Texty: ZÁMEČNÍKOVÁ, Petra: Pražský TAJTRLÍK 2006 - Příběh o krásné Deidre. Loutkář 2006, č. 3.

Soubor Běžná hlava vznikl původně jako středoškolský soubor ve druhé polovině osmdesátých let v ÚDPM JF Praha ze členů dětských loutkářských souborů vedených Hanou Budínskou a Jaroslavem Provazníkem. Soubor pracuje pod vedením Jiřího Provazníka a zabývá se převážně autorským divadlem s živým hercem a loutkou. Za dobu svého trvání dokončil pouze čtyři inscenace. Tu poslední jsme měli možnost vidět na přehlídce. Příběh o krásné Deidre vychází z irských pověstí (autorem scénáře je Jakub Hulák). Narození krásné Deidre provází temná věštba: tato dívka přinese neštěstí. Vyrůstá v opatrovnictví krále, rytíře Rudé větve, který si v ní vychovává budoucí manželku. Dospívající Deidre to pochopí a prchá před králem v doprovodu svého milého rytíře a jeho bratrů. Král zneužije své rytíře, kteří jsou vázáni přísahou, a ustrojí na ně léčku. Příběh končí krveprolitím, zlá věštba se naplnila. Průvodcem příběhu je Katbat, králův šašek, který je také jedinou postavou hranou živým hercem, respektive maskou. Ostatní postavy představují totemové loutky, v podstatě polínka s naznačeným obličejem, které poskládány tvoří strom i s kůrou. „Scénu“ tvoří velký modrý hadr, který je jakoby prodlouženým pláštěm Katbata – kytaristy, majícího na temeni masku, v roli Katbata se jen otočí zády.
Inscenace má velmi čistou, působivou a především funkční scénografii, herci společně vytvářejí jednotlivé scény, citlivě pracují se světlem, každý jejich pohyb je vědomý a soustředěný. Krásně hrají s loutkami, pracují se vztahem „živák - loutka“.Škoda, že loutky nejsou dostatečně rozlišitelné, divák se tedy musí orientovat v postavách spíš podle vodičů, což je poněkud proti smyslu loutkového divadla. Je patrné, že soubor si potrpí na precizní promyšlenou práci a inscenace rozhodně nepůsobila dojmem „přenošeného dítěte“, k čemuž by při pětiletém zkoušení snadno mohlo dojít. Inscenace však v jednom směru přeci jen trochu pokulhává. Od začátku do konce se odehrává ve stejné závažné, až jakoby akademické temné náladě, kterou umocňuje jinak zdařilý hudební plán, složený ze stále se opakujících motivů. Nedostatek kontrastních, radostných, veselých scén následně způsobí to, že tragické vrcholy příběhu zapadnou, dostatečně nevyzní. Zvláště, když je divák od začátku díky věštbě připraven na tragédii, mohlo by být přínosné trochu ho zavést, dát mu naději, aby byl hezky připraven na závěrečnou ťafku.