Texty: Vyškov, Historie: První léta spolku (1866-1914) - http://www.divadlohana.org/?page=historie-prvni-leta-spolku&ln=cz

Historie: První léta spolku (1866-1914)
http://www.divadlohana.org/?page=historie-prvni-leta-spolku&ln=cz

Činnost spolku na čas přerušila epidemie cholery a prusko-rakouská válka. Spolkový život byl znovu oživen po zlikvidované pruské invazi v říjnu 1866 (Haná v tomto měsíci přivítala ve Vyškově císaře Františka Josefa I. a vzdala mu hold), kdy byla pořádána taneční zábava, v listopadu beseda a 31. prosince poprvé silvestrovská zábava, která se stala od tohoto roku tradiční.

V r. 1870 vznikl samostatný divadelní a hudební odbor Hané. Ve stejném roce je ve Vyškově nově založena tělocvičná jednota Sokol, v r. 1874 vzniká ženská vzdělávací jednota Vlasta. Oba spolky spolupracovaly s Hanou. Spolek pokračoval ve svých činnostech v poklidu až do r. 1872, kdy byla rozpuštěna Občanská záložna ve Vyškově. Mezi členy výboru, kterým bylo zabaveno celé jmění, byli i vedoucí představitelé Hané. Dále musela Haná členskou půjčkou splatit úvěr 400 zlatých, sjednaný za zařízení čítárny, knihovny a divadla. Navíc záložna vlastnila dům Uzlatého orla, kde Haná působila a který měla tohoto roku opustit. Při veřejné dražbě ovšem dům odkoupila paní Marie Jáchymková z Křečkovic za 14.500 zlatých a nechala jej Hané a Sokolu k užívání.

V roce 1874 Haná oslavila slavnost svého desetiletého trvání, a to ve dnech 12. a 13. září. Oslava to byla velice okázalá, k tomuto účelu byl zvolen finanční, zvací i ubytovací odbor a slavnostní výbor. Slavnost se navzdory nepříznivému postoji městské rady podařila. Na valné hromadě 27. prosince 1874 na základě změněných stanov byl zvolen nový výbor v čele s JUDr. Ctiborem Helceletem (syn známého moravského buditele MUDr. Jana Helceleta, náčelník brněnského Sokola, důvěrný přítel Miroslava Tyrše). Haná v něm získala předsedu se širokým rozhledem, štědrého mecenáše a kvalitního právního obhájce. Na tradiční silvestrovské zábavě 1876, kde pronesl novoroční přípitek, byli přítomni i dva páni veřejného postavení, z nichž jeden omlouval se neznalostí české řeči, kdežto druhý jako rodilý Hanák a bývalý horlitel slovanský toto o sobě říci nemohl…tento přípitek docela v jiném rouše druhého dne sepsali a denunciaci politickému úřadu předložili. Na základě této zprávy došlo k rozpuštění Hané, výnosem brněnského místodržitelství 8. 2. 1877 s odůvodněním, že tato řeč probírala politické otázky, což je podle stanov spolku vyloučeno. Dr. Helcelet se odvolal k ministerstvu vnitra a po zamítnutí k nejvyššímu správnímu soudnímu dvoru ve Vídni. Spolek tam hájil při veřejném přelíčení 25. 10. 1877 poslanec dr. Josef Fandrlík a byl úspěšný. V listopadu obnovila Haná svou činnost a dr. Fandrlíka jmenovala čestným členem. Na oslavu znovuobnovení divadla bylo hráno 9. prosince 1977 představení Monika od Jana Kollára. V divadelní části spolku Haná už od r. 1875 fungovala správní rada, která se starala o výběr a provádění divadelních představení. Postupně se zvyšuje dramatická úroveň, z českých autorů se hraje Klicpera, Sabina, Frič, Tyl…ze světových Moliére, Schiller, Goethe. Hudební scéna po svém rozpadu v r. 1879 byla oživena uvedením komické zpěvohry Kvas krále Vondry XXIV, rok na to byla hrána první opereta, a to od Suppého: Žádný muž a tolik děvčat. Hudbu k oběma hrám nastudoval a řídil městský kapelník Mořic Slezáček. 11. 11. 1880 Haná představila již 100. představení (Kollárovu Magdalénu), kde titulní roli hrála členka Národního divadla v Praze Otilie Sklenářová - Malá. Tímto představením získali ochotníci dobrou pověst a již tehdy patřili k nejlepším ochotnickým souborům na Moravě.

