Texty: PROVAZNÍK, Jaroslav: Děti a loutky. Chrudimské kapitoly moderního dětského divadla. Praha, vyd. AMU 2008, s. 40.

Jak už bylo řečeno, rok 1961 byl ve vývoji dětského loutkového divadla zlomový. Byl to rok, kdy na vrcholné loutkářské přehlídce v Chrudimi zahájily svoje úspěšné tažení za moderní dramatickou výchovou s loutkou dvě nejvýraznější osobnosti tohoto období, Hana Budínská a Rudolf Zezula. Avšak není to jediný důvod, proč je tento rok významný pro dětské loutkové divadlo. Bylo to poprvé, kdy se na Loutkářské Chrudimi konal seminář, který byl věnován přímo loutkovému divadlu hranému dětmi.
Konal se 2. července 1961 a hlavní referát, s nímž vystoupila Zdena Hradská, vedoucí dětských loutkářských souborů z Uherského Hradiště, byl posléze publikován na pokračování v Československém loutkáři (Hradská 1961). Ve srovnání se stejně pojmenovaným cyklem Hany Budínské z roku 1964 není, pravda, referát Zdeny Hradské žádným revolučním průlomem. Je to skromné vyprávění o tom, jak autorka od konce 40. let pomalu, ale poctivě hledala cesty k loutkovému divadlu, v němž by děti měly prostor a možnost k sebevyjádření a uplatnění a v němž by nebyly odsouzeny k mechanickému drilu. Kromě toho, že to je zajímavé svědectví o tápání, ale také o leckdy marném souboji s byrokratickou zpupností, formuluje tu Zdena Hradská - s odvoláním na článek Jiřího Šera z roku 1959 (!) - důležité zásady pro práci s dětmi, které tehdy ještě nejsou všeobecně přijímány. Hned v úvodu se distancuje od takové loutkářské práce, ”kde se dětský herec podřizuje náročnější umělecké praxi i programu divadla”, kde je tedy dítě v souboru dospělých ”spíše host, výpomoc”. Jde jí o takovou práci, při níž ”loutka v rukou dětí podpoří (…) rozvíjení jejich tvůrčí schopnosti” a při níž jde o to vést děti ke ”kolektivní práci”. Zdena Hradská tedy logicky dochází k tomu, že vedoucí dětského loutkářského souboru je v první řadě učitel, čili pedagog zodpovědný ”za výchovu a výuku svých svěřenců”. A dodává, že při náboru do kroužku by měl rozhodovat především zájem dětí, nikoliv školní prospěch nebo tzv. talent.