Texty: 2004 - Pidiženušky;

Pidiženušky (Bruncíkové - Pidiženušky Svitavy č. 6
Tři hororově laděné Šrutovy pohádky propojené pojmem hřbitov jsou málo dějové, bez výraznějších point a zdají se pro divadlo téměř nezpracovatelné. O to je cennější, jakým způsobem předvedly jejich jevištní převyprávění dvě dvojice dívek ze souboru Bruncvíkové. Nevadilo, že herecký projev je ještě nevyzrálý, protože za vším bylo znát zaujetí a především veliký cit pro hru s předmětem. A taky pauzičky naplněné významem, ztišování či zesílení hlasů a vše dohromady čistota, která kupodivu nenudí. Po úvodní Zlaté paži následovala pohádka Pidiženušky rozehraná už do osobního konfliktu obou aktérek, která dodala vítaný spád
i tah. Za vynikající nápad považuji v třetí pohádce Tomáš Tumáš výměnu Šrutova kocoura za jednu z interpretek. Repliky této dívky jsou už i intonací jaksi podezřelé… inu, není to docela horor, je-li kočičím králem vskutku ona? Padaly otázky, jestli se nedaly ty tři pohádky propojit v jednotnější celek.
Iva Peřinová