Významným mezníkem v dějinách Hané i Vyškova je rok 1886. První kontribučenská spořitelna (zal. r. 1870) koupila r. 1884 na náměstí od Jakuba Springra dům č. 17 a postavila na jeho místě rozsáhlou budovu, jež by obsahovala prostorné místnosti pro kanceláře spořitelny, velkou dvoranu, místnosti pro okresní silniční výbor, hospodářský spolek, Hanou, Sokol, pro restauraci a v přední části domu krámy. Divadelní sál Besedního domu vyzdobili po vzoru velkých divadel obrazy Adolfa Liebschera, které znázorňovaly symboly umění, divadelní oponu vytvořil vyškovský rodák Robert Holzer (šéf výpravy Národního divadla v Praze. Barokní sál byl vyzdobený štukatérskou prací, prostorný balkon a oboustranná galerie, dovedně vyřešené průčelí s nápisem: Ve svornosti síla, v síle vítězství, byl skvělý dar nejen Hané (která tyto prostory využívá dodnes), ale i celému Vyškovu.

Prvním přípravným krokem na novou změnu bylo nové (již čtvrté) přeorganizování stanov. Změny se týkaly především rozdělení členstva, které se podle výše příspěvků dělilo na členy zakládající, řádné, přispívající a čestné. Naprostou novinkou pak bylo ustanovení o členech spolku "ženského pohlaví" , kteří disponovali všemi členskými právy, kromě účasti na valných hromadách a aktivního a pasivního volebního práva. Tím byl vykonán první krok směřující k rovnoprávnosti žen. Změněnými stanovami, které moravské místodržitelství schválilo 10. dubna 1885, se spravovala Haná až do r. 1922.

Se starým jevištěm se Haná rozloučila Tylovou Paličovou dcerou dne 11. dubna 1886. 5. července 1886 se konaly velkolepé slavnosti k otevření Besedního domu…V předvečer slavnosti hráli ochotníci Hané truchlohru Pflegra- Moravského Della rosa. Dvorana byla vyprodána. Důležitější ovšem byl následující den. Sjelo se přes 50 různých spolků z celé Moravy. Průvod zahajoval Sokol z Ivanovic na Hané, v jeho středu jely na vyzdobeném hanáckém voze v hanáckých krojích členky ženské vzdělávací jednoty Libuše. V chrámu, kam celý průvod přešel k bohoslužbám celebroval Msgre. Dr. František Xaver Škorpík, nejstarší člen Hané i její spoluzakladatel.

Výbor Hané se snažil o dobrý a spořádaný chod spolku v nových místnostech. Proto byl na výborové schůzi ze dne 1886 přijat Domácí řád Hané, kterým byla upravena pravidla pro návštěvníky čítárny, herny a výborovny. 28. listopadu pak zvláštní řád pro pěvecký odbor, kde správní radu tvořili od 1886 sbormistr, podsbormistr, jednatel a archivář. Z řádu pro obecenstvo (který byl otištěn na plakátě k činohře Tvrdohlavci 24. října 1886) je zajímavá zvláště prosba diváctva o dochvilnost: opozdilci nesmějí za hry vstupovat k sedadlům, nýbrž musí státi vzadu až se opona spustí. , nebylo dovoleno vcházet do dvorany v zimnících, pro dámy v kloboucích a mužům se připomínalo, že slušnost veřejná požaduje, aby obecenstvo, jakmile bude opona vytažena, smeknulo. Zakázány byly také nesmírné projevy pochvaly, hvizdot, sykot, tlučení holemi a dupání nohama stejně jako kouření v hledišti, čítárně nebo na chodbách. Aby si v nových prostorách Haná zajistila stálý příjem, bylo zavedeno od první zimní sezóny předplatné. Do konce roku 1886 sehráli ochotníci ještě 4 představení, při kterých účinkovalo 52 osob.

Od tohoto roku se začaly pořádat oblíbené spolkové Jour-fixy, třikrát týdně, kde se setkávali členové a příznivci i z německé strany. Tyto schůzky plnily také národní poslání, protože výtěžek z různých her (kulečníku, karet, šachu…) byl využit ve prospěch české mateřské školy.

Nejdůležitější činnost ovšem i nadále zůstávala divadlu. V roce 1887 uvedla Haná devět představení (ve dvou z nich hostovala také Hana Kubešová později Kvapilová), v roce 1888 sedm her. Úroveň divadla rostla, z českých autorů se nově objevují hry L. Stroupežnického, J. Vrchlického…Významnou byla první hraná opera, a to Blodkova V studni, která byla výsledkem práce režiséra Josefa Krásného a kapelníka Mořice Slezáčka. To všechno mělo vliv na zvyšující se počet členstva spolku, které v r. 1887 čítalo 242 osob, o dva roky později dokonce 253 osob.

