Texty: Ostrava-Poruba, PROVAZNÍK, Jaroslav: Děti a loutky. Chrudimské kapitoly moderního dětského divadla, Praha, vyd. AMU 2008, s. 75-76.

MARIE BURDOVÁ patřila ke starší generaci. S dětským loutkovým divadlem začínala už v polovině 50. let (svůj první dětský loutkářský kroužek založila už v roce 1956 v Porubě), a když se její kroužky objevily poprvé na Loutkářské Chrudimi (1965 a 1967), byla už v důchodovém věku. Jenomže jak při práci se souborem adolescentů (Tři Karkulky podle pohádkové prózy Z. K. Slabého na LCH v roce 1965), tak při práci s dětským kroužkem (1967) se projevila jako vkusná loutkářka a vedoucí, která má cit pro skupinu, s níž pracuje. Ve Třech Karkulkách zachovala epický charakter předlohy a v její inscenaci využila organicky prostředky a postupy příznačné pro nejlepší inscenace té doby (kombinace loutek, živáčků a masek, vyprávění na jevišti, variabilní scénografie inspirující se dětskými hračkami - stavebnicí). Drobná inscenace hříčky O opici a želvě, prezentovaná na semináři pro vedoucí dětských souborů na 16. loutkářské Chrudimi, nezapůsobila sice vedle Oudesových drobniček nijak avantgardně, ale i v tomto případě zvolila M. Burdová - tentokrát pro děti ze ZDŠ - adekvátní, jednoduché hůlkové loutky. Navíc bylo na vkusném vystoupení jejích dětí zřejmé, že pod jejím vedením získávají schopnost přirozeného a kultivovaného projevu, a to včetně mluvních dovedností (viz zprávu -ev-: ”Mini-Chrudim?”, Československý loutkář XVII, 1967, č. 8-9).
Na vývoji Marie Burdové je zajímavé, že se v práci s dětmi postupně odpoutávala od stylu mechanicky imitujícího provoz dospělých souborů, typického pro 50. léta, a inspirovala se - nepochybně pod vlivem moderní, tvořivé práci s dětmi, která se čím dál tím zřetelněji prosazovala v 60. letech, - novými podněty a z produkování inscenací přesouvala důraz na rozvíjení schopností a dovedností dětí s cílem probouzet zájem o loutkářství.