Texty: 2004 - Don Šajn;

Don Šajn (Jiří Polehňa) č. 6
Šprušle na židlích, pruhy na triku, kufr – bratři držme se, hle! pradávný loutkář. Na rovinu nám řekne, že půjde o stručný kus. Příběh Dona Šajna je hrán maximálně stručně, vypreparované opakující se věty a situace hře dávají anekdotický charakter. Jiří Polehňa, loutkář sobě, zná výrazivo starých lidových loutkářů, ale v tomto kuse se pohybuje v rovině jeho lehkého parodování. Je to zábavné, ale škoda té možná až příliš velké stručnosti. Od pruhovaného loutkáře a jeho šumných loutek bychom možná chtěli vidět i víc ( lehounkou variaci? Překvapivý gag? ). Také škoda toho okatého prozrazení pointy už uprostřed hry ( Duch: ON mě pomstí! Pruhovaný: kdo,já? ) A to celé krát tři. Na konci, tu to máš, bere loutkář spravedlnost do svých rukou. Je to okouzlující nápad, ale přece jen trochu to působí, jako když se přišije velká hlava k menšímu tělu. Náš milý loutkář se stal, překvapivě vzhledem k té lehounké nadsázce, mentorem.
Blanka Šefrnová