V tomto počtu spolek oslavil své pětadvacáté výročí od založení, a to 28. září 1889 Jeřábkovým dramatem Služebník svého pána. U této příležitosti napsal Jan Strnad Dějiny Hané od r. 1864 - 1889, které byly vydány na náklady spolku. Do této doby spolek uspořádal 160 divadelních představení, 125 koncertů, zábav a besed, 24 zájezdů, 15 výletů…

V devadesátých letech nastupuje ve Vyškově nová politická generace, vyhraněnější vůči Vídni i církvi. Odrazovým můstkem pro ni se staly Vyškovské noviny, vydávané od r. 1892. V Hané se otevřely rozpory kolem Moravských listů. Začaly se v nich objevovat články proti některým představitelům Hané, proto požádalo 62 členů spolku, aby byl jejich odběr zastaven. Výbor této žádosti vyhověl, vzneslo se ale 71 hlasů proti tomuto závěru, protože Výbor neměl právo rušit usnesení valné hromady. Ta byla mimořádně svolána na 17. května 1890 za účasti vládního komisaře, který zakázal mluvit o politice. Schválením stanoviska výboru klesl počet členů z 253 na 226, dříve oblíbené Jour-fixy upadaly, pěvecký odbor Hané se omezil až do r. 1897 jen na příležitostná vystoupení. Jediné co stále plně fungovalo bylo divadlo, jen v r. 1890 uvedlo 10 her. V létě 24. června 1891 uspořádala Haná zájezd na jubilejní pražskou výstavu, k zvláštnímu výletnímu vlaku se z celého okresu sešlo pouze 146 účastníků. Zato divadlo 26. listopadu 1893 uvedlo již své 200. představení, Malochovu novinku Princ Bebé. Většinu her v těchto letech řídil Jan Macal. V repertoáru se stále častěji objevují J. K. Tyl, Stroupežnický, hry bratří Mrštíků, Jirásek…

Mezitím spor mezi mladou a starou generací vrcholil. V Moravských listech začal být Helcelet napadán pro svou kompromisní politiku na vyškovské radnici. Když r. 1892 před valnou hromadou podalo několik členů žádost o odebírání Moravských listů, byla zamítnuta. Na nové valné hromadě ji znovu obnovil MUDr. Venhuda: Dr. Helcelet prohlásil před hlasováním tento návrh za nevčasný, odvolával se na své 18leté starostování a kladl členstvu na srdce, aby každý dobře uvážil, než hlas svůj pro Mor. L. odevzdá, zda pro blaho spolku dobře jedná. Konečně vyslovil přesvědčení, že členové nebudou hlasovat pro list, který ještě před nedávnem psal proti jejich starostovi. Na to hlasováno dle jmen a pro odebírání bylo 38 hlasů, proti 25, 24 členové nehlasovali…Následkem toho se Dr. Helcelet poděkoval a prohlásiv, že eventuelní volbu nepřijme, odešel. Byl zatím zvolen jednomyslně, ale po jeho prohlášení byl zvolen aklamací p. Ších. Spor však urovnán a na mimořádné valné hromadě přijal Helcelet opět svůj obvyklý úřad, který zastával ještě 6 let. Do r. 1898, kdy na valné hromadě činěny výboru opět různé výtky ze strany Dr. Venhudy, Dr. Skřivánka a K. Albrechta.

15. října 1898 se na valné hromadě dr. Helcelet po 24 letech vzdal předsednictví v Hané. Na jeho místo nastoupil Alois Souček, 1. náčelník Sokola a první český starosta Vyškova (1902 - 1910). Činnost nového výboru se zaměřovala především na obnovení pěveckého a hudebního odboru Hané, ale všechny snahy selhaly, protože nebyl dostatek zpěváků. Také zklamaly sobotní večírky, ochotníci Hané toho roku sehráli pouze 5 her…avšak nechybělo ani radostných chvil ve spolkovém životě Hané. Výboru Matice gymnasijní se podařilo otevřít počátkem školního roku 1899 - 1900 české gymnasium - slavnostnímu otevření předcházelo představení spolku Haná: Štolbova Závěť. Pro české vlastence bylo také velmi důležité otevření nové sokolovny dne 10. září 1899 a ještě více památný večer 18. listopadu 1899, kdy při obecních volbách dosáhli Češi úplného vítězství, náměstkem starosty byl zvolen Jan Strnad.

Příchodem českých profesorů na gymnázium se Haná obohatila častým pořádáním přednášek, velice aktivní byl ochotnický soubor, čítárna Hané rozšířila své předplatné o Českou revue, Radikální listy, Nový život, Naši dobu a Slovanský přehled.

V následujících dvou letech byly nákladem kontribučenské spořitelny opraveny spolkové místnosti při příležitosti hospodářsko-průmyslové výstavy, na kterou se sjelo mnoho účastníků. Nedostatečné petrolejové osvětlen mělo nahradit acetylenové, ale na tuto změnu už kontribučenská spořitelna nepřispěla.

