Texty: Manželé Josef a Marie - zdůvodnění k Zlatému odznaku 2003

Josef a Marie Hejralovi
Oba v loňském roce oslavili hezké životní jubileum - 75 let.
Oba jsou dodnes pojmem v ochotnickém divadle. Patří k těm nejlepším, kteří v divadelním spolku Krakonoš působili.
Josef neboli Pepča v divadelní budově Krakonoš vyrůstal od svých pěti let, jeho rodiče Josef a Františka tu domovničili. Snad proto zná v divadle každý kout, není mu cizí nic, co s divadlem souvisí. Časem převzal i s manželkou starost o budovu, v níž trávil a tráví nespočet hodin. Ať to je úklid, stavba scény, zařazování do archivu, přebírání kostýmů, divadelní zkoušky, příprava loutkových představení, dozor při akcích či ukládání kabátů do šatny. Vypsat všechny role, které odehrál na vysockých i jiných divadelních prknech, snad už ani není možné, ale stovka jich určitě je. Vždycky jeho postavy byly špičkově odvedené, ať vedlejší nebo hlavní. Namátkou z posledních let připomeňme Bulfínka z Louky zelené, Katzelmachra z C. K. polního maršálka, nepravou tetu z Charleyovy tety, Šiloka z Komedyje vo židoj Šilokoj, Josefa z Betlémské hvězdy, profesora z Únosu Sabinek, pohřebáka Karla Karla z Domu na nebesích, pana učitelského z Potopy světa, kostelníka z Dalskabátů a zatím poslední roli, oceněnou na národní přehlídce, vypravěče z "Ošklivky". Všem dal svůj um, svoji lidskost, své ojedinělé "já". Těžko najdete mezi ochotníky herce takových kvalit, s takovou šíří rolí, ale také s takovou pokorou a skromností, skloubenou s láskou k divadlu. A nemůžeme zapomenout, že po dlouhá léta byl stejně jako jeho žena Marie duší loutkového divadla (hrál a hraje - dnes pod vedením vnuka, režíroval, stavěl scény i loutky). Celý jeho život kromě divadla provázela hudba, vystupoval s džezovou kapelou (na saxofon, Marie pak byla velmi dobrá pianistka), s dechovkou, a je snad nejdéle hrajícím varhaníkem, celých 58 let. A jen na okraj, 35 let stál v čele divadelního souboru, později spolku Krakonoš ve Vysokém nad Jizerou.
Marie, Mařenka, tety, tak ji mnozí nazývali dlouhá léta, pochází z Roprachtic, kousek od Vysokého, tam zkusila první divadelní role. Ještě před sňatkem se zapojila do vysockého a od tě doby vytvořila nejednu zajímavou roli. Poměrně brzo přešla do životní role - role režisérky. Spolu s manželem přinesli na vysocké jeviště nové režijní postupy a začali éru úspěšných her se zpěvy. Dodnes diváci vzpomínají na C. K. polního maršálka, Louku zelenou, Nejlíp je u nás, Nazdar, tati, Komedyji vo Šilokoj a další inscenace. Marie, Maruška měla organizační schopnosti, ty využila pro svoji práci ve Svazu českých divadelních ochotníků. Svůj zájem o historii divadla a Vysocka vůbec dovedla předat v besedách pro návštěvníky, ráda s nimi chodila po divadelní stezce a šířila tak povědomí o divadle. Celé širé okolí si pamatuje vystoupení s poudačkami, písničkami a kouzelníkem, na kterých se podílela. Dodnes mnoha návštěvníkům zní její jasný hlas, když se se Slávkou loučily o přehlídce písničkou "Tam na horách...".
Přehlídka - té oba obětovali kus života. Však také stáli u jejího zrodu a byli to oni, kdo tehdejšímu Ústavu pro kulturně výchovnou činnosti nabídli místo s nejstarší ochotnickou tradicí, divadlem a obětavou partou lidí pro národní přehlídky venkovských divadelních souborů - dnes Krakonošův divadelní podzim. Čas ukrajuje všem stejně. Všem ale není dopřáno užívání si ve zdraví i zralého věku. Pepa Hejral starší, doživotně čestný starosta spolku, je i dnes známý vzpřímenou postavou, kráčející den co den z domu okolo kostela do divadla. Obětavě se po celý den stará o svou ženou, upoutanou na lůžko. Oběma však zůstávají nádherné společné vzpomínky na to, co v divadle prožili.