Texty: Haken, Petr, Turnov, 45 let, čl. Pepa Tejkl, Hromada 2008, jaro

PETR HAKEN, TURNOVSKÝ SVĚTLONOŠ
nar. 1. 2. 1963
Pravá „parketa“ Petra Hakena se hledá obtížně. Dělal a dělá toho dost a zdá se, že vším byl a je rád. Orientovat se v jeho činnostech a koníčcích je prostě nesnadné.
V každém případě je otcem celé řady hezkých dětí. Zjevně známka toho, že mezi ženami je oblíben. Kdyby všichni muži byli takto oblíbeni, populační regrese nehrozí.
Ani politice-tedy té turnovské komunální-se úplně nevyhýbá, ale podobně jako Švorčík v Úpici je příliš slušný a neprůbojný a starostou nikdy nebude.
Hoří pro výtvarný kumšt a jeho snem je, aby studenti na turnovském gymnáziu rozpoznali spolehlivě Petra Brandla od Vasilije Kandinského. Petrova turnovská vila ukrývá i řadu jeho vlastnoručních krajinomaleb a portrétů, většinou nečekaně rozmáchlých.
Rád vandruje po horách, ale nesnáší sestupy. Zničil si totiž pod vedením Karla Vostárka koleno, když se v jeho hronovském semináři přespříliš vžil do role mořského příboje. Od té doby po sestupech z jakýchkoli kopců věrně připomíná posledního ustupujícího banderovce.
Životní prioritou Petrovou je tedy rodina ve zdravé symbióze s divadlem. Jeho rozvětvenou famílii můžete potkat na leckteré přehlídce v Čechách, včetně nejmladší dračice, blonďaté Terezky.
Jak to všechno začalo? Roku 1973 komparsem v turnovské Maryše, společně s bratrem Jiřím (taktéž diváckou ozdobou přehlídek). V roce 1983 si Petr dokonce v Turnově zahrál v Čapkově Matce společně se soudružkou Švorcovou Tonyho. Když mu prý Matka Švorcová vrazila do ruky flintu a řekla: „Běž!“, počkal si pouhých šest let a potom ji poslechl a šel. Podrobným výčtem nebudeme čtenáře unavovat; podstatné je, že Petr po absolutoriu PF UK v Praze nechtěl příliš do chomoutu kantorského a lákán šminkami přihlásil se r. 1985 do konkursu Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Uspěl-a tak začala jeho anabáze v divadle profesionálním.
Coby profesionál táhl od východu na západ-z Uherského Hradiště přes Jihlavu a Hradec Králové do Chebu, kde s profesionální dráhou r. 1991 skončil v trojkombinaci herec-inspicient-výtvarník propagace.. Z finančních důvodů se vrátil opět ke kantořině, po sametové revoluci již odideologizované. Na těch šest sedm kočovných sezón však ex post rád vzpomíná. Hlavně na roli Bertiho v Laholově Infernu v r. 1988 v Divadle Vítězného února v Hradci Králové. A třeba i na to, jak hostovali s ansámblem v roce 1988 v Praze na Nové scéně s muzikálem tandemu Dostál-Pogoda Gaudeamus igitur. Soudružka Švorcová prý neodolala a přišla se podívat. Ve foyer Petra potkala, pochválila celkem zdařilý kus, ale těžko prý rozdýchávala příliš pesimistický závěr.
Po návratu kočovníka do turnovského gruntu začala Petrova další divadelní éra, tentokráte amatérská. Z té si nejvíce cení role Marcella v Horníčkových Dvou mužích v šachu, ze svých režií Mrožkovy Tancovačky (v níž hrál třeba i Petr Christov) a své úpravy Poláčkova textu Bylo nás pět.
Zásadní důležitost Hakenova spočívá však (v tandemu s chotí Monikou) v práci organizátorské. Již třináct sezón(!) táhnou vespolek káru festivalu Modrý kocour, profláknutého (v dobrém) široko daleko.
Divák Haken má rád divadlo jako celek-od avantgardních výstřelků, Nejhodnějších medvídků, Dredů přes Fedotovovo Divadlo U mostu po ryzí naivní sousedské divadlo v zapadlých vesnicích. Taktéž na Jiráskových Hronovech je tolerantním divákem-chodí na všechno a na všem si něco najde.
Pokusil jsem se Petrovi prapůvodně položit pár otázek, rozhovor by však byl velmi, velmi lapidární. Malá ukázka: Já-Chtěl bys být šamanem? Petr-Nechtěl. Jsem šamanem!
Takže musím závěrem na Petra prozradit to, o čem ze skromnosti nemluví. Miluje noční hepeningy v přírodě, zejména jiráskovské. V tandemu s Antonínem Fendrychem realizoval na Lojzíkových Machovech v autentických kulisách obce Lucernu, další rok Pana Johanese. A letos chystá Kolébku! Na jednoho Hakena až až.
Pepa Tejkl