Texty: TRUMPEŠ, Tomáš v časopise Boskovicko (staženo z internetu, asi 2006, bližší údaj nezjištěn)

Dramaturgické mrcasení
Když jsem před pár týdny zhlédl s kolegy z divadla NABOSO v brněnském divadle Barka inscenaci Co se to mrcasí v trojúhelníku v podání amatérského divadelního souboru Madagaskarské želvy, trochu jsem popravdě doufal, že o tomto divadle už raději neuslyším. Sci-fi komedie s pointou, jak zněl podtitul onoho představení, měla snad všechny atributy špatného amatérského a autorského divadla. Jeden z mých herců se mě před začátkem ptal, co to vlastně znamená to „mrcasit se“. O přestávce jsem mu mohl uvést přesný příklad. Divadelní soubor Madagaskarské želvy se totiž v inscenaci pěkně mrcasil. A stejně tak se autor scénáře mrcasil v textu.
Bylo to dlouhé, rozvleklé, nudné. A strašně málo divadelní. Herci pobíhali po jevišti a odříkávali text, který si místy moc nepamatovali a jinak se na scéně vlastně nic nedělo. Víceméně nedocházelo k žádné herecké interakci, nebyly využity žádné divadelní prostředky, nebylo se zkrátka na co dívat. A vzhledem k rozvleklosti a nezajímavosti textu nebylo ani moc co poslouchat. Každá situace byla pro diváka snadno čitelná, obvykle se mohl hned dovtípit, o čem se bude dalších pár minut hrát, a těch minut bylo vždy mnohem více, než bylo nutné. Text někdo asi zapomněl seškrtat. Tak o polovinu nejméně.
Herecké výkony byly s jednou nebo dvěma výjimkami hrozné. Na hercích bylo většinou až příliš vidět, že se víc zabývají vlastním radostným pocitem sebeuspokojení nad tím, že hrají, než že by se soustředili na to, jak hrají, o čem hrají a proč hrají. Navíc špatně mluvili a nejistě se pohybovali po jevišti. Nejspíš jim nikdo neřekl, odkud kam mají jít, a režírovali si to trochu sami a naslepo. Bylo to zkrátka moc špatné divadlo. Nepopírám, že místy se autorovi povedl opravdu dobrý vtip. Vždycky tak jednou za dvacet minut. Ano, představení bylo místy vtipné, bohužel často také jaksi nechtěně. Vtipné něčím, co asi nebylo záměrem. Někteří komici si libují v tom, že trapnost dovedená do extrému, je nakonec humorná. Jenže ti to dělají vědomě.
Ale to by všechno nebylo tak hrozné. Špatných divadel a špatných představení je moc, třeba se Madagaskarským želvám zadaří příště. Možná je přeci jen lepší dělat špatné divadlo, než nedělat žádné, i když moc jistý si tím nejsem. Hrozné bylo až překvapení, které mě čekalo v Boskovicích, když jsem zjistil, že nový Young club při KZMB pořádá ve skleníku právě toto představení Co se to mrcasí v trojúhelníku. To se tedy dramaturgům boskovické kultury povedl zase jednou kousek. Přiznávám, že nejdřív jsem se smál. Pořád si lámu hlavu nad tím, jak se mohlo stát, že z té spousty amatérských divadel, jejichž představení jsem za poslední roky na festivalech a samostatných představeních viděl, si Boskovice musí pozvat zrovna to úplně nejhorší. Viděl to představení někdo než je pozval? Tomu se zdráhám uvěřit. Nebo je někdo doporučil? Kdo? Nebo prostě jen přišla nabídka? A nikdo neověřil kvalitu? Raději nechci vědět, kolik to celé stálo. Jak se říká, zadarmo drahé.
Na představení jsem poslal své studenty z dramatického kroužku NABOSO při Gymnáziu Boskovice. Aby viděli, jak nemá vypadat divadelní text a jeho inscenace. Byl snad toto záměr boskovických dramaturgů? Tak to si mohli odpustit, to je zbytečné. Boskovické kulturní publikum nic podobného nepotřebuje. A nepotřebuje ani vidět, jak se někdo neustále mrcasí v dramaturgii kulturních akcí.

Tomáš Trumpeš