Texty: BLÁHA, Jiří: KP Dětská scéna Liberec, Deník dětské scény 2007, č. 0.

DIVADELNÍ PŘEHLÍDKA - LIBEREC 17. - 18. 3. 2007
Krajské kolo Dětské scény
Uspořádal v Malém divadle DDM Větrník (hlavní organizátorka Jana Huňková).

Přehlídky se zúčastnilo celkem šest dětských souborů, z toho jeden loutkařský a jeden recitační. Postoupily sem ze dvou oblastních přehlídek v Turnově a Desné (V Liberci se oblastní přehlídka vzhledem ke chřipkové epidemii nekonala, soubory si těsně před krajskou přehlídkou zahrály v klubu V Liberec).

Liberec, soubor PiHa DDM Větrník – ved. Hana Langrová, P. Šrut: Příšerky a příšeři.
P. Šrut: Příšerky a příšeři, soubor PiHa DDM Větrník Liberec, vedoucí Hana Langrová Představení divadla poezie, v němž působivé scénické prostředky a nápadité pohybové aranžmá, podpořené se zřejmou chutí si hrajícími dětmi, „přebily“ přednášené nonsensové verše, jimž často chybělo přesnější vypointování a výraznější nadsázka.

Železný Brod, soubor KUKI – KUKI ZUŠ – ved. Milana Vilušínská, O Šípkové Růžence.
Služebná ví nejvíce (i o Šípkové Růžence), soubor KUKI – KUKI ZUŠ Železný Brod, vedoucí Milana Vilušínská. Soubor ZUŠ ze Železného Brodu si vybral klasickou pohádku „O Šípkové Růžence“, kterou v autorské inscenaci vedoucí souboru převedla do retrospektivního vyprávění. Pohádka tak začíná přípravou svatební hostiny a vzpomínáním služebných, jak to všechno bylo. Toto netradiční pojetí umožnilo zvolit v pohádkovém příběhu pouze stěžejní dramatické situace, které jsou většinou pospojovány vlastními zdařilými písničkami. I když ne všechny situace se podařilo zdárně vypointovat, což se projevuje i v celkovém temporytmu představení, je začínající vedoucí (přístupem k látce, muzikálními dovednostmi i vedením dětí) a železnobrodský dívčí soubor (mluvní a pěvecké dovednosti) zcela určitě dobrým příslibem do budoucnosti.

Liberec, ZUŠ divadlo Vydýcháno – ved. Libuše Hájková, J. Jouy: Lavičky na promenádě.
J. Jouy: Lavičky na promenádě, ZUŠ Liberec, vedoucí Libuše Hájková. Už volba satirické historky z Fischerovy antologie „Smích a slzy Montmartru“ o radních, kteří se opakovaně radili v banální záležitosti umístění laviček na městskou promenádu a svými rozhodnutími jen vršili další zmatky, je šťastná: téma tak dobře známé z naší komunální i republikové politické scény oslovilo bezesporu při inscenování členy souboru (svědčí o tom i radost ze hry a přesvědčivost jejich sdělování) a při vystoupení dospívající a dospělé diváky. Prozaická předloha je stylizována do dramatického tvaru s využitím kolektivního vypravěče, dramatické hry na principu výměny rolí a rytmizací hry zasedáními městské rady. Verbální sdělování je velmi dobře podpořeno funkčním a přesným pohybem a gesty, které dávají divákovi další informace, posunují tak děj a umocňují satirickou nadsázku. Členové souboru rozuměli předloze, přesvědčivě a sdělně si počínali při rolové hře. Děti jsou pro divadlo vybavené dobrou mluvní technikou, vysokou úroveň mají zejména jejich pohybové dovednosti a schopnosti neverbální
komunikace. Na představení, které jsme viděli na krajské přehlídce, byly zřejmé i dobré týmové vztahy a fungující spolupráce v hrající skupině. Patrný nedostatek byl pouze ve zvolnění temporytmu ve druhé části představení. Vedoucí souboru si ho je vědoma a má zato, že je odstranitelný.

