Texty: Žamberk, Diviš, historie do 186x

Ochotnický spolek Diviš:
Z historie ochotnického divadla v Žamberku do roku 1868

Historie ochotnického divadla v Žamberku, snad nejstaršího spolku ve městě, se začala psát již na konci 18. století. Hrávalo se nejprve v hudebním sále v zámku, kde tehdejší hraběnka z Bubna a Litic zřídila nákladem asi 3000 zlatých divadlo. Za spoluúčasti městských ochotníků hráli česky i někteří členové hraběcí rodiny úryvky ze zpěvoher, činotruchlohry, nejčastěji Mozartovu „Kouzelnou flétnu“.
Ve prospěch místních chudých hrávali ochotníci ve městě v „Panském domě“, na požádání rovněž v Helvíkovicích, Pěčíně, Slatině nad Zdobnicí. Divadelní představení na zámku končí v roce 1809 příchodem hraběte Windischgrätze, který panství zakoupil. Divadlo, myšleno především jeviště, bylo odstraněno. Na žádost učitele Františka Rafaela, kameníka Melnického, panského bednáře Martina Trčka a Václava Urbana věnoval hrabě v roce 1812 divadlo s příslušenstvím ochotníkům.
Po požáru města v roce 1810 se divadelní život na čas zastavil, přestože divadlo neshořelo, protože ochotníci právě hostovali ve Slatině. Po částečné obnově města vybudovali divadelníci v roce 1812 menší divadlo v hostinci pana Režného v č. 90, nynější restaurace Baccara. V roce 1816 se divadlo stěhovalo na 18 let na Modrou hvězdu. Neplatilo nájem, ale v době masopustu nemohlo hrát, bouralo se. V roce 1834 se přestěhovalo do hostince „U slunce“ pana Durchánka, nynější dům č. 87 „U Bečičků“, v roce 1839 opět na jeden rok na Modrou hvězdu, na konci roku 1840 do Panského domu, kde se hrálo až do roku 1868.
Ochotníci hráli převážně více česky než německy. Velmi oblíbená byla hra „Lidožroutská“, opakoval se „Loketský zvon“, „Pěnkava a Čížek“, “Marie, matka pluku“, „Čech a Němec“, „Loupežníci na Chlumu“, „Doktora Fausta domáčí čepička“, „Manžel bez ženy“, „Stehlík strnadem“. Hry zaručovaly dobrou návštěvnost a výtěžek, jehož polovina se odevzdávala až do roku 1862 na dobročinné účely. Po tomto roce připadla jen třetina pro chudé nebo na městskou nemocnici a celý výnos z jednoho představení v roce ve prospěch divadla.
Nejen v době masopustu, ale i za působení kočovných společností místní ochotníci nehráli. Od roku 1844 ve městě hostovaly kočující německé divadelní společnosti, nejprve společnost pana Paxe, v roce 1847 a 1849 přijela společnost paní Kochanské, v roce 1860 společnost p. Steina. Společnosti se zadlužily. Žamberští ochotníci několikrát zahráli v jejich prospěch, aby jim pomohli.
Do Žamberka se prvně v roce 1864 přistěhovala česká divadelní společnost paní Vojtěšky Prokopové, pod vedením p. Aloise Merhanta, aby ve městě sehrála 35 divadelních her.
Ochotníci nechali v roce 1865 namalovat p. Kodytkem zahradní oponu, lesní oponu p. Romualdem Mazurou, podle jehož předlohy, která představovala Žamberk, na zakázku i přední oponu. Opony se však nezachovaly.