Texty: Tyl, Josef Kajetán: citace o ochotnictvu,

Kritika
Kritika ni herce z ochoty čili diletanta ušetřiti nesmí, jelikož i on veřejným si počínáním v práva její upadá. Žeť arci mezi nimi – zvláště mezi českými – rozdílu činiti třeba, věrně uznávám; než aby se hercové z ochoty všemu soudu vyhnouti a snad i nedůstatečností zoumyslně na strpení obecenstva hřešiti směli, pevně odpírám. Jindy a nyní 1833

Diletanti
Cokoliv se slyšeti nebo viděti udá o hře diletantů venkovských – buď i někdy, že přirozeností k zdařilému vedeni bývají – soudnou světnicí býti nemohou. Ústavu hereckému sestávati dlužno z jiných sil a mohútností, nežli jaké kratochvíl a ochota prostosrdečných měšťanů nebo horlivých studentů svádí; oni mohou sice býti osady ozdoba, tito učitelů rozkoš, na lešení ale, kde se představuje svět, v báseň dramatickou oživující jiskru vdechnouti, aby se vzňala v takový plamen, z jakového se básníkův plod povznesl, přesahuje míru slušných žádostí – já však zde jen o zdařilém anebo spíše uměleckém provození rozmlouvám.
O našem divadle, Jindy a nyní 1833

…chvalitebná počínání ochotníků divadelní hanu a škodu i od takových osob snášeti musejí, kteréž jinák plamenem vlastenecké lásky osvíceny jsou anebo aspoň jimi býti se praví.
Poznámka k dopisu z Ústí nad Orlicí (Mravní působení divadla), Květy 1841

...hry na venkově, totiž samých diletantů, nijakým právem titule českého divadla sobě osobiti nemohou, a protož také nikdo z nich tolik požadovati nesmí jako od řádných uměleckých ústavů – jakých bohužel ještě nemáme. Posud jsme bez národního divadla, protož nemůže být řeč ani o klesání jeho, ani o vznikání. Hry ochotníků na venkově dají se z většího dílu jenom jako výpuky probuzeného vlastenectví, nikoliv ale jako pokusy umělecké posuzovati.
Poznámky k dopisu z Chrudimi (Hry ochotníků na venkově), Květy 1841

Rady ochotníkům
Berounské obecenstvo není to jediné, kteréž houfem do divadla netáhne, když pět šest osob na divadelní ceduli stojí. A pak – co to může být za komedii ? Ženichové ! – Tak prostinký, ničeho neslibujícáí titulek ! Měli jste napsati: „Bojácný hrdina, zavražděný poutník a bezhlavé strašidlo“! To by snad bylo více přitáhlo. Probatum est. Poznámka k dopisu z Berouna (Názv y divadelních her), Květy 1843


Dle radostných zpráv, ježto nás říkaje týdně z krajů českých docházejí, budí se v mládeži a vůbec veškerém lidu našem vždy větší a větší náklonnost k vlastenskému divadlu; a jeť se věru čemu diviti, na jak mnohých místech již, byť i sebeskrovnější, chrámek Thálie zasvěcen stojí. Tento úkaz v mladém národním životě našem zajisté každému příteli jazyka našeho tím vítanější býti musí, jelikož nám divadlo živým slovem při nynějších okolnostech v mnohém ohledu skoro více nežli hromada kněh a mrtvých písmen prospěti může. Ovšemť musel by přitom ui repertoár dle potřeby zřízen býti! - ale právě na tom poli nemůžeme žádoucí úrodou se chlubiti…..
O nově vydaných překladech Štěpánkových, Vlastimil, 1840

Svoje názory na divadlo shrnul v této pasáži:
Přál bych si, abych mohl jednou celé Čechyprojíti a lid náš v divadle pozorovati – tj. v divadle uspořádaném, jakž já si je myslím. Zpytavým okem hleděl bych ve tvář pojímavého zástupu a zaplesal, vida, jak jím slova ctnosti, vlasteneckého zápalu, lásky k jazyku ce elektrické jiskry proletují,jím pohybují a jako zlatá, úrodná zrna vv životě s ním přecházejí. Vždyť víte již odedávna, že mám svědomitě, umělecky a mravně řízené divadlo za lepší školu národní, nežli hromadu pěkně sepsaných knih a sáhodlouhé řečnění. Divadlo je život a jde zase do života – ale arci, jak jsem řekl – divadlo, jak bych já ho míti chtěl! –
Příteli v Nymburce, 1841