sokol 1900 - v sokolské zahradě letní divadlo
Mčad str. 84

Blovice o. Plzeň - jih
Sokol: V přírodním divadle na Dubí se 600 sedadly, spolu s ostatními soubory: Jánošík (Mahen)
Mčad str. 73

Bohutín o. Příbram
Přírodní divadlo ve Vysoké
Mčad str. 78

Brno - přírodní divadlo u sv. Antoníčka
Sensační úspěch “Prodané nevěsty” v přírodním divadle u sv. Antoníčka za Královským Polem u Brna, Divadlo úplně vyprodáno, návštěva 8.000 osob. Český Svět 1913

Cvikov
Na temeni hřbetu, který jihozápadně vybíhá ke Cvikovu se dříve lámal kámen na stavbu cvikovských domů. V jednom z lomů vybudoval v roce 1920 cvikovský ochotnický spolek malebné Lesní divadlo, na jehož jevišti stály dva dřevěné domky, tvořící malou náves. Dnes zde však zůstala už jen nevelká ve skále vytesaná místnost s okénkem a v protější stěně krátká chodba s výklenkem. Na nízkém svahu kolem lomu jsou dosud patrné zbytky hlediště. Od města sem vedla stará cesta s upravenými kamennými schody.
Internet:www.natur.cuni.cz/asc/~kuhn/tc12.html
fotka ve formátu jpg

divadlo v Divoké Šárce - bylo zřízeno pro monumentální divadelní slavnosti tzv. davové divadlo tedy divadlo založené na estetických zásadách symbolismu. Toto divadlo jehož hlavní dramatickou postavou byl dav a jež se obracelo k tisícihlavému publiku, stalo se po roce 1900, kdy vzrůstala společenská aktivita proletářských a lidových mas, jedním z charakteristických fenoménů evropského divadelnictví. Teoretikové i umělci symbolistického divadla se snažili obnovit divadlo jako velkou lidovou slavnost, přiblížit divadelní projev náboženskému obřadu, vytvářet divadlo jako projev lidového nadšení, jako hlasatele kolektivně přijímané a lid obšťastňující víry. Vzorem pro tyto akce bylo klasické divadlo antiky a středověké mystérium. Takové divadlo uskutečňoval Max Reinhardt v Německu, ve Francii z podobných zásad vycházelo Divadlo lidu Romaina Rollanda a po Velké říjnové socialistické revoluci byly předváděna revoluční mystéria na náměstích v Rusku.
V českých zemích se objevila představení této monumentální symboliky jednak na upravených tradičních jevištích, jednak jako akce, zdůrazňující více formu velkolepé podívané než vlastní umělecký základ tohoto divadelního stylu. Významným typem davového divadla byly slavnostní scény sokolských sletů. Se zmíněnou tendencí k davovému divadlu a divadlu jako společenské události souvisela patrně také tehdejší obliba divadel v přírodě, která se po roce 1900 začala zřizovat v některých městech. Tato tendence souvisela nejdříve s veristickou snahou zachytit přírodní prostředí in natura.
Největším podnikem v tomto směru bylo přírodní divadlo v Divoké Šárce tehdy u Prahy. Mělo asi deset tisíc míst k sezení a šest tisíc k stání. Jak dokládají fotografie, zabíralo přírodní jeviště široký pás romantický členěné krajiny nad tzv. Čertovým mlýnem.

Amfiteátr ve starém lomu u Heřmaně - lesní divadlo v Hůrkách
Václav Krška spolky Zvon a Hejduk hostuje Eduard Kohout
Cčad str. 136
Mčad str. 220

Holovousy - přírodní zámecké divadlo
Mčad str. 235, okres Jičín

Lesní divadlo v Hořovicích “Pod Remízkem”
Cčad str. 136
Místopis českého amatérského divadla str 252

Hronov - přírodní divadlo Za Homolkou
Mčad str. 269

Humpolec - Nápravníkovo letní divadlo
Mčad str. 276

Hvězdonice, o. Benešov
divadlo v přírodě
Mčad str. 280

Hvozdná, o. Zlín
divadlo v přírodě
Mčad str. 280-281

Chříč divadlo v přírodě
Pepík Sedláček

Lesní divadlo v Krči
V lokalitě zvané Velký háj bylo otevřeno roku 1913 Lesní divadlo v Krči. O vznik divadla se především zasloužili velkostatkář Tomáš Welz a lékař Jan Šimsa. Tak jak přibývalo divadlu popularity, přibývalo i diváckých míst. V době svého největšího rozkvětu mělo divadlo kapacitu 500 míst k sezení a 5 000 míst k stání. V provozu byla i restaurace a další občerstvení. Představení, mnohdy zcela vyprodaná se konala od května do září, v sobotu, v neděli a o svátcích, používáno bylo i elektrické osvětlení. Hrací dny ohlašoval prapor na věži nervového sanatoria v Krči. Činnost divadla nebyla v pražském kulturním životě v žádném případě okrajovou záležitostí. V široce pojatém repertoáru všech divadelních žánrů se vystřídalo mnoho herců a operních zpěváků, jejichž jména měla ten nejryzejší zvuk, včetně umělců naší první scény, Národního divadla. Po roce 1945 přichází divadlo do správy Městských divadel pražských. O rok později na podzim bylo zrušeno, ale do roku 1951 zde občas hráli ochotníci. Lesní divadlo ukončilo v roce 1957 definitivně svou činnost. Okolní bujná vegetace, vandalové a nepřízeň úřadů přispěli chátrání divadla. Teprve začátkem druhé poloviny devadesátých let se začalo uvažovat o obnově divadla. A nejen uvažovat, ctitelé divadelního umění a pražských pamtek se dali do práce. Byla vykácena náletová zeleň, vyčištěno bývalé hlediště i jeviště. Nyní je v terénu celá dispozice divadla jasně patrná, včetně jeviště a betonové nápovědní budky. Na tuto základní rekonstrukci přispěla finančně městská část Praha 4
Cčad str. 136, DČD IV. Str. 47, informace v Tučňáku- listech Prahy 4 vyfoceno

