Texty: Světlíková, Markéta: Š. O. K. 1993-2005

Světlíková, Markéta: Š. O. K. 1993-2005. Rkp pro Databázi ČAD únor 2008.

Divadelní soubor Študenti od Keplera [Š. O. K.] založila herečka a režisérka Markéta Světlíková na Gymnáziu Jana Keplera v roce 1993. První nastudovaná divadelní hra se jmenovala SLEPÝ A CHROMÝ a její premiéra se uskutečnila na podzim roku 1994. Hlavní role v této středověké moralitě ztvárnili studenti tehdejší tercie, Lukáš Rumlena a Jakub Tlapák. Hned první inscenace souboru zaujala odborné poroty divadelních soutěží, zvítězila v krajském kole přehlídky Dětská scéna a postoupila do celostátního finále v Ústí nad Orlicí. Následovala absurdní hříčka Múzy Pavlovové BEDNY, premiérovaná v roce 1995. Poetika Múzy Pavlovové se členům souboru zalíbila natolik, že v roce 1996 nastudovali její další hru KŘÍDLA. Zatímco dějištěm premiér předcházejích her byla školní tělocvična, v tomto představení rozepjal soubor svá tvůrčí křídla již na čerstvě vybudovaném pódiu gymnaziální auly.
V té době dosáhl zájem o členství v divadelním souboru ŠOK takových rozměrů, že bylo nutné jej rozdělit na několik samostatných skupin. Mladší soubor v roce 1997 nastudoval pohádku PASÁČEK ČUNÍKŮ, zatímco starší studenti adaptovali indický poetický příběh Huberta Krejčího PRINC BHÁDRA A PRINCEZNA VASANTASÉNA. O rok později vznikla inscenace dramatu bratří Čapků ADAM STVOŘITEL, která zvítězila na krajské přehlídce Stodůlecký píseček v pražském klubu Mlejn a byla doporučena na celostátní přehlídku experimentálního divadla Šrámkův Písek. V témže roce byla nastudována také sentimentální komedie Ference Molnára BALADA OD KOLOTOČŮ s živým hudebním doprovodem akordeonu. O poznání drsnější hudební složku založenou na dialogu dunící baskytary a lyrickoepického klavíru měla dramatizace pohádky Tomáše Pěkného HAVRANE Z KAMENE (1999).
Pokusem o absolutní jevištní minimalismus, kdy herci vystupují v černém oděvu na prázdné scéně, byla adaptace Dykova KRYSAŘE (2000). S příchodem studentů s vřelým vztahem k hudbě nabírala postupně hudební stránka divadelních představení na rozsahu. První vlaštovkou tohoto trendu byla v roce 2001 pohádková hříčka s vtipným zneužitím hitu Ivana Mládka OTTO, NO TOTO!, původně vycházející ze socialisticko-moralizující agitky Vladimíra Čorta O líných strašidlech, kterou však soubor v posledních předpremiérových dnech razantně přepracoval vsunutím nové postavy mrtvého mlynáře. V témže roce vznikla také dramatická performance LÉTAJÍCÍ STROJ. Všichni herci se zde v rámci aktivizující výukové metody podíleli na všech složkách přípravy divadelního představení – od dramatizace textu (jehož původcem byl Ray Bradbury) přes kostýmy až k režii. Došlo také k naprostému oddělení scénického pohybu a přednesu dialogů. Herci na scéně v autentickém prostředí exteriéru (představení bylo realizováno v parku pod školou) vytvářeli symbolické živé obrazy a veškeré dialogy zaznívaly z předem připraveného zvukového záznamu. Vrcholem sezóny 2000/01 byl však rozsáhlý divadelní projekt BÝK KLEMENS – lidové drama litevského autora Kajuse Saji varující před prodejností kultury a konzumem. Představení charakterizovala důkladně promyšlená výprava připravená studenty, výrazná a pestrá hudební složka (od rumunského populáru až k Alfrédu Schnittkemu) a propracovaná choreografie vznikající za pomoci profesionála – sólisty baletu v Českých Budějovicích, kde soubor realizoval týdenní pohybové soustředění. Vrcholem hudebně-dramatických snah ŠOKu byla inscenace bláznivého muzikálu LYSISTRÁTA aneb KREV VÁŠNĚ, parodie nejen na známé Aristofanovo drama, ale současně i na televarietní socialistickou zábavu, reprezentovanou Renčínovou a Brabcovou úpravou. Výprava byla založena na použití tělocvičného nářadí a kostýmů odrážejících módu 70. let. Výběr původních songů Jindřicha Brabce doplnilo několik vlastních studentských hitů podobného ražení a herci poprvé za použití nově pořízené audiotechniky zpívali do předem připravených hudebních podkladů. K představení byla připravena samostatná webová prezentace a v omezeném nákladu vyšlo i CD se soundtrackem.
Posledním představením ve sledovaném období bylo pásmo šílených mikrodramat Henryho Camiho CAMISUTRA aneb POLOHY ABSURDITY, premiérované v roce 2004 v režijní spolupráci Markéty Světlíkové a Lukáše Rumleny. Po úspěchu na přehlídce Náchodská Prima sezóna (2004) se derniéra tohoto představení uskutečnila v rámci jubilejního ročníku Jiráskova Hronova (2005).