Texty: HRAŠE, Jiří: O jednom aktu. AS 2006, č. 6

O JEDNOM AKTU

O jednom aktu byly hry, které se sešly v Holicích 4.11.2006 na národní přehlídce, kterou letos pořádal Svaz českých divadelních ochotníků. (Střídá se v tom s Amatérskou divadelní asociací, která bude vypisovat národní přehlídku příští rok.) Protože se ze zdravotních důvodů tři soubory omluvily, bylo na přehlídce šest soutěžních představení. Zato přibyla dvě mimo soutěž. Holičtí hostitelé přidali jeden humorný a vtipně rozehraný skeč a dalším mimosoutěžním představením přispěl soubor Amadis z Brna (F. Veber: Blbec k večeři).
DS Karel Čapek z Děčína své představení tentokrát omezil na vyplnění úkolu formulovaného předlohou Egona E. Kische Nanebevstoupení Tonky Šibenice. Ve volně probíhajícím představení vynikla zemřelá Tonka svým temperamentním a odvázaným projevem. Zdařilo se jí překročit hranici pouhého tlumočení autorova textu a zazářila několika znamenitými výstupy (herecké čestné uznání E. Svobodové).
Divadlo bez střechy z Ostravy přivezlo osobitou hru Františka Janečka Dědictví, která je postavená na šermířských schopnostech jeho herců. Inscenace je postavena na jednoduché zápletce sporu dvou dědiců o majetek. Postavy se odvolávají na harlekýna a kapitána z commedie dell´arte. Tomu také odpovídá svými narážkami text. Hlavním způsobem projevu je obratně stupňovaná a přesně sehraná akce, ať s mečem, kýtou nebo pokličkou a pánví. Právě za to se oběma představitelům, F. Janečkovi a P. Spurnému, dostalo čestného uznání.
Hříčku Jacquese Préverta Roura k rouře pasuje aneb Vzorně svorná rodina přivezly z Karlových Varů Studio divadla Dagmar a Pedagogická škola. Absurdní fraška už od doby svého vzniku ztratila mnoho ze svého pobuřujícího náboje. Hana Franková (cena za režii) ji uchopila jako vděčný podklad rozehrávky jevištního humoru. Realizuje jej výraznou stylizací mluvního projevu ve stylu přehnané deklamace a výrazně nadsazenou intonační křivkou s odpovídajícím přehnaným pohybem. Režii a souboru se podařilo dosáhnout jednotného výrazu, nicméně jedenkrát se objevila výjimka. Představitelka Gertrudy nejen naplnila režijní záměr a zvýraznila svůj projev ve shodě s ostatními, ale navíc ještě ve stylizaci vymazala odstup a přijala postavu zcela za svoji (čestné uznání M. Hniličkové za herecký výkon).
Lyrickou hru Antonína Přidala Pěnkava s loutnou provedlo Divadelní studio D3 z Karlových Varů. Hra téměř postrádala příběh, pokud jím nemyslíme lehce nahozenou situaci s neurčitě naznačeným prostředím i časem a s jediným rozvíjeným konfliktem. V takovém představení není nic, co by nemusel sdělit herec. Navíc v obtížných podmínkách potlumeného (funkčně!) osvětlení. Režisérka Anna Ratajská rozehrála pohyb v naznačeném terénu i dialog ve střídavém strachu a uvolnění výraznými, lehce nadýchnutými prostředky. A obě herečky – E. Huberová a L. Weinlichová – přijaly svůj úkol zcela za svůj osobní výraz a naplňovaly ho sytým a přitom cudným projevem. Obě dostaly cenu za herecký výkon. Zvláštní korekturu předlohy provedla režisérka záměnou Přidalovy ženské osoby za osobu mužskou. Je to nezvyklé, ale představitel J. Weinlich tuto koncepci v představení obhájil. Síla inscenace je v syntéze všech jejích složek, které staví společně napětí a gradaci představení v neumdlévající akci. (Cena za nejlepší inscenaci a doporučení k výběru na Jiráskův Hronov.) I diváci, převážně kolegové z ostatních souborů, hru spontánně ocenili.
ING Kolektiv DS Čtyřlístek z Frýdku-Místku, který se proslavil svým autorským „Uhlem“, přivezl opět vlastní tvorbu Věrni zůstaneme aneb Kapitoly z odboje domácího od Františka Vlčka. Realizoval svoji hříčku týmž osvědčeným systémem nadsazených typů. Provedení naplnilo záměr, byť ještě nedosáhlo samozřejmé bravury Uhla. Herci jsou vzájemně partnersky velmi citliví, v postavě důslední a stateční v podhrávání svých partů, které jim vynáší živou reakci v hledišti. Byli oceněni čestným uznáním za autorský nápad.
Aktovku Velkovezír Reného de Obaldii přivezlo z Kuřimi Divadlo R.K.N. Tato hra ve hře a zároveň hra-nehra, představení a zkouška na představení zároveň, předváděné osudy napůl a civilními prožitky má všemožné odstíny, ale ani jeden nesouvisí s realismem. Je to náročná hra několikanásobné složitosti, v níž je nesnadné se úplně orientovat. Zatímco manželka se svým civilním projevem jakoby nebyla z této hry, oba interpreti mužští (král J. Bartoně a sluha V. Jakubce) hrají v maximální stylizaci, kombinují obě polohy – civilní i hranou – či lépe: zkoušenou, s mrštností okamžité proměny v plném nasazení (cena oběma za herecký výkon).
Jak je ze stručného přehledu zřejmé, přehlídka proběhla v převážně veselém tónu, nepřinesla žádný propadák, naopak každá inscenace něčím zaujala až strhla, šlo převážně o náročné úkoly a nekonvenční projev. Zatímco okolo holického kulturního domu vládla nepohoda, uvnitř naopak jak v sobotních soutěžních blocích, tak v nedělním semináři vládla zjevná pohoda. Přispěli k ní i vlídní a vstřícní pořadatelé.
Jiří Hraše