Texty: Pyšely, Sokol, vzpomínky Vl. Rádla. 1928 - 1941

V roce 1912, kdy byla založena TJ.Sokol v Pyšelech a nebyla ještě sokolovna, hrála se ochotnická představení v hospodě na „Radnici
Když byla v roce 1928 postavena sokolovna, hrála se ochotnická představení převážně zde. Bylo to neuvěřitelné množství sehraných představení od autorů našich i cizích.
Jak vzpomínal Vlad. Rádl „K oslavám 81. narozenin prezidenta T.G.Masaryka, nacvičili hru, kterou režíroval bratr Pařízek Josef „Psohlavci“. Na zachované fotografii je vidět pyšelské ochotníky, kterých bylo asi 30, v historických (krojích) kostýmech, včetně Kozinových dětí, které jsme tehdy hráli s kamarády.
Podobnou úlohu nám svěřili ve hře bratří Mrštíků, Maryša. Třetí dětské úlohy jsme měli v Tylově hře Strakonickém dudáku. Tyto tři hry se uskutečnily kolem roku 1930.“
U dalších her byly režisérkami také ženy, sestry Ludmila Pařízková a paní Hurtíková.
Na repertoáru byly hry: Revizor, Tvrdohlavá žena, Závěť, U Bílého koníčka, Kolébka, Lucerna, Paličova dcera, Na letním bytě, Pan Johanes, Strakonický dudák, Za života do nebe, Její systém, Kouzelné střevíce, Gazdina roba, Přes padesát, Liják, Vojnarka, Jiříkovy housle, Emigrant, Vina, Terna a mnoho dalších.
V sokolovně se hrály také operetky. Ty nacvičoval s velkým úspěchem bratr Emil Dauth:
Na tý louce zelený, U sv.Antoníčka, Perly panny Serafinky, Na sv.Annu, Na svatém Kopečku.Doprovodný orchestr byl také místní. Byla to slavná a mnohočetná Brůnova kapela, která ozvučovala němé filmy při promítání v místním biografu.
Z dochovaných fotografií je patrné, že v romantickém lesním prostředí se hrálo divadlo,
Říkalo se tu „v Zátiší“. Jak vzpomíná MUDr. Vlad. Rádl, hrály se zde hry: Jan Výrava, jejíž součástí byli i herci na koních. Dále Lešetínský kovář, tuto hru jsem viděl jako chlapec a dosud mi zní jak za zvuku zvonu tehdy nad lesy zněla píseň Zasviť mi ty slunko zlaté, dále ještě Naši furianti atd. Prostředí přírodního divadla bylo velmi dobře vybrané. Na jedné straně byl mírný luční svah pod lesem, sloužil jako hlediště a na protější straně, téměř plochá louka, ta byla jevištěm. Uprostřed (jako rampa) byl malý rybníček, z něhož vytékal potok. Snad posledním provedením divadla v přírodě byla hra o trampském životě,“ Grandhotel Nevada „, režírovaná čechoameričanem panem Dvořákem.
Kdy se přestalo hrát v divadle v „Zátiší“ není známo. Zřízením „Protektorátu,“ nástupem Německa, byla zavřena sokolovna a zakázán Sokol od roku 1942 až do roku 1945.

Dochovalo se několik plakátů z dvacátých a třicátých let min.století, ze kterých se dá vyčíst ta dlouhá řada jmen ochotnických herců.
Pan Ant. Rádl, Vlad. Rádl, Frant. Urbánek, Josef Procházka, Karel, Josef, Vlastimil a František Pařízkové, J. Páša, V.Šebek, A.Hruška, G.Wolf, Vykoukalové, R.Kratochvíl, Vondráčková, Jeřábková M., Fr. Smutný, J.Novák, J. Dlabal, Fr. Bouša, M. Boušová, Jiř. Boušová, M. Hemerová,Hurtíková, Nacházelovi, J.Jenšovský, l.Papírníková, J.Čáp, J. Brunner, R.Lebedová, B.Pelíšková, Kačírková, St.Vnouček a další, byla by jich ještě dlouhá řada, V Pyšelech skoro každý hrál ochotnické divadlo, nebo účinkoval v operetách.