Texty: VALEŠ, Ladislav: Střet na Hanáckém divadelním máji 2007, Němčice nad Hanou

Hanácký divadelní máj 2007, Němčice nad Hanou
Divadelní spolek DŽO Velatice se objevil na němčické přehlídce poprvé. Byl totiž založen v roce 2005 a představení, které přivezl, bylo druhým počinem v jejich zatím tak krátké historii. Ale hned úvodem by se mělo říci, že se nejedná o počin jen tak ledajaký. Velatický mladý soubor přivezl hru ze své vlastní dílny, hru jednoho ze svých řadových členů a zároveň také herce a pravděpodobně částečně i režiséra Jana Šenkyříka pod názvem Střet. Dílo by se dalo směle přiřadit žánrem i výpovědí k literárním dílům pana Poláčka Bylo nás pět nebo pana Aškenázyho Jak jsem se ztratil a nebo dokonce okrajově k slavnému francouzskému filmu Knoflíková válka. Děj příběhu nás přivádí do malého českého města v období mezi dvěma válkami a seznamuje nás s šesti dětmi, třemi kluky a třemi holkami ve věku 8-9 let. Jsou tedy ve věku, kdy začínají objevovat svět, ve věku, kdy si od dospělých zákonitě nesou jisté kódy, návyky, zlozvyky, moudra…a navíc ty zatracené starosti, kdo si koho podmaní, kluci holky nebo holky kluky, tedy věčný svár mezi mužským a ženským pohlavím. V tomto ohledu, jak příběh napsán, traktován s jemnou nadsázkou a téměř minimalisticky pojednán v dialozích jednotlivých protagonistů, tak v tom nemáme problém. Jedná se opravdu o velmi zdařilý text. Trošku to ale vázne v samotné délce představení, neboť to, co unese papír, nemusí tak zcela dobře přenést samotná inscenace. Laicky řečeno, přestane-li mě bavit kniha, odložím ji a posléze se k ní vrátím a naopak si jistá fakta znovu přiblížím, u divadla to prostě tak zcela nejde… Pokud by se inscenátoři dokázali přenést přes určité dějové momenty, zvláště v druhé polovině představení a opustit je, značně by to posílilo celkový výsledek. Ale i tak se jedná o představení výsostně zajímavé pro všechny věkové skupiny. Soubor dokáže přesvědčivě po herecké stránce ilustrovat jednotlivé dětské postavičky, vytvořit jejich charaktery, slovně, pohybově, gesty. Namátkou vyjímaje z pestré škály postaviček se chci zmínit o představitelce Jitky v podání Petry Eliášové. Její obézní holčička, která má neustále hlad, je dokonalou hereckou studií, která mi na dlouho utkví v paměti. Na závěr se mi chce sdělit a v podstatě opakovat myšlenku jedné z členek poroty Veroniky Valešové. Soubor má velkou devízu v tom, že je z nich cítit úžasná vnitřní síla a energie. A to pro začátek jejich divadelní cesty není málo.

Ladislav Valeš