Texty: Vyčichlo, J. : Pokus o vymezení pojmů amatérský a profesionální. AS 2006, s. 4-5.

PONĚKUD INTUITIVNÍ POKUS
O VYMEZENÍ OBSAHU POJMŮ
AMATÉRSKÝ A PROFESIONÁLNÍ

Přečtením dosud zveřejněných příspěvků na téma zadané v anketě snadno zjistíme, že všichni diskutující připouštějí, že amatéři (v našem případě konkrétně divadelní ochotníci, ale tento názor lze extrapolovat na kterýkoli druh umění) dokáží vyprodukovat umělecké dílo, které nese znaky profesionálního provedení. Také si to myslím, ale problém není tak jednoduchý. Pokud by každé umělecké dílo neslo znaky dokonalosti, neexistovala by hranice mezi amatérským a profesionálním a oba tyto pojmy by byly zbytečné. Nemusely by existovat, ale existují, a tak tu nějaká hranice nebo rozdíl mezi profesionálním a amatérským být musí.
Zdá se, že takovou jednoznačnou hranicí může být skutečnost, zda je autor uměleckého díla za svoji práci placen či nikoli. Jistě, ten kdo je za svoji uměleckou práci honorován, je profesionál, kdo ji dělá bezplatně, je amatér. Je to ovšem jen jedno a jediné celkem jisté hledisko, jeden obsah který oba pojmy nesou. Je to hledisko zažité, ale velmi formální, nic neříká o kvalitě vzniklého uměleckého díla, nic o tom, zda vzniklé dílo je dobré, nebo jde o zmetek. A hledisko kvality oba termíny bezesporu také nesou.
Profesionální = kvalitní, amatérský = vzniklý ze záliby, bez profesní přípravy, tedy přinejmenším s pochybnou kvalitou (vlastně proto ty amatéry nikdo neplatí). Jenomže to není pravda. Jak to tedy vysvětlit?
Co dělá umělecké dílo uměleckým? Domnívám se, že opravdovost a síla působení společenské reality, která je v díle umělecky ztvárněna na příjemce, dopad díla především na emocionální složku jeho osobnosti. Kvalita. Troufám si tvrdit, že čím je tento dopad intenzivnější, čím více je příjemce uměleckého zážitku „zasažen“, ať už příjemně, nebo nelibě, tím je umělecké dílo kvalitnější. Snad bychom v rámci našich úvah mohli říci, že je profesionálnější. Profesionalitou uměleckého díla bych tedy rozuměl míru a sílu ovlivnění zejména estetické, citové a etické složky osobnosti příjemce, chcete-li, konzumenta umění a často a spíše ex post, také jeho racionální složky osobnosti.
Faktorů, které mohou ovlivnit dopad uměleckého díla na osobnost příjemce, tedy profesionalitu díla, je celá řada, aniž by bylo možné s jistotou stanovit jejich důležitost. Bylo by možné je rozdělit přinejmenším do dvou skupin. Aby umělecké dílo bylo profesionální, je závislé na faktorech, které ovlivňují jeho vznik „přímo a zevnitř“, prostřednictvím osobnosti autora, interpretů či ostatních tvůrců, faktorů, které se s časem zásadně nemění nebo v době vrcholné umělecké tvorby dané osobnosti jsou již stabilní či ukončené, totiž na jejich:
• talentu; /1/
• všeobecném vzdělání;
• speciální (profesní) přípravě;
• praxi;
• intelektuálním potenciálu;
• schopnosti reflektovat realitu společenského bytí a jednotlivé její části syntetizovat v umělecké zkratce v díle;
• intuici;
• motivaci podněcující vznik díla.
Vedle vyjmenovaných je možné vyhledat i faktory, které ovlivní kvalitu uměleckého díla „nepřímo a zvenku“. S časem a situací v níž dílo vzniká jsou tyto faktory velmi a velmi proměnné, např.:
• momentální fyzický stav autora a ostatních tvůrců;
• momentální psychické rozpoložení autora a ostatních tvůrců;
• zájem na vznikajícím díle;
• inspirace;
• technické možnosti místa v němž dílo vzniká (v případě divadla možná více než u mnoha jiných druhů umění);
• finanční možnosti za nichž dílo vzniká.
Uvedený výčet faktorů je jen náhodný a jistě ne úplný. Většina z nich však (podle mého názoru) zabezpečí vyšší či nižší kvalitu, tedy profesionalitu uměleckého díla. Stejné faktory ale ovlivňují vznik jak profesionálního, tak amatérského umění.
