Texty: ELIÁŠ, Luděk: Divadlo v terezínském ghettu - stručný přehled

ELIÁŠ, Luděk: Divadlo v terezínském ghettu - stručný přehled


Pokusy o jevištní projev začaly v terezínském ghettu jen několik dní po jeho založení, tedy po příjezdu prvního pracovního transportu (tzv. AK 1) v listopadu roku 1941. Již 6. 12. t.r. zorganizoval vězeň T. Rosenbaum „pestrý večer“, ve kterém se recitovalo a zpívalo pod heslem „ukaž co umíš“. Postupně, jak přijížděly transporty vězňů z jednotlivých částí země s mnoha jak profesionálními, tak amatérskými umělci, začala se tato činnost rozrůstat a prohlubovat.
S prvním divadelním představením se setkáváme v říjnu 1942. Byla to hra terezínského vězně G. Redlicha „Velký stín“, která se zřejmě nezachovala.
Ovšem už před ní měl svou premieru první terezínský kabaret „Všechno jde“, který napsal i režíroval člen pražského Klubu zapadlých talentů, Karel Švenk.
Celkem spatřilo světlo světa v Terezíně nejméně 33 premiér včetně představní pro děti, oper, kabaretů a her loutkových.

AUTOR, NÁZEV HRY, REŽIE, DATUM premiéry.
Činohry

G. Redlich: Velký stín, V. Schönová, říjen 1942
A. P. Čechov: Námluvy, Medvěd,
Nabídnutí k sňatku, O. Růžička, listopad 1942
J. Cocteau: Lidský hlas, V. Schönová, listopad 1942
Zd. Jelínek: Komedie o pasti, Z. Jelínek, prosinec 1942
J. Wolker: Hrob, V. Schönová, neupřesněno
K. J. Erben: Kytice, O. Růžička, neupřesněno
Petr Kien: Loutky, G. Schorsch, květen 1943
J. Wolker: Nemocnice, J. Strass, červen 1943
F. Langer: Velbloud uchem jehly, V. Schönová, červen 1943
Čapkové: Lásky hra osudná, J. Strass, červenec 1943
I. Dodalová: Francois Villon, I. Dodalová, červenec 1943
? : Zabitý, Schwarz, červenec 1943
Moliere: Georgie Dandin, F. Zelenka, O. Růžička, říjen 1943
Gogol: Ženitba, G. Schodech, leden 1944
E. F. Burian: Ester, N. Fried, duben 1944

Tento seznam nemusí být úplný. Tvůrčích skupin bylo několik, přesná dokumentace neexistovala. Krom uvedených titulů bylo dále zkoušeno několik titulů, které mnohdy těsně před premiérou nemohly být uvedeny, protože jejich herci byli zařazeni do některého z mnoha transportů do Osvětimi. Rovněž uvedená data premiér jsou bez záruky, neboť vychází pouze z nepřesných údajů pamětníků.

Revue a kabarety

Kolektiv: Pestrý večer, T. Rosenbaum, prosinec 1941
K. Švenk: Všechno jde, K. Švenk, květen 1942
T. Šedová: Ženy ženám, ?, červenec 1942
K. Švenk: Ghetto sobě, K. Švenk, srpen 1942
Lustig Spitz: Vyšlojzované divadlo, J. Lustig, listopad 1942
K. Švenk: Ať žije život, K. Švenk, 1943
Lustig Spitz: Princ Bettliegend, J. Lustig, 1943
K. Švenk: Všechno nejde aneb
Totéž, ale jinak, K. Švenk , březen 1944
F. Porges: Smějte se s námi, ? , 1944

I o tomto seznamu platí totéž, co o tvorbě činoherní. Téměř ve všech kasárnách a dětských blocích vznikaly jakési kabarety, či alespoň pokusy ulehčovat touto cestou život vězňů. Pokud nikdo z jejich tvůrců nepřežil, upadly v zapomnění.

Opery, symfonie

B. Smetana: Prodaná nevěsta , dir. K. Ančerl , 1943
G. B. Pergolesi: Služka paní , dir. R. Schächter ,
režie Karel Bermann ?
Hans Krasa: Brundibár , K. Reiner , 1943
G. Verdi: Requiem, dir. R. Schächter , 1944

Prodaná nevěsta byla provedena koncertně, staticky, bez pohybového aranžmá. Pokud jde o Pergolesiho, existuje plakát s obsazením, ale nevím, jestli došlo k premiéře.

Dětská představení

Karafiát: Broučci , V. Schönová, květen 1943
Jirkův velký vynález, Neumann, červen 1943
Pohádka o kapce vody , ?, červenec 1943
Vlnka , Norbert Fried, říjen 1943
Květovaný kůň , Fried – Reiner, prosinec 1943

Tato představení byla vytvořena v tzv. Jugendheimu, kde žily pouze děti a jejich vychovatelé. Broučky dramatizovala režisérka.
Jak to bylo s autorstvím u ostatních titulů nevím. Většina vychovatelů se nevrátila, N. Fried brzy po válce zemřel.


Loutkové hry

Začarované housle, Dubský , ?
Cirkus, Freud , červenec 1943

Titulů v loutkovém divadle bylo zřejmě víc. Pamětníci těchto dětských představení uváděli celkem čtyři až pět titulů.
O autorech textů bohužel nic nevím.

Jedna revue K. Švenka, „Poslední cyklista“ byla nazkoušena, ale Radou starších nepovolena pro svůj provokační děj. Došlo pouze k uzavřené předpremiéře.
A prosím, aby tyto údaje byly brány s určitou reservou. Jednak jsem tři čtvrtiny uvedených titulů na vlastní oči neviděl a znám je z doslechu a pak – za 65 let, které od té doby uplynuly už jeden může leccos poplést či zapomenout.

Luděk Eliáš (*21.7.1923, herec, pamětník). Rkp. pro Databázi ČAD, leden 2008.