Tanvald, DDS Ulita – ved. Vlaďka Slavíková, Lenka Ackermanová: Planeta XY.
Lenka Ackermanová: Planeta XY, DDS Ulita Tanvald, vedoucí Vlaďka Slavíková. Příběh dospívající dívky, která máhlubší zájem o astronomii, a neúčastní se proto vrstevnických her a zábav. Děti ji „unesou“ na planetu XY a přesvědčí ji, že důležitá je všestrannost (sport, tanec, zábava u táboráku) a že předčasná specializace a stranění se kolektivu jsou přinejmenším škodlivé. První jednání je toporná konverzačka, druhé - soutěž mezi reprezentanty jednotlivých planet – nabízí dětem akce, zaměstnává je přiměřenými úkoly a odehrává se na zajímavé a funkční scéně. Inscenace prezentovaná jako autorské divadlo napsané členkou souboru má diskutabilní téma a je téměř shodná s hrou J. Sypala Planeta Satró z konce sedmdesátých let.

Turnov, LS Na židli - ved. Petr Záruba, Josef Čapek (úprava Dana Salačová): Jak pejsek a kočička myli podlahu.
Josef Čapek (úprava Dana Salačová): Jak pejsek a kočička myli podlahu, LS Na židli
Turnov, vedoucí Petr Záruba. Známou pohádku zahrály dvě starší děti s maňásky dobře: předloze rozuměly, práci s loutkami zvládaly technicky i výrazově, mluvily kultivovaně. Představení stálo na Čapkově situačním a jazykovém humoru umocněném vztahem mezi titulními postavami a pečlivou a přesnou výstavbou situací.
Tento tradiční přístup, bez snahy o dramaturgické a inscenátorské experimenty, přinesl divákům o to větší zážitek.

Turnov, ZUŠ, Ročníkový soubor ZUŠ složený ze žáků 9. tříd - ved. Alena Tomášová, kolektiv souboru: Co ze mě bude?
Kol. souboru: Co ze mě bude?, ZUŠ Turnov, vedoucí Alena Tomášová Ročníkový soubor ZUŠ složený ze žáků 9. tříd si zvolil aktuální téma. Pod vedením své učitelky děti pracovaly na scénáři a společně připravily i jeho scénickou realizaci. Vzniklou inscenaci předvedly s porozuměním, chutí a zájmem. Úvodní část, v níž si jednotlivé děti volí svá budoucí povolání a jejich vlastní představy jsou konfrontovány s autoritou rodičů a učitelů (v jejich rolích jsou děti nejpřesvědčivější), je postavena na řečnických otázkách, promluvách autorit a dialozích mezi dětmi, jejich učiteli a rodiči. Ve druhé části jsou představy dětí rozehrány ve třech scénických obrazech s využitím mediálních postupů. V první části se hodně a někdy i možná zbytečně mluví, tři zobrazené představy o zvoleném povolání v druhé části jsou dětmi rozehrány přirozeně, v čitelných a přesvědčivých dramatických obrazech. Představení škodí místy ledabylá mluva i zjevné nedostatky některých dětí v technice řeči. Jde o školní dramatický projekt, jehož výrazným kladem je volba aktuálního tématu, jeho vlastní pedagogická příprava (s bezesporu zajímavým podtématem o vlivu autorit na rozhodování žáků o své budoucnosti), zřejmý aktivní podíl dětí při tvorbě scénáře a jeho převodu na dramatickou hru. Nedostatky jsou v nedostatečně vnitřně motivovaném projevu některých dětí a v jejich vybavenosti. Inscenace vypovídá také o vysokém stupni ovlivnění dětí médii a mohla by být využita i v mediální výchově.

Porota K. a J. Bláhovi, A. Horáčková
navrhla k přímému postupu
soubor ZUŠ Liberec s představením „Lavičky v parku“
a do širšího výběru Soubor ZUŠ Turnov s představením Co ze mě bude?.
Oceněná byla i Hana Langrová za práci s dětmi,
Milana Vilušínská za scénář a
DDM Tanvald za scénu.

Doprovodné akce:
inspirativní představení neverbálního divadla studentů uměleckých škol Brýler
a
semináře
Michala Hechta: Neverbální divadlo a
Pavla Skály: Týmová spolupráce.

Jiří Bláha