Texty: EXNAROVÁ, Alena: Přelet nad loutkářským hnízdem - 14. ročník. Divadelní HROMADA 2004 - podzim.

Přelet nad loutkářským hnízdem
Letošní, už čtrnáctý ročník oborové přehlídky profesionálních a amatérských loutkářů, se konal od 5. do 7.listopadu střídavě v divadle Minor a ve Studiu Ypsilon. Podle mého názoru měl letos velmi slušnou úroveň – neviděli jsme žádnou inscenaci, u které bychom si kladli otázku, proč na tuto v podstatě vrcholnou přehlídku byla zařazena. A navíc byl přehlídkový program značně pestrý pokud jde o témata i volbu výrazových prostředků. Pravda, větší část z patnácti uvedených inscenací byla tentokrát zaměřena na mládež a dospělé, dětem byly věnovány pouze čtyři – Lovci mamutů pražského Minoru, Čarodějnice pražských Buchet a loutek, Modrej drahokámen anóbrž zelená Gisela a mrkvajzníci divadla De Facto Mimo z Jihlavy a konečně Perníková chaloupka Divadla Drak. Tím se dostávám k prezentaci východočeských divadelníků na této přehlídce. O perníkové chaloupce (text Václava Renče, režie Josefa Krofty) hrají a také hodně zpívají (za vydatné podpory dětských diváků) mladí herci Draku, nedávní absolventi DAMU. Dovolím si ocitovat z recenze, která vyšla v Loutkáři č.6/2004 (pod značkou –mik-) a kde se píše, co mimo jiné stojí na této inscenaci za povšimnutí: „Především je to vztah k dětským divákům. Bez šišlání, bez podbízení, se snahou jasně jim ukázat, že s nimi herci hrají otevřenou hru a nemají nic tajného schováno v rukávech. Že princip hravosti a zdánlivě volných asociací je v samotné podstatě hry jakožto možnosti společné existence v divadle jak na jevišti, tak v hledišti.“
Na asociacích je založena také inscenaci Ani Anička, ale Alenka souboru Tentokrát..z Městečka Trnávky, jejíž vznik je inspirován předlohou Lewise Carrola a vzpomínkami z vlastního dětství. Tedy inscenace, která prošla nejen krajskou loutkářskou přehlídkou v Jesličkách, ale i Loutkářskou Chrudimí (s úspěchem) a Jiráskovým Hronovem (s problémy zaviněnými do jisté míry nevhodným prostorem). Na malé scéně Minoru v blízkosti diváků zafungovala dobře a byla přijata vesměs pozitivně.
Dalším východočeským souborem na Přeletu bylo DNO s Dr.Krausem Jirky Jelínka a Kamila Bělohlávka, tedy s inscenací inspirovanou tradičními loutkářskými texty o Faustovi, v originálním zpracování, s nádhernými loutkami a nepostradatelnou hudbou a pochopitelně překvapivou pointou (jak taky u Dna jinak!). Inspirace sklidila odezvu a úspěch stejně jako na krajské přehlídce a na Loutkářské Chrudimi. (Dodatečně jsem ráda, že účast na Jiráskově Hronově odmítli, pokud vím, tak kvůli nevhodnému prostoru, na který doplatila „Anička“).
Mezi východočeskou účast počítám i Teatro Matita ze Slovinska s Malými nočními příběhy, neboť se do loutkářského světa vydalo z naší krajské přehlídky. A Matija Solce stejně jako na Loutkářské Chrudimi, i tady potěšil nápaditou animací loutek. Tentokrát ale neměl jako spoluhráče kolegu basistu, nýbrž kolegyni houslistku, čehož využili k jinak pojaté etudě s žábou coby zpěvačkou, kterou provedli částečně živě, kdy „ujetí“ do chraplavého hlasu bylo realizováno „rozdělenou interpretací“.
Hanka Voříšková s Helenou Vedralovou pak uzavřely východočeská vystoupení na letošním Přeletu inscenací Kde lásko, kdes byla a pro velký zájem hrály proti původnímu předpokladu dokonce dvakrát. Je snad zbytečné psát, že měly úspěch a zase potěšily. Přiznám se, že osobně bych si setkání s touto inscenací ordinovala klidně častěji, určitě má léčivé účinky!
Tak tolik letos Přelet z východočeského úhlu pohledu. Pro zajímavost přidám už jen výčet dalších dosud nejmenovaných inscenací, které jsme viděli: Buchty a loutky Praha – Rocky IX, Divadlo Líšeň Brno – Domovní requiem, Naivní divadlo Liberec - …a jiný Bedřich, Rámus Plzeň - Hra (Oidipus), Krepsko Praha – Nejmenší žena na světě, Klika Praha – Na statku a v Africe. Jako host přehlídky vystoupil Ivan Martinka ze Slovenské republiky s inscenací Šalom Alejchem (to je neuvěřitelně sugestivní divadlo jednoho herce, k němuž si sám napsal scénář na motivy románu Tovje vdává dcery, známého u nás z muzikálové verze Šumař na střeše).
Letos se při Přeletu už po osmé uděloval Erik, který je cenou českého střediska UNIMA za nejpozoruhodnější inscenaci uplynulé divadelní sezóny a je výsledkem hlasování řady odborníků. Získaly jej Buchty a loutky za inscenaci Rocky IX. Na druhém místě skončilo Domovní requiem Divadla Líšeň a na třetím Malé noční příběhy Teatra Matita. Konala se také valná hromada českého střediska UNIMA a zajímavá diskuse o vzájemném ovlivňování profesionálního a amatérského divadla i o tom, zda a kde je vlastně v současné době hranice mezi nimi. Což je téma, které vzhledem k malému časovému prostoru mohlo být zatím jen nastoleno, ale nikoliv vyčerpáno.
Alena Exnarová