Texty: Benátky (o. Svitavy) Projev o působení učitele, organizátora divadla Antonína Vostřebala, 2001

Archiv obce Benátky
Název: Projev k příležitosti odhalení zrestaurovaného pomníku Antonína Vostřebala.
Autor textu: Milada Jiskrová
Datum vzniku: Před 14.7. 2001
Archivace originálu: Text psaný na stroji. U paní Milady Jiskrové.
Na litomyšlském hřbitově 14.7.2001
Milí přátelé ochotnického divadla.
Sešli jsem se u opraveného pomníku p. Vostřebala, abychom si připomněli jeho krátký život a dlouhou cestu divadelního spolku v Benátkách který založil.
Letos uplynulo 160 let od narození a 131 let od smrti Antonína Vostřebala učitele v Benátkách. Působil tam od roku 1866. Sdružil kolem sebe mládež, jeho nadšeným pomocníkem byl i student Matěj Hurych z čp. 75, pozdější známý pražský advokát, otec spisovatelky Marie Calmy, p. Kroupa, p.Kavka, a jiní. Založil v roce 1867 ochotnický spolek, nazvaný po něm „Vostřebal“. Byl jedním z prvních na okrese.
Začínali pohádkami, brzy však hrají díla známých autorů jako Noc na Karlštejně, Paličova dcera, Otec, Vojnarka, Naši furianti, Její pastorkyňa.
První hra se uskutečnila na „špýchare“ u Kavku čp. 23, pak se hrálo v hostinci u Kopeckých. V roce 1889 se stěhuje divadlo na Vedralku a v roce 1923 znovu ke Kopeckým do „Prostřední hospody“. V tu dobu Vedralka vyhoří a tím jsou kulisy i opona pro divadlo zachráněny.
Na Vedralku se divadlo vrátilo znovu v roce 1953 kdy bylo v Prostřední hospodě složeno obilí na sále na několik let.
Největší přestávka byla od roku 1960 kdy se nesmělo hrát nic jiného než ruské nebo budovatelské hry. Už chybělo jen 7 roků do stoletého výročí, založení spolku.
V těchto letech se Vedralka zbourala a kulisy a opona jsou uskladněny na půdě MNV.
Až v roce 1990 se pár nadšenců, hlavně žen, snaží divadelní činnost obnovit. Vše se přestěhuje do hostince u Kopeckých a znovu je obnoven divadelní spolek „Vostřebal“. Hraje se každý rok jedno až dvě představení, hlavně pohádky pro děti.
V roce 2000 jsme byli ze sálu vykázáni. Kulisy jsou uskladněny u Faltysů čp.15 /dříve Jiráčku/ divadlo se hraje na hřišti, pokud počasí dovolí.
Teď něco o osudu p. Vostřebala. Přečtu Vám to ze zápisu sl. Bohumily Jiráčkové, tehdy nejstarší členky ochotnického divadla v Benátkách a ošetřovatelky jeho hrobu, zapsáno v r. 1967.
Již se nám přiblížilo 100leté jubileum vzácného muže Antonína Vostřebala, učitele z Benátské školy, který zde založil divadlo a knihovnu. První divadlo hrálo se u Kavku čp. 23 „na špýchare“. Kulisy i oponu p. učitel sám maloval. Oponu maloval na vozové plachtě, kterou mu daroval pan Jiráček čp. 15 /můj děda/.
Život p. učitele byl tehdy velice těžký. Stravovat se musel u lidí v obci, v každém čísle nějaký den. Ani světničku neměl pro sebe, spát musel na kavalci ve třídě. Když se probudil, rozsvítil
petrolejovou lampu a začal malovat divadelní oponu. Jistí lidé neměli v jeho práci pochopení a měli spíše nenávist, neboť nepracoval jenom pro školu – je to patrné z verše na zadní straně pomníku.
Nestejně v žití jsi milován,
Při smrti tvé však všichni lkali
radostí jedni že jsi pochován
a druzí žalem zaplakali.
U těchto ztvrdly slzy v kámen
U oněch vzrostly v lásky plamen.
Pan učitel se rozhodl že udělá zkoušku a doufal v lepší život. Zkoušku musel dělat v Hradci Králové jako tehdy každý učitel. Jelikož snad svému nadřízenému nepolíbil ruku , tedy jeho zkoušky velmi špatně dopadly, nedostal ani cestovné na vlak, musel pěšky domů. Chvílemi běžel, jsa uhřát, napil se studené vody a dostal zápal plic. Od té doby churavěl, dostal tuberkulózu, až zemřel.
Naši dědové mu nechali postavit pomník. Zhotovil ho p. Metyš z Litomyšle, děda pana faráře Jaroslava Metyše.
Ze zápisu Bohumily Jiráčkové, tehdy nejstarší členky ochotnického divadla v Benátkách a ošetřovatelky jeho hrobu. Zapsáno roce 1967.
Poděkovat bych chtěla p. Jiráčkovi Jar.. Za návrh na opravu pomníku jeho vyjednání a sponzorování přesunu. Uznání patří restaurátorské škole v Litomyšli za jeho uskutečnění. Pomník byl totiž ve velmi špatném stavu a tak byla práce náročná. Trvala téměř dva roky , kdy bylo nutné pomník nalepovat po milimetrových vrstvách. Škola se zhostila tohoto úkolu bezvadně. Poděkování patří též obecnímu úřadu v Benátkách a jeho starostovi p. Zandlerovi za finanční zabezpečení.
Na závěr bych chtěla poděkovat všem bývalým a stávajícím ochotníkům za zasloužilou práci okolo divadla, a spolku popřát do dalších let hodně úspěchu a vytrvalosti v jeho záslužné činnosti.
Teď nám zahraje na trubku píseň Čechy krásné Čechy mé Jaroslav Jiráček ml., člen orchestru národního divadla v Brně.
Po té se pokloníme památce bývalého režiséra p. Fr. Kopeckého, nápovědy p. Jana Čáslavky, pokladníka Jana Jiráčka a posledního režiséra p. Karla Novotného.
Nakonec si na vše krásné zavzpomínáme v hostinci u „Páru“.