Rozdíl tu však přece jen je. Umění vznikající mimo profesi má k dispozici pouze některé z uvažovaných faktorů, proto má (v průměru) méně kvalitní výsledky než umění profesionální. Jen v případě příznivého souběhu uvedených a dalších faktorů, za nichž neprofesionální umělecké dílo vzniká, lze mluvit o profesionální úrovni. Z amatérské divadelní praxe si troufnu jmenovat alespoň jeden případ (i když by jich bylo možné vyjmenovat mnohem více). Případ Petra Lébla, kdy zřejmě díky talentu, intelektuálnímu potenciálu, intuici, motivaci a zájmu především jeho jako režiséra, ale pravděpodobně stejných dispozic herců, vznikaly na amatérském jevišti inscenace srovnatelné svým dopadem s profesionálními. Takto maximálně disponovaný jedinec se ale dříve nebo později začne svým uměním živit a stane se profesionálem. Kolik profesionálních herců, společensky uznávaných, nemělo onu školskou profesní přípravu, ale „jen“ talent a praxi. Ukažte na spisovatele, který by měl „vysokou spisovatelskou“! Tvůrčí psaní lze nepochybně do jisté míry naučit, ale je třeba vrozené schopnosti tvůrčím způsobem myslet a zvládnout syntaxi jazyka, což lze také především díky talentu a praxi. Je úspěšný spisovatel, původním povoláním např. lékař (Josef Nesvadba nebo Miroslav Holub) amatér, nebo profesionál? Vytvořil dílo amatérské nebo profesionální? A je režisér, původním povoláním např. učitel, amatér, nebo profesionál? Vytváří amatérské, nebo profesionální dílo?
Značně také záleží na tom, vzniká-li dílo činností a zásluhou jedince (např. beletristické dílo, včetně textu dramatu), nebo jde o dílo kolektivní (divadelní inscenace). Záleží i na tom, vzniká-li v kolektivu formálním, kdy členové kolektivu jsou vybráni podle nějakého předem daného klíče a pracují za mzdu. Jsou tedy „profesionálové“?! Nebo vzniká v kolektivu neformálním, jehož členové pracují z vlastního zájmu o danou věc, nejsou většinou za takovou práci placeni a jsou tedy „amatéry“!? Jak a kdy. Obojí může být, a v konkrétních případech také je, výhoda i nedostatek.
Žádný z výše uvedených faktorů sám o sobě nezaručuje onu kvalitu díla, kterou bychom mohli nazvat profesionální. /2/ Jeden význam nepodmiňuje druhý, co je profesionální (vytvořené za mzdu) nemusí být a mnohdy není kvalitní a co je amatérské či neprofesionální (vytvořené ze zájmu a bezúplatně) nemusí být a mnohdy není nekvalitní. Právě ve směšování nebo zaměňování obsahů obou termínů kvalita a profesionalita se zdá být jádro problému. Výsledkem je ne zcela shodné chápání obsahu obou termínů různými posuzovateli. Prostě si nerozumíme. A nezáleží na tom, že příjemce uměleckého díla jeho kvalitu posuzuje na základě stejných faktorů na jejichž základě ji tvůrce syntetizuje, jen s tím rozdílem, že umělecké ztvárnění reality na rozdíl od autora vždy analyzuje a porovnává či aplikuje do své reality. Hranici mezi amatérským uměním a uměním profesionálním nelze odvozovat z obsahů obou pojmů, který jim je přisuzován, ale jen a jen z intenzity dopadu uměleckého díla na příjemce. A protože tento dopad je u každého jedince jiný, je i hranice mezi uměním a neuměním různá. Neostrá a individuální. Co je pro jednoho uměním, je pro jiného kýčem a naopak. Posouzení této hranice vždycky zůstane zcela subjektivním hlediskem. Nelze-li v umění nalézt hranici mezi kvalitou a povrchností (nekvalitou), nelze nalézt ani hranici mezi profesionalitou a amatérismem.
PhDr. Jaroslav Vyčichlo
________________________________________________________________________________
/1/ Obsahem termínu rozumím psychologickou definici: „Talentem se míní (domnívám se, že především vrozená) a mimořádně rozvinutá schopnost člověka, která ho činí výjimečně způsobilým k určitému okruhu činností nebo k podávání mimořádných výkonů při provádění konkrétní lidské činnosti.“
/2/ Domnívám se proto, že při užívání termínů profesionální a amatérský je často oběma termínům dáván dvojí obsah. Z jazykového hlediska jsou to pak homonyma. (Profesionální = placený, ale také profesionální = kvalitní; amatérský = neplacený, uskutečňovaný ze záliby, ale také amatérský = nekvalitní; termíny jsou chápány jako homonyma). V jiných případech jsou pak termíny často chápány naopak jako synonyma. (profesionální = kvalitní; neprofesionální = amatérský = nekvalitní. (V tomto případě jsou termíny chápány jako synonyma). A nemá cenu se s touto skutečností trápit, jde o vlastnost, mnohotvárnost a barevnost jazyka.