Na počátku období 1903-04 zemřel starosta Jan Strnad, člen divadla již od 70. let 19. století. Předsednictvo na jeho místo zvolilo dr. Horu až v říjnu 1904. Tento rok oslavila Haná své čtyřicetileté trvání ( a 300. představení). Ve Vyškovských novinách tehdy vyšla zpráva shrnující dějiny Hané od založení spolku 1864, v které autor dr. Skřivánek podrobně líčí jak spolek plnil své úkoly ve směru národním a vzdělávacím a končí přesvědčením, že Haná v dalších čtyřiceti letech bude své úkoly plnit ve smyslu přiměřeném novým časovým proudům. Prvním krokem k tomu bylo veřejné otevření spolkové čítárny (tento návrh přednesl prof. Štíbr už r. 1900, tehdy byl ale zamítnut), která byla ode dne 6. ledna 1905 otevřena všem občanům města třikrát týdně.

Během roku 1905 začaly spolek tísnit finanční starosti. Návštěvnost poklesla, nové příjmy z akademií, výletů a zábavních večírků nebyly dostačující. Aby byl vzbuzen větší zájem o ochotnické divadlo, byla přijata na valné hromadě 21. října 1905 kromě záměny názvu z "předsednictva" nově na "představenstvo", změna čl. 2 jednacího řádu sboru divadelních ochotníků, podle kterého se valné hromady mohli zúčastniti, na ní rokovat a hlasovat veškeří do sboru ochotníků přijatí ochotníci a ochotnice bez rozdílu, jsou-li členy spolku nebo ne. Hlasovací právo bylo tedy demokraticky spravedlivé v odboru divadelních ochotníků dříve než ve vlastním spolku.Uznání divadelní činnosti záleželo také na změně názvu spolku, který zní od tohoto roku Čtenářsko-pěvecký a divadelní spolek. Na stejné valné hromadě rezignoval starosta Hané dr. Hora a na jeho místo nastoupil dr. Václav Skřivánek. Koncem roku 1905-1906 se uskutečnilo další dávné přání ochotníků. Město vybudovalo plynárnu a První kontribučenská spořitelna se rozhodla na svůj náklad zavést do dvorany Hané plynové osvětlení.

Od r. 1906 se Haná začíná odpoutávat od konzervativních tradic a přizpůsobuje se novým pokrokovým proudům. Hybnou silou se stává literární a přednáškový kroužek, jehož předsedou se stal dr. Javůrek. Na jeho popud byla také zorganizována vzpomínková slavnost 50. výročí úmrtí K. H. Borovského, v roce 1906 stejně tak vzpomněla Haná 50. výročí smrti J. K. Tyla uvedením jeho hry Paličova dcera. A také: Haná zrušila pro všecka následující léta svou neúčastí na průvodu o Božím těle i od let udržovanou tradiční zvyklost své oficiální účasti na církevních slavnostech a bohoslužbách, ponechávajíc při tom svým jednotlivým členům úplnou volnost náboženského projevu. K podpoře národních úkolů zavedla Haná tzv. Národní kolky, které byly od března 1906 (do r. 1907) lepeny na všechny vstupenky na sedadla k divadelním představením, na všechny legitimace a spolkové účty. Hrála se dramaturgicky obtížná představení: Kvapilova Princezna Pampeliška, Nusičova Pustina, v r. 1907 Šubrtovo Drama čtyř chudých stěn, Jiráskova Lucerna, 1908 např. Ibsenova Nora…velký podíl na inscenacích měl Jan Macal. Nadále zůstaly velice populární jour-fixy. Při silvestrovských zábavách Hané pomáhal klub fotografických amatérů Orion, který svými "divadly světelných obrazů" byl prvním průkopníkem kina. Jako zajímavost lze uvést, že teprve 18. února 1910 drželi na jevišti Hané požární službu první vyškovští hasiči.

V Hané se objevují nové významné osobnosti. V roce 1909 nastoupil jako režisér a dramaturg Vilém Vlček (redaktor Vyškovských novin a autor několika úspěšných her), v roce 1911 to je hudební skladatel Jan Uhlíř, se kterým byl ve Vyškově oživen i zájem o hudbu (22. dubna 1911 po dlouhé době byla ve Vyškově uvedena opereta, Kopovův Hraběcí pastýř. Později směs Smetanových oper…) a který od r. 1912 znovu obnovil pěvecký odbor Hané a od r. 1913 i odbor hudební.

V místnostech Hané od r. 1912 působí i loutkové divadélko Vlasty, jediná loutková scéna ve Vyškově. Po Vilémovi Vlčkovi nastoupil nový dramaturg prof. Josef Soušek. Pod jeho vedením uvedli ochotníci jako 400. slavnostní představení Jiráskovo drama Gero, ve kterém vytvořili výstižné postavy Leopold Albrecht v titulní roli a Vilém Vlček jako hrabě Rothulf.

ex www.divadlohana 2006