u Kytlice
V lese za domem č.p. 1 v Dolním Falknově (část dnešní Kytlice) bylo v roce 1931 zřízeno lesní divadlo.
Internet:www.natur.cuni.cz/asc/~kuhn/tc12.html
Mauzmen

přírodní scéna v Modřanech Na Srážce
V šedesátých letech 19. Století se svobodněji rozvinula česká společnost, národní duch ožil v nesčetných spolcích. Odrazem tohoto dění jsou i vznikající spolky modřanské.
V roce 1880 bylo založeno divadelní družstvo. Kolem roku 1903 předvádělo 10 až 14 představení ročně s návštěvností 100 až 160 diváků, přitom v té době žilo v Modřanech asi 2 500 obyvatel. Po přístavbě moderního sálu v roce 1925 měly Modřany nejlepší ochotnické jeviště v pražském okolí.
V roce 1920 byla vyvlastněna část lesního porostu na Chalupickém potoce a schválena výstavba lesního divadla Na Srážce. V roce 1923 pronajalo obecní zastupitelstvo pozemky Ve Srážce dramatickému odboru místní Dělnické tělovýchovné jednoty ke zřízení přírodního divadla. Divadlo užívali jak ochotníci DTJ, tak i ochotníci Osvětové besedy Tyl, ale i divadelní ochotníci z Prahy. V krátkém čase zde vyrostly dvě divadelní stavby, nedaleko taneční betonová a prkenná plocha a dřevěné stánky na občerstvení. Před válkou i během ní (pokud to německé úřady povolily) a částečně i po válce bylo v lesním divadle v letních měsících provedeno velké množství činoher, operet, představení pro děti a mládež, koncertů ap. Hrály zde i význačné osoby našeho divadelnictví, např. “Modřaňák” Jaroslav Vojta, i pozvané soubory, které modřanští ochotníci v případě potřeby doplňovali. Vzpomeňme alespoň několik, kteří se na ušlechtilé osvětové činnosti podíleli - Bedřich Doležal, Karel Švejnoha z Beránku, Antonín Macháček, slečna Jabůrková, zpěvák Robert Votoček a další. Hudební doprovod zajišťovaly kapely Antonína Paška, pana Voborského, pana Benáčana a jiné. Ve válečných letech a hlavně po roce 1945 zájem o ochotnická představení klesal jak mezi herci, tak u návštěvníků, aprotp bylo v roce 1955 rozhodnuto přírodní divadlo zlikvidovat.
Zdroje: Modřanské internetové stránky a Cčad str. 136

Mšeno - u Debří bylo přírodní divadlo,

Nýrsko
lesní divadlo při řece Úhlavě, směr Stará Lhota a údolní nádrž Nýrsko. V současnosti autokemp.
Www.retour.cz/mesta/nyrsko
fotka jpg
mapa jpg

Sloup v Čechách
Lesní divadlo leželo v mělké skalnaté sníženině na jihozápadním úpatí pískovcového ostrohu Na Strži, asi půl kilometru jižně od Sloupu. S jeho výstavbou podle návrhu malíře Ringela se začalo v roce 1920 a v létě následujícího roku bylo slavnostně otevřeno Hauptmannovou hrou Potopený zvon (Die Versunkene Glocke). Divadlo využívá členitý pískovcový skalní masiv, za nímž se ukrývalo zákulisí. Jeviště bylo na severní straně ukončeno asi 3,5 metru vysokou válcovou věží, spojenou se skalním masivem kamennou zdí s gotickou branou. Mimoto na něm byly ještě další dřevěné stavby, vzájemně propojené ve skále vytesanými pruchody a tunely. V příkopu pod jevištěm bylo orchestřiště a na protilehlém svahu bylo upravené hlediště s dřevěnými lavicemi asi pro 1600 diváků.
Divadlo sloužilo nejen ke kulturním vystoupením místních ochotnických a pěveckých spolků, ale účinkovaly v něm také různé amatérské i profesionální soubory ze vzdálených míst. Tradice divadelních představení v přírodě se udržela i po 2. Světové válce. Ve dnech 5. až 7. července se tu konala slavnost sbratření s Lužickými Srby, kteří zahráli hru na námět z lužickosrbských dějin “Knjez a robocan”, V létě roku 1958 zde proběhla akce nazvaná “Mikovcovo léto 1958”, kvůli níž bylo divadlo v letech 1957-1959 rozsáhle upravováno. V té době bylo opraveno pódium, vyměněny lavice v hledišti a postaveny vstupní brány s pokladnami a nové sociální zařízení. Po roce 1960 ale zájem o lesní divadlo upadl a jeho zařízení postupně chátralo. V roce 2000 byla zbořena i kamenná věž a zeď s branou, takže dnes tu najdeme už jen skromné pozůstatky hlediště a jeviště s vytesanými schody a skalními tunely.
Internet:www.natur.cuni.cz/asc/~kuhn/tc12.html
dvě fotky ve formátu jpg
Jitka Kadlecová tam má chatu 732 647574

Starkoč - divadlo v přírodě